Rakovina? Minimalizujte paniku!

Milí přátelé, vážení kolegové,

je pro mě velkou ctí obdarovat vás největším darem, jaký bohové kdy lidstvu dali. Jsem prezidentem tohoto kongresu, ale momentálně sedím ve Francii ve vězení za „navádění k aplikaci German New Medicine“ – tak zní oficiální obvinění a rozsudek.

Strávil jsem ve vězení osm a půl měsíce, než konečně proběhlo soudní přelíčení. V minulosti, v roce 1986 odvolali mou aprobaci „z důvodu odmítání zříci se svého veřejně hlásaného železného pravidla rakoviny (tj. prohlášení o psychosomatickém původu rakovinných onemocnění – pozn. red.) a pro neochotu konvertovat na tradiční medicínu“. Už 24 let jsem pronásledován, napadán, stíhán a dvakrát jsem byl ve vězení, i když jsem neudělal nic zlého – jenom to, že jsem znovu odhalil tuto nádhernou novou medicínu s pěti biologickými zákony přírody! Léčbu, která vždy existovala a existovat bude. Toto je, dámy a pánové, celý můj zločin!

Těmito slovy uvedl v květnu 2005 svůj příspěvek Pět biologických zákonů nové medicíny, ve kterém Dr. med. Mag. theol. Ryke Geerd Hamer představil převratnou teorii (tzv. German New Medicine – Německou novou medicínu) na 1. mezinárodním kongresu doplňkové a alternativní léčby rakovinových onemocnění ve španělském Madridu.

A dále pokračoval:

Jak za chvilku uvidíte, takzvané nemoci, jak jsme je chápali doposud, vlastně neexistují. Přesněji řečeno, jsou to vlastně jedinečné účelové biologické programy přírody. A ty se nemají léčit „terapií“, ale je třeba nechat je proběhnout jako součást evolučního programu, protože mají vždy svůj konkrétní biologický smysl (pátý biologický zákon).

Základní problém v našem myšlení tkví v tom, že 1 500 let jsme v Evropě praktikovali symptomatickou medicínu. Usilovně a ortodoxně jsme všechno třídili na „benigní“ a „maligní“: rakovina je zhoubná, mikrobi jsou nepřátelé, špatná je teplota i únava, rovněž všechny takzvané „symptomy nemocí“ považujeme za škodlivé a musejí být proto vykořeněny jako hřích!

V čem je German New Medicine nová?

Jak udává autor, metoda je založena na přísně vědeckém základě a je aplikovatelná na všechna v medicíně známá onemocnění: na kterémkoli lékařském případu je možné odzkoušet a potvrdit jejích pět biologických zákonů. Německá nová medicína vychází z toho, že každá nemoc je psychosomatického původu – konkrétní náhlý emocionální šok, konflikt, který člověka zastihne nepřipraveného (první biologický zákon) a projeví se v psychice, mozku a v určitém orgánu. Druhý biologický zákon říká, že každé onemocnění – za předpokladu, že se konflikt vyřešil – má dvě fáze, kterými prochází z aktivní fáze konfliktu do ozdravného procesu. Celý vývoj můžeme sledovat ve třech úrovních (psychika – mozek – orgán) současně, společně s ontogeneticky (= embryonálním vývojem) určenými změnami struktury tkání v orgánech (třetí biologický zákon) i vývojově danou účastí mikrobů na tomto procesu (čtvrtý biologický zákon).

Tyto dva zákony vycházejí z poznatku, že každý organismus ve fázi embryonálního vývoje vzniká ze tří základních zárodečných (mozkových) vrstev; z nich se dále vyvíjejí jednotlivé orgány a systémy těla i rozmanité mikroorganismy, které spolupracují při ozdravných procesech a jsou jimi po celou dobu své existence řízeny. Na základě pochopení této souvislosti je možné vyslovit předpoklad, kde se v organismu určitý konflikt projeví nebo projevil, případně zpětně – podle toho, kde nastal problém – určit, jaký konflikt tuto změnu způsobil. I ohnisko v mozku reflektuje probíhající změny. Celý tento proces má podle biologických zákonů Dr. Hamera předurčený průběh a především konkrétní biologický smysl (pátý biologický zákon). Je zde tedy v činnosti vědecky dokazatelný systém předurčení, podle kterého – pokud je známá situace na jedné úrovni, je možné z ní odvodit stav na dalších dvou úrovních. A právě tento systém předvídatelnosti odlišuje pět biologických zákonů Německé nové medicíny od mnoha jiných teorií konvenčního lékařství.

Génius nebo blázen?

Dne 18. srpna 1978 Dr. Ryke Geerd Hamer, primář interního oddělení onkologické kliniky Univerzity v Mnichově v Německu, obdržel šokující zprávu, že jeho syn Dirk byl postřelen. V prosinci 1978 Dirk následkům zranění podlehl. O několik měsíců později Dr. Hamerovi diagnostikovali rakovinu varlete. Poněvadž doposud nikdy nebýval vážně nemocný, vznik nádoru si dal do spojitosti s tragickou ztrátou svého syna.

Dirkova smrt a vlastní zkušenost s rakovinou přiměly Dr. Hamera zkoumat osobní příběhy svých onkologických pacientů. Zjistil, že u všech – podobně jako v jeho případě – vzniku nádoru předcházel náhlý, mimořádně šokující zážitek. Dr. Hamer tento šok označil jako Syndrom Dirka Hamera na památku svého syna, který ho k výzkumu inspiroval. Zkoumal tomografické snímky mozku svých pacientů a odhalil, že tento vnější podnět vytvoří v mozku ohnisko a poté každá nemoc – nejenom nádory – je řízena z konkrétního místa v mozku. Zjištění, že toto ohnisko je pozorovatelné pomocí technického zařízení, bylo natolik překvapivé, že vyvolalo bouři nevole mnohých radiologů. K jejich námitkám, že jde o optický jev způsobený přístrojem, byl vyzván i výrobce diagnostického přístroje, firma Siemens, aby posoudil soustředné kružnice, kterými se toto ohnisko na snímku projevuje. Výrobce optický jev v r. 1989 vyloučil. Navzdory tomu jsou tomografické snímky zobrazující tento jev nadále předmětem kritiky, výsměchu a podezření z falšování.

Dr. Hamer výsledky své práce představil na Lékařské fakultě univerzity v Tübingenu, kde medicínu vystudoval, ještě jako svoji disertační práci. Ale univerzita – přestože je ze zákona povinna výzkum Dr. Hamera verifikovat – to dodnes odmítá. V historii univerzit