Vedeme "třetí světovou válku" – proti přírodě! (2)

Svět Grálu: Jak vypadá podle vašeho mínění inteligentní energetická politika budoucnosti?

Franz Alt: Inteligentní může být energetická politika jen tehdy, když sestává 100 % jen z obnovitelných zdrojů! Je to skutečně nutné, protože staré formy energie jsou u konce a to nám působí obrovské problémy. Atomová energie je nebezpečná a nikdo neví, kde a jak má být uložen radioaktivní odpad. Fosilní paliva se blíží svému konci, navíc jsou odpovědná za skleníkový efekt. To všechno jsou slepé uličky!

Je logické, že obnovitelné zdroje energie jsou lepší, protože nevytvářejí skleníkový efekt, jsou bezpečné, vydrží „věčně“ a nic nestojí. Slunce nám nepošle žádný účet. To je velká ekonomická výhoda budoucího energetického pokrytí. Díky Slunci a větru se nám neustále dostává darů z nebes, v nejvřelejším slova smyslu.

Svět Grálu: Aby se v příštích letech alespoň trochu zmírnily změny podnebí, bylo by třeba snížit emise CO₂ o 50 % do roku 2050…

Franz Alt: To je příliš málo! Pan Obama a paní Merkelová hovoří v souvislosti s národními plány o redukci CO₂ o 80 až 85 %...

Svět Grálu: To jsem chybně formuloval. Správně je to: celosvětově musí být emise CO₂ do roku 2050 redukována o 50 %.

Franz Alt: Ano, celosvětově to do roku 2050 pravděpodobně víc být nemůže, protože si Číňané, Indové ani Brazilci nechtějí nechat vzít svůj hospodářský růst. Tyto země mají nesmírnou potřebu něco dohnat. Jejich slogan zní: Nejdříve bohatý, teprve potom čistý! (First rich, than clean!) To kupříkladu v případě Číny znamená: více uhlí a uhelných elektráren.

Svět Grálu: Ale o uhlí jde u nás přece také. Největší chrliče špíny světa jsou u nás, a ne v Číně. Mimoto plánují prodejci energií v Německu téměř 30  nových uhelných elektráren. Viděl jste už drahou anonci hnědouhelného fóra na Spiegel-online?

Franz Alt: Ano, viděl, ale občané zabránili během jediného roku výstavbě osmi uhelných elektráren.  Elektráren, které už byly vyprojektované a schválené. Uhelnou elektrárnu už nikdo neprosadí, občané jsou proti!

Číňané a Indové budou ještě dlouho nadměrně vypouštět CO₂ a Afrika musí vypouštět ještě více, aby tam lidé nevyhladověli. Nicméně i rozvojové země musí jednou nutně přijmout zodpovědnost. V EU je to stejné. Hospodářsky slabší státy EU, jako Řecko a Portugalsko, smí na základě Kyotského protokolu vypouštět více škodlivých látek než ostatní státy EU. To se v Kodani také nezmění.

Svět Grálu: Existují čtyři konkrétní možnosti ke snížení emisí CO₂: zvýšení energetické efektivity, uložení CO₂ v podzemí (carbon capturing and storage - CCS – zachytávání a ukládání uhlíku), obnovitelné zdroje energie a zachytávání CO₂ v geografických úložištích (stromy a země). Ve které oblasti vidíte v současné době největší rozvoj? A ve kterém z těchto oborů je nejpotřebnější vědecké zkoumání?

Franz Alt: To, co před lety ve svém „Faktoru čtyři“ a později „Faktoru pět“ představil Ernst Ulrich von Weizsäcker, je fascinující způsob redukce CO₂! Měl jsem možnost pozorovat působivou aplikaci tohoto zefektivnění v Japonsku, neboť Japonci nakládají s energií o 20 % efektivněji než my Němci. To je obrovská ekonomická výhoda.

Nejen kvůli tomu je v této zemi také méně nezaměstnaných. Také Britové udělali v minulých letech v oblasti efektivity energií velké pokroky. My pořád ještě utrácíme příliš mnoho peněz za spotřebovávání energie, místo abychom je investovali do vytváření nových pracovních míst.

Zefektivnění je dobré nejen pro životní prostředí, ale i pro peněženku. Tady je vidět, jaký potenciál tu leží ladem. Musí být ale také vybudovány obnovitelné zdroje energie. Obojí tedy musí jít ruku v ruce, a to v dvojí strategii: efektivnější a úspornější nakládání s energiemi a zároveň urychlené vybudování obnovitelných energií tak, aby se podařil úplný přechod do 30 let.

Svět Grálu: A co si myslíte o hlubinném ukládání CO₂?

Franz Alt: Takzvaný proces CCS mi nepřipadá jako řešení. Naopak: vytváříme si jím další problém s likvidací. Tyto procesy nejsou zdaleka domyšleny do konce, nikdo tedy neví, co se s uloženým CO₂ stane. To mi připomíná stejnou chybu, kterou jsme udělali kdysi s atomovou energií: něco spustíme, vytváříme odpad, a po 50 letech zjistíme – že takhle už to dál nejde.

