Sedmý smysl u lidí a zvířat

Renomovaný vědecký časopis „Nature“ označil tehdy Sheldrakeovu knihu s touto teorií za „nejlepšího kandidáta na pálení knih v tomto století“.Dnes si Sheldrakeových teorií všímají badatelé z nejrůznějších oblastí, například výzkumu vědomí. Sheldrake patří k nemnohým vědcům, kteří se nebojí zkoumat jevy, jež stojí stranou zájmu etablované vědy, jako jsou například telepatie u zvířat, fantomové bolesti, působení modliteb, telepatické spojení mezi matkami a jejich kojenci nebo přenos myšlenek při používání telefonů, e-mailů, atd. Sheldrakea obzvlášť zajímají fenomény všedního života, s nimiž se pravděpodobně alespoň jednou setkal každý a jejichž charakter by nás vlastně měl přivádět k zamyšlení. Redaktor Světa Grálu doktor Jens Rohrbeck hovořil s Rupertem Sheldrakem v jeho domě v londýnské čtvrti Hampstead.

Svět Grálu: Paranormální jevy fascinují mnoho lidí. Jak je možné, že se o ně věda zajímá tak málo?

Rupert Sheldrake: Důvod pro tento stav musíme hledat už v 18. století. Intelektuálové byli tehdy přesvědčeni o tom, že pokroku lze dosáhnout pouze prostřednictvím vědy a rozumu. To byla doktrína osvícenství. Bojovali proti všemu, co označovali za pověru, ať to bylo náboženství, magie, čarodějnictví nebo to, co dnes nazýváme jako paranormální jevy. Současné školství vychází přímo z osvícenství. Každý vzdělaný člověk tedy ví, že v paranormální jevy nemá věřit. V populárně-vědeckých televizních pořadech a populárních časopisech jsou paranormální jevy velmi zevrubně popisovány, zatímco seriózní časopisy se tímto tématem nezabývají. A když k tomu přece jen dojde, pak se vždy rychle uvádí opačný názor s citátem skeptika, z něhož plyne, že to všechno je nesmysl. V seriózních televizních nebo rozhlasových pořadech BBC je vždy přítomen nějaký skeptik, aby bylo možné takové vysílání vůbec nějak ospravedlnit. Malá skupina lidí se dokonce živí tím, že vystupuje v roli mediálních skeptiků… Jedná se tedy o klasické tabu, které je stále obhajováno. Existují dokonce organizace vědeckých skeptiků, jejichž cílem je zabránit vážnému probírání těchto témat v seriózních médiích nebo na půdě vzdělávacích zařízení. Je to téměř něco na způsob inkvizičního hnutí, které chce zabránit kacířským naukám.

Je to válka názorů mezi materialisty a lidmi, jejichž představy sahají nad čistě hmotné?

Ano, je to válka názorů. V současnosti se materialisté cítí ohroženi. To je také důvod, proč v posledních letech dochází k tak silnému nárůstu radikálního ateismu doprovázenému velkým počtem ateistických knih. Probíhá jakési křižácké tažení, jehož cílem je získat zpět vzdělané vrstvy a zastavit úbytek lidí s ateistickými představami. Tyto lidi znepokojuje, že se stále více lidí zajímá o paranormální jevy, celostní lékařství a širší pohled na život. Byli přesvědčeni o tom, že náboženství jednoduše zanikne, ale k tomu ve skutečnosti nedochází. Ateisticky a materialisticky smýšlející lidé jsou proto stále agresivnější.

Myslíte si tedy, že se pod povrchem připravuje možná něco jako změna paradigmat?

Myslím si, že jde spíš o to, co se smí veřejně říkat. Pokud provedete anketu mezi lékaři, vědci nebo absolventy univerzit, zjistíte, že velmi mnozí jsou přesvědčeni o tom, že věci jako telepatie skutečně existují a celostní lékařství může být prospěšné. Pokaždé, když mám přednášky ve vědeckých institucích, přicházejí ke mně po jejich skončení posluchači jeden za druhým a říkají: „Je velmi zajímavé, co říkáte. Sám jsem prošel stejnou zkušeností, ale se svými kolegy o tom nemohu mluvit!“ Ptám se jich tedy: „Proč je nevytlačíte na okraj? Kdybyste hovořili o tom, co vás a všechny ostatní skutečně zajímá, bylo by to pro vás pro všechny mnohem zábavnější.“

Jak se díváte na populární teorii, podle níž není jen jeden vesmír, nýbrž jich existuje nespočet?

Tato ateistická teorie tvrdí, že náš vesmír je jen jedním z trilionů nebo kvadrilionů dalších, aby bylo možné říkat, že náš život je výsledkem náhody. Tím se stává zbytečným Stvořitel, který všechno do posledního detailu vyladil. Všechny možnosti jsou otevřené, ale my můžeme vědět jen o tom vesmíru, v němž žijeme. Nyní bychom se mohli ptát, jaké důkazy hovoří ve prospěch existence těchto kvadrilionů vesmírů? Pro to samozřejmě nejsou vůbec žádné důkazy, ale někteří přesto tvrdí, že je to lepší hypotéza, protože díky ní nepotřebujeme žádného Boha! Bezpočet neobjevených vesmírů byl vynalezen proto, aby bylo možné zbavit se Stvořitele.

Věnujme se nyní vašim experimentům s telepatií. Myslíte si, že všichni máme telepatické schopnosti a dokážeme přijímat myšlenky od jiných lidí?

Pravděpodobně má většina lidí určitou úroveň telepatických schopností. Zkoumal jsem nejrozšířenější druh telepatie v moderním světě, a to telepatii při telefonování, kdy nám zavolá někdo, na koho právě myslíme. Tento zážitek zná 80 procent lidí. Nicméně u žádné lidské schopnosti bychom neočekávali 100 procent. Myslím si, že telepatie je normální schopnost a také to je normální prostředek komunikace pro zvířata. Velká část mých výzkumů se týkala psů nebo koček, které věděly, kdy jejich pán přijde domů, nebo koček, které nechtěly ke zvěrolékaři a zmizely pokaždé, když je chtěl jejich pán ke zvěrolékaři vzít. Pustil jsem se do těchto výzkumů, protože tyto události jsou extrémně rozšířené a mnoho lidí něco takového už zažilo. Zkoumám raději případy, které jsou normální a všední.

Momentálně se zabývám automatizovanými telepatickými experimenty prostřednictvím internetu nebo zpráv SMS, jichž se může účastnit každý tak, že se jednoduše přihlásí na mé internetové stránce (www.sheldrake.org). Dosavadní výsledky velmi zřetelně vylučují jakoukoli náhodu.

Když se nyní ukáže, že jsme všichni skutečně vzájemně spojeni, nepovede to k úplně jinému světonázoru a sebepojetí?

To je přesně ten důvod, proč tento výzkum vyvolává takové spory. Konvenční názor říká, že náš duch není ničím jiným než výsledkem aktivity našeho mozku a zůstává omezen na prostor naší hlavy. Pokud však můj záměr někomu zavolat vnímá tato osoba i na vzdálenost stovek mil ještě dřív, než skutečně zavolám, pak to znamená, že moje myšlenky a záměry nezůstávají omezeny prostorem mé hlavy, nýbrž sahají daleko za hranice mozku. Znamená to také, že jsme mnohem těsněji spojeni s ostatními lidmi a naším okolím, než si všeobecně připouštíme.

Existuje možnost fyzikálního vysvětlení pro toto působení?

Účinek telepatie neztrácí na síle ani se vzrůstající vzdáleností. Existují fyzikální jevy, které se vzdáleností neslábnou. Nejdůležitějším je tzv. kvantové entanglování. Když dvě částice, které byly částmi stejného systému, oddělíme od sebe, zůstávají přesto spojené, takže změna jedné má ihned vliv na druhou, a to nezávisle na vzdálenosti. Netvrdím, že telepatie spočívá na kvantovém entanglování, ale ten proces je obdobný. Moje vlastní vysvětlení zní, že členové jedné sociální skupiny jsou propojeni tzv. morfickým polem. Když se tito členové od sebe vzdálí, toto pole se roztáhne a nadále udržuje spojení mezi nimi. To je základ telepatie. Možná se ukáže, že morfická pole jsou něco podobného jako kvantová pole, ale také to tak být nemusí. Jednoduše nevíme dost o tom, jak lze kvantovou teorii aplikovat na žijící organismy.

S vaší teorií morfických polí je spojen velmi zajímavý pojem rezonance. Věci, které mají stejné vlastní kmitání, jsou tedy stejného druhu, se mohou vzájemně ovlivňovat. Zdá se, že tímto principem se řídí také myšlenky. Vždyť například i mezi stejně smýšlejícími lidmi vzniká spojení nebo rezonance.

Ano, morfická rezonance je založena na principu stejnorodosti jako všechny formy rezonance. Myslím si, že tento druh rezonance funguje nejen v prostoru, nýbrž i v čase, a tím vzniká základ pro paměť v přírodě. To je moje hypotéza.

Nehmotné skutečnosti nelze ovšem asi z principu dokazovat pomocí hmotných nástrojů.

Důkazy o vědomí lze přece přinést prostřednictvím vědomí. Zdali jsou takové důkazy přesvědčivé, to závisí na úhlu pohledu. Některé studie například dokládají, že lidé získávají prostřednictvím komunikace s duchy informace, k nimž by se normální cestou nemohli dostat. Parapsychologové o tom vedou neustálé debaty. Předpokládejme, že jsem médium. Navštívíte mě a já vám řeknu samé věci, které bych normálně nemohl vědět, včetně jmen členů vaší rodiny, kdy měli vaši rodiče svatbu, atd. Dokazuje to nyní, že komunikuji s vaší zemřelou babičkou? Odkud víte, že jsem tyto informace nepřijal telepaticky prostřednictvím vašich myšlenek, protože vy přece všechny tyto věci víte? Tato hypotéza se nazývá Super Psi. Vychází z toho, že média jsou jednoduše velmi citlivá na telepatii a tímto způsobem přijímají veškeré informace.

Je to spíše neobvyklé, že by člověk telepaticky přijímal něco od neznámých třetích osob?

Ano, častěji dochází k tomu, že člověk přijímá věci od lidí, které zná.

Během letu ze Spojených Emirátů na Filipíny jsem seděl vedle jednoho muže a náhle jsem pochytil myšlenku, že se jeho matka pokouší s ním spojit, a sdělil jsem mu to. On pak během mezipřistání v Dubaji zavolal své matce a ukázalo se, že se ho opravdu snažila dovolat, protože nevěděla, kde je. Mně se takové věci stávají opakovaně…

Jste na to zřejmě velmi citlivý. Znamená to, že tyto věci pouštíte do svého vědomí. Většina lidí by je potlačila, nebo by si řekla: „To je jen bláznivá myšlenka, kterou se nebudu dál zabývat!“ Pravděpodobně by se takové vlastnosti vyvinuly u většího počtu lidí, kdyby takovým myšlenkám věnovali větší pozornost.

Výzkumníci z laboratoře „Princeton Anomalies Research Laboratory“ v USA prokázali vliv myšlenek na stroje a počítače. Jiní zkoumali působení na rostliny a zvířata. Pokud mají myšlenky vliv na hmotný svět a na živé bytosti, pak se přece jedná o něco silného, a po ruce je představa, že člověk může silou myšlenky pozitivně ovlivňovat mnoho problémů. Myslíte si také, že máme mnohem větší odpovědnost, než si chceme přiznat, a že důsledky naší myšlenkové činnosti sahají mnohem dál, než se vesměs připouští?

Když připustíme, že myšlenky mohou ovlivňovat jiné lidi a naše okolí, pak neseme odpovědnost za to, co si myslíme, stejně jako za to, co říkáme a co děláme. Populární knihy o svépomoci předpokládají sílu myšlenek jako něco samozřejmého. Není pochyb o tom, že naše myšlenky a záměry ovlivňují způsob, jakým prožíváme svět, a částečně také to, co se skutečně stane. Nakolik se to zakládá na paranormálních vlivech nebo jednoduše na normální psychologii, to je jiná otázka. Optimističtí lidé jsou normálně úspěšnější než pesimisté, kteří se obávají, že všude selžou…

Jak je to s předtuchami? Dochází k nim podle vašich zkušeností často?

Existuje mnoho dokladů o tom, že zvířata mohou například dopředu tušit zemětřesení, ale ne všechna zvířata tak reagují. Také lidé mívají předtuchy nebo prorocké sny, ale k tomu nedochází vždy, i kdyby to bylo důležité. Nedávno jsem měl poučný zážitek, když se mě pokusil připravit o život muž, který přišel po přednášce za mnou s cílem zabít mě a zapíchl mi nůž do nohy. Měl jsem nějakou předtuchu? Ne! Měl někdo jiný z lidí, kteří se účastnili celé konference a mají zájem o výzkum vědomí, nějakou předtuchu? Ne! Můj hostitel Dr. Larry Dossey, autor několika knih o celostním lékařství, mě po mém pobytu v nemocnici přijal u sebe. Právě dokončil rukopis s názvem „Síla předtuchy“ a poprosil mě, abych jej posoudil. Měl on nějakou předtuchu? Ne!

Z toho plyne, že to nefunguje vždycky. Ale to se týká všeho v oblasti biologie. Nic, co se týká biologie nebo člověka, nelze předvídat s naprostou přesností.

Děkujeme mnohokrát za rozhovor, hodně úspěchů ve vaší práci – a samozřejmě také brzké uzdravení pro vaši nohu!