Zkoumání smrti (2)

Svět Grálu: Oblastmi vašeho zájmu jsou lékařství a filosofie, zvláště pak filosofie antického Řecka. Jak jste se k těmto oborům dostal?

Dr. Moody: Když mi byly asi tři roky, měl jsem zážitek, na který si dodnes velmi dobře pamatuji. Seděl jsem na verandě v domě své babičky, která žila v Georgii. Vyprávěla mi o hvězdách, o velkých vzdálenostech ve vesmíru a podobných věcech. V tom okamžiku jsem si uvědomil, že je mým životním cílem získat vědění o vesmíru a také o naší roli v něm – pochopit lidské vědomí. V šesti letech už jsem byl nadšeným astronomem. Fascinoval mě vesmír plný zázraků, ale současně i zázrak mého vlastního vědomí. Obojí pro mě vždy patřilo k sobě. A pohled na hvězdy mě také utvrzoval v tom, že ve vesmíru existuje ještě jiný život…

Svět Grálu: To je velmi osobní pohled, zvlášť když život na jiných planetách dokázán není …

Dr. Moody: Ano, ovšem. Ale od té doby, co jsem v šesti nebo sedmi letech četl o galaxiích s miliardami hvězd, jsem byl vždy přesvědčen, že vytváření planet bylo jen částí procesu vzniku hvězd, a bylo pro mě vždy samozřejmé, že vesmír musí být obýván různými životními formami! Doufám, že tu ještě budu, až přijde zpráva, která potvrdí můj názor.

Svět Grálu: Říkal jste, že jste hledal „vědění“. Není toto hledání vlastní každému člověku?

Dr. Moody: Je zajímavé, že mnoho lidí, kteří měli zážitek blízké smrti, říkalo, že během jejich zpětného pohledu na dosavadní život jim byly ukázány události, při nichž hledali vědění. Pochopili, že proces učení smrtí nekončí, ale je nutné vědění získávat i dále. Pro mě samotného je hledání nového vědění zdrojem velké radosti. Jsem přesvědčen, že vědění obohacuje. Čím víc člověk ví, tím víc je jeho vnitřní svět plný věcí, o nichž se vyplatí přemýšlet. Dělá mi také radost předávat své poznání jiným.

Když se něčemu učíte, je podivuhodné, jak hluboko se vědění v člověku uloží, ačkoli si toho není vědom. Jako student jsem například považoval Aristotela za nudného. Mojí velkou láskou byl Platon, jehož všechna díla jsem přečetl nejméně desetkrát.

A přesto jsem v posledních letech zažil, že se mi právě Aristotelovy citáty vrátily jakoby z ničeho, přičemž jsem náhle pochopil, co jsem četl dříve na vysoké škole.

Svět Grálu: Vědění pro vás jako filosofa a vědce stojí v popředí. Ale právě při zkoumání smrti se často jedná o otázky víry. Jaké je podle vašeho názoru postavení vědění a víry?

Dr. Moody: Když někomu řeknete, že něco víte, pak mu za to ručíte, dáváte v sázku svoji pověst. Když řeknete, že v něco věříte, tak nejste ochotni zajít tak daleko. Já se ve svém životě snažím, abych jen věřil v co nejméně věcí, protože si myslím, že je to určitá překážka. Ale hlásím se k duchovnímu usilování, protože to pro mě neoddělitelně patří k poznání. Pro rané řecké filosofy tomu bylo také tak. Jen my dnes oddělujeme náš intelektuální život od duchovního usilování. Měli bychom se však nechat poučit antickou filosofií, že pojem „pravda“ mohl vzniknout pouze v nejtěsnější spojitosti s racionálním myšlením. Teprve prostřednictvím matematiky si mohli lidé uvědomit, že existují správné, objektivní a pravdivé odpovědi nezávisle na tom, co nějaká osoba v dané situaci cítí nebo co si myslí.

Na druhé straně nebyli staří Řekové jen racionálně smýšlející lidé v dnešním smyslu slova. O zážitcích blízkých smrti toho věděli tolik co my. Například Parmenides, který žil kolem roku 500 před naším letopočtem, měl takový zážitek. Ale během pobytu mimo tělo mu bohyně poručila, že až se vrátí na Zemi, nemá lidi vybízet, aby věřili něčemu jen proto, že to vyprávěla bohyně. Naopak, každý člověk má sám zkoumat, pokud se chce dozvědět pravdu.