Proč chceme udělat stejnou chybu ještě jednou? Pokud se CCS prozkoumá a výsledek bude zajímavý, pak je užití této technologie v naprostém pořádku. Přesto mi všichni vědci v oblasti CCS říkají: nevíme, co všechno se za 100 let může stát. Jak bych pak mohl, ptám se, takovou technologii vůbec použít? Mimoto budeme tyto kaverny, zásobníky a díry potřebovat v budoucnosti pro čerpadla úložišť, abychom tam jednoho dne mohli ukládat solární a větrný proud.

Svět Grálu: Viděl jste už oznámení hnědouhelného fóra na Spiegel-online?

Franz Alt: Ano, četl jsem toto vyjádření v tištěné podobě Spieglu.

Svět Grálu: Tam člověk najde skutečnou armádu vysoce vážených vědců, kteří mimo jiné uvádějí: „Hnědouhelný průmysl se doznává ke starosti o ochranu životního prostředí…“

Franz Alt: To říkají všichni!

Svět Grálu: „…Se vzrůstajícími investicemi do elektráren, novostaveb a modernizace byla a bude zvyšována efektivita produkce elektrické energie a zároveň snižovány emise.“

Franz Alt: K této zastaralé propagandě mohu říci jenom: „Poselství sice slyším, jen mi chybí víra!“

Svět Grálu: Předtím jste řekl: Oni začínají tam, kde Al Gore skončil. Kde tedy skončil?

Franz Alt: Popisuje ve své knize a podle ní natočeném, velice úspěšném filmu „Nepříjemná pravda“, z 95 % jen problémy. To děláme už 30  let. Domnívám se, že společnost je hotova něco změnit jen v případě, že se jí ukáže řešení.

Ke cti pana Al Gorea musíme říct, že jeho další kniha, která snad vyjde v roce 2010 pod názvem „Solutions“ (Řešení), bude pojednávat už jen o řešeních, a to proto, že pochopil kritiku. Musíme mu pochopitelně být za jeho knihu všichni vděčni, protože významně přispěl k hlubšímu uvědomění přímo v USA. Tam totiž tento vývoj zaostává o 20 let! Evropa je v otázce životního prostředí předjezdec.

Dané problémy jsme už mnohem dříve rozeznali, pojmenovali a už tisíckrát propočítali. Musíme konečně nabídnout řešení, řešení a ještě jednou řešení! Teprve na základě rozumného řešení začnou lidé v oblasti ochrany životního prostředí spolupracovat.

Pokud jim budeme ještě několik dalších desetiletí jen nahánět strach ze změn klimatu, bude většina natolik otrávená, že by to mohlo být skutečně komplikované. Musíme tedy dávat pozor, abychom lidi nestrašili nějakými katastrofickými scénáři. Rovněž v USA potřebujeme řešení ve velkém stylu a díky Obamovi tam máme prezidenta, který je takovým řešením otevřený.

Svět Grálu: Na konci tohoto roku by měl být na konferenci o klimatu v Kodani podepsán dodatek ke Kyotskému protokolu. Prof. Weizsäcker byl, co se klimatických cílů z Kodaně týče, dost skeptický. V co doufáte vy?

Franz Alt: Kyoto nás poučilo, že z takového velkého mezinárodního konferenčního cirkusu nic moc nevzejde. V uplynulých 20 letech jsme měli 20 velkých konferencí o klimatu, a na konci byla jediným výsledkem dohoda o příští konferenci. Když ještě uvážíte, že na tyto konference přiletí na 5 000 lidí, pak si dovedete představit, jaké obrovské výlohy a zátěž pro životní prostředí při nich vznikají. A navíc na nich není nic rozhodnuto!

Měl bych pochopitelně radost, kdyby Kodaň přinesla něco podstatného pro naše životní prostředí, sám ale sázím na zcela odlišnou strategii: dobrý příklad! Když jsem v roce 1991 instaloval náš solární kolektor, lidé se mi vysmívali. Dnes jsou fotovoltaické články dost rozšířené. Dobrý příklad, to ví každý otec, každá matka, je základním předpokladem pro kvalitní výchovu dětí.

Když půjde tak vyspělá země jako je Německo v oblasti ochrany životního prostředí příkladem, pak to bude mnohem důležitější než 20 dalších konferencí OSN dohromady. S fotovoltaickými články jako první přišlo Japonsko, pak jejich význam pochopili i Němci. V oblasti větrné energie jsme byli první, zatímco u biomasy byli pionýry Švédové a Rakušané. V oblasti podmořských technologií je v popředí Anglie, u energie vlnění a záření vedou Portugalci.