Svět Grálu: Naše vlastní zkoumání je tedy na cestě k pravdě vždycky velmi důležité.

Dr. Moody: Ano, přičemž pro mne osobně je v tomto ohledu velmi důležitý skepticismus v jeho původním smyslu. Také skeptici se dříve intenzivně zabývali problémy světa a otázkami duchovního života. Bojovali za pravdu tak, že se vydali na každou schůdnou stezku a také kladli všemožné otázky. Na konci však, a to je ve skepticismu podstatné, nedělali jednoznačné závěry. Hledáme-li stále nové protiargumenty, i když věc z určitého pohledu vypadá úplně jasně, zažijeme příjemný vedlejší efekt. Podstatně se nám rozšíří myšlenkový svět, objeví se neočekávané obzory a naše uvažování dostane zcela nový směr. V tom spočívá skutečný skepticismus. Je to možnost jak rozšířit svůj horizont chápání. Pokud dnes slýcháme výroky: „Co se týče zážitků blízkých smrti, jsem skeptik. Myslím si, že je to otázka chemických procesů v mozku!“, to nemá se skutečným skepticismem nic společného. Skutečný skeptik nečiní žádné závěry v protikladu k moderním skeptikům, kteří jsou ve skutečnosti jen posměváčci. Ale skeptik ví, jak hodnotné jsou experimenty a vlastní zkušenosti. Proto si také myslím, že průlom u takzvaných paranormálních zážitků přijde tehdy, až se hodně lidí vydá na cestu za vlastními zkušenostmi. Až budou mít lidé osobní zážitky, nebudou potřebovat experty, kteří by jim vyprávěli, co si o tom mají myslet. Vytvoří si vlastní úsudek. Uznat paranormální zkušenosti mohou jen lidé sami. Parapsychologie, která je samozřejmě jen pseudověda, jim v tom nepomůže.

Svět Grálu: Označil byste se za zbožného člověka?

Dr. Moody: Ačkoli chodím na mše, nejsem zbožným člověkem v tom smyslu, že bych vyznával nějakou ideologii. Pro mne není Bůh záležitostí víry, ale vztahu. Snažím se udržet si vztah k Bohu, a to je něco jiného než v Něj jen věřit. Obracím se k Bohu jako k moudrému a milujícímu rodiči a dobrému učiteli s velkorysým smyslem pro humor. Na tom je založen můj vztah k Bohu, a ten se mi ve skutečnosti také potvrzuje. Budu vám teď vyprávět zážitek, který jsem měl společně s manželkou. Psal se rok 1993 a my jsme už tři léta žili ve starém mlýně, v němž se elektrické kabely pokládaly naposledy v roce 1950. Věděli jsme, že musíme elektrické rozvody vyměnit, ale chyběly nám peníze. V září jsme usoudili, že peníze na opravu už budou stačit, ale nevěděli jsme, kdo by tuto práci pro nás udělal. Neznali jsme žádného elektrikáře. A tak jsem stál se svou ženou v kuchyni, drželi jsme se za ruce a modlili se k Bohu, aby nám poslal vhodnou osobu. Přáli jsme si, aby se z této příležitosti vyvinul dobrý vztah. Měl to být někdo, kdo nám pomůže, ale komu bychom současně mohli pomoci i my. Příštího rána u nás zvonil telefon, a když moje žena Cheryl zvedla sluchátko, slyšela: „Haló, tady B. R. Wilson!“ Žena odpověděla: „Ano, pane Wilsone, co pro vás mohu udělat?“ A on odpověděl: „Vaše číslo se před chvílí objevilo na mém pageru.“ Cheryl řekla: „Pane Wilsone, ale my jsme dnes ráno ještě nikomu nevolali. O co se jedná?“ On řekl: „Jsem elektrikář.“ A Cheryl řekla: „Pane Wilsone, elektrikáře moc potřebujeme, navštivte nás, prosím.“ Pan Wilson přišel a celý dům si prohlédl. Stál jsem v kuchyni, přesně na tom místě, kde jsme se modlili, a když vstoupil kuchyňskými dveřmi, objevil se v jeho obličeji ohromený výraz. Pak řekl: „Opravdu bych rád věděl, jak se vaše číslo objevilo na mém pageru.“ A já jsem vyhrkl, aniž bych o tom přemýšlel: „Jsem si jistý, že to byl Bůh!“ Načež pan Wilson se na mne podíval trochu udiveně, jako by si myslel: „Co je ten člověk zač?“ Ale prošel celý dům, a když vyšel na verandu, musel běžet ke svému autu kvůli telefonátu.

Cheryl šla s ním a za chvilku se oba vrátili celí bledí. Pan Wilson řekl Cheryl: „Potrvá pár dní, než se budu moci pustit do práce. Můj osmatřicetiletý bratr před nedávnem zcela neočekávaně zemřel na srdeční infarkt a teď i má matka utrpěla srdeční příhodu na cestě z jeho pohřbu!“ Cheryl odpověděla: „Pane Wilsone, můj muž by vám snad mohl pomoci. Mluví s lidmi o takových věcech.“ Pan Wilson odpověděl: „Moje matka mi už dala jednu knihu. Jmenuje se ‘Život po životě’, ale ještě jsem neměl příležitost ji otevřít.“ To se stalo už před mnoha lety a pan Wilson je dnes jedním z našich nejlepších přátel.

Svět Grálu: Co z tohoto zážitku vyvozujete?

Dr. Moody: Nedokáži vám říci nějaký konkrétní závěr. Vidím to jako potvrzení – budu dál udržovat svůj vztah k Bohu. Ano, mám k Němu vztah, aniž bych něco věděl o vlastní podstatě Boha, a věřím, že každý člověk má nějaký podobný vztah.

Svět Grálu: Ve vašich knihách někdy používáte výraz „duchovní život“. Co tím přesně myslíte?

Dr. Moody: Když jsem byl mladší, věřil jsem, že duchovno půjde vysvětlit na základě psychologie. Myslel jsem si, že když lidé měli mystické zkušenosti a věřili v Boha, tak je to psychologický fenomén. Poté, co jsem v průběhu svého života sám něco podobného prožil, uvědomil jsem si, že musí existovat jiná úroveň bytí, duchovní, jež daleko překračuje výkladové možnosti psychologie. Například se mi zjevila moje zemřelá babička. Viděl jsem ji před sebou právě tak jasně, jako nyní vidím vás. Slyšel jsem ji mluvit, vnímal jsem její hlas, cítil jsem její přítomnost, a dokonce jsem s ní vedl delší rozhovor.

Také jsem měl velmi silný empatický zážitek při umírání své matky. Viděl jsem tedy mimořádné věci, ale stále se řídím svým skepticismem. Kdo vše vidí jako eventualitu, ten může také lépe poznat různé možnosti. Kdo se ale před vším uzavře, protože si myslí, že už se o určité věci naučil vše, ten kráčí cestou sebezničení, protože přichází o nové a nové pohledy na svět a o další možnosti učit se.

Svět Grálu: Nechcete tedy navzdory svým vlastním hlubokým prožitkům učinit definitivní závěr a říci třeba: „Ano, vím, že onen svět skutečně existuje“?

Dr. Moody: Myslím si, že mnoho lidí by udělalo další krok a řeklo by: „Ano, existuje.“ Já raději řeknu, že to nevím. Ve skutečnosti jsou přece všechny tyto představy, které spojujeme s „životem po smrti“ nebo „oním světem“, zcela neostré. Člověk ve skutečnosti vůbec neví, o čem mluví, když říká, že může „smrt přežít“.

Svět Grálu: Elisabeth Kübler-Rossová řekla, že naše řeč nedokáže smrt popsat.

Dr. Moody: Naprosto souhlasím! Svoji řeč používáme, abychom uspokojili každodenní základní potřeby; abychom dostali jídlo; abychom věděli, co dávají v televizi; abychom našim dětem řekli, co mají dělat; abychom od manželky slyšeli, co máme dělat my; abychom zvládli svoji vlastní práci, atd. Pro všechny tyto každodenní zkušenosti naše řeč stačí. Neexistuje však jednoduchý způsob jak vyjádřit něco, co se týká života po smrti. Můžeme se vyjadřovat jen v obrazných metaforách, a právě proto je to vše tak vzdáleno vědeckému chápání. Vezměme třeba pojem lásky. Abychom vyjádřili, co je v tomto slově obsaženo, používáme krásné verše nebo poezii. Láska souvisí se životem a rovněž se životem po smrti. Hraje velkou roli také ve všech rozhovorech, které vedu s lidmi, kteří ztratili milovaného bližního. Protože láska je něco, co smrt zcela určitě přežije!