Vždycky když vyrazí jeden, následují ho později i ostatní. Právě Američané nemají  problém s tím, dovézt technologie z celého světa a v USA je rychle prosadit a uzpůsobit. Například  nakupují tisíce větrných elektráren v Německu. 75 % tam vyrobených větrných elektráren jde do zahraničí – prodejní hit! Efekt pro nás: v oblasti vzdušné techniky máme průměrně 100 000 pracovních míst. Máme tu pracovní místa proto, že jsme této technologii zůstali věrní navzdory všem obavám a pesimismu.

Nikoli velké energetické společnosti, ale střední vrstva se zasadila o to, aby se etablovaly tyto formy energie. Bylo to 220 000 lidí ze střední třídy, kteří svého času dobře investovali své peníze. Bylo nám jasné, že tu máme co dělat s opravdovým „lidovým hnutím", a sice proti velkým energetickým koncernům.

Tyto příklady dokazují, jak se nám může podařit prorazit. Touto cestou musíme pokračovat. To tedy znamená: vést ostatní svým dobrým příkladem, technologii budoucnosti vyvinout a prosadit ve vlastní zemi, a tak mít exportní hit pro zítřek. To je mnohem důležitější než všechny konference o klimatu dohromady. Pokud konference dojdou k užitečným závěrům, pak proti nim nic nemám.

Co se týče Kodaně, jsem přece jen spíše skeptický. Od Kyota uběhlo 12 let, životnímu prostředí se ještě nikdy nevedlo tak špatně jako dnes, a přece tato rokování probíhají i nadále. Takový konferenční cirkus je možný jen proto, že vyžadujeme jednomyslná rozhodnutí. V OSN to znamená: Poslední udává tempo! To ale není žádný pokrok!

Svět Grálu: Na internetu jsem viděl ony slavné fotky vás a Dalai Lamy. Jak došlo k vašemu setkání a jaký je váš vztah k vůdci Tibetu?

Franz Alt: Příběh našeho přátelství je naprosto neuvěřitelný! Moje manželka už jako malé dítě věděla, že musí navštívit Tibet. Tenkrát pochopitelně vůbec nevěděla, kde se ta země nachází. Přesto v ní byla naprostá jistota, že tam jednoho dne musí. A tak jsem měl díky mojí ženě k té zemi vztah.

Jednou, začátkem 80. let, jsme pak skutečně cestovali do Tibetu. Když moje žena po vystoupení z letadla uviděla tu zemi, řekla: "To je moje vlast! Tady už jsem byla. Vzpomínám si!" Měla tam skutečné prožití znovuzrození. Musím přiznat, že já nic takového neznám, ale svou ženu beru vždy naprosto vážně. Krátce: na jejím pocitu muselo skutečně něco být. Následující dny jsme strávili  tajným natáčením filmu. Oficiálně jsme cestovali jako turisté, ale tam, kde se naskytla příležitost, jsme vytáhli naši 8 mm kameru a natočili jsme tolik, kolik jsme mohli. Z toho vznikl krátký film „Slzy pro Tibet“, který vzbudil velký rozruch v celém světě, protože Tibeťané v něm při rozhovorech poprvé nastínili, jakých strašlivých zločinů se Číňané dopouštěli. Jak se tak stává, pomítal se tento film v ARD právě při první návštěvě Dalai Lamy v Německu.

Den nato se Dalai Lama dozvěděl, že šel v televizi působivý film o Tibetu. Zjistil si, že jsem ten film natočil a nechal mě tehdejším jihozápadním rozhlasem vyvolat, aby si se mnou dal schůzku. Příštího večera jsme se skutečně ve Frankfurtu setkali a Dalai Lama mě požádal, abych mu film promítl. Vtipné na tom bylo to, že jsme čekali narození naší dcery a já rozhodně u porodu chtěl být!

Moje žena mě uklidňovala: „Jen klidně jdi, dítě se jistě narodí až ráno!“ A skutečně. Dalai Lamovi jsem film ukázal, v noci jsem se vrátil k ženě a ráno jsem byl u narození naší dcery! Přátelství s Dalai Lamou je tedy právě tak staré jako moje dcera, tedy 27 let. Po shlédnutí filmu měl slzy v očích. Řekl, že díky mé ženě se dozvěděl o Tibetu věci, které už zapomněl. Chtěl se s ní seznámit, a… „Budeme přáteli, pokud chcete?“ „Ano, moc rád!“ byla má odpověď…

Fotky, o kterých jste mluvil, byly pořízeny k 25. výročí našeho přátelství. V posledních letech jsem vytvořil 15 televizních pořadů k tomuto tématu, několik interview s Dalai Lamou a vystupoval jsem s ním po celé Evropě. Tenkrát jsme si předsevzali, že kdykoliv přijede do Evropy, a bude-li to jen trochu možné, setkáme se. Dosud se nám to vždy podařilo.

Svět Grálu: Srdečně děkuji za vaše úžasné vypravování! Mnohokrát děkuji za interview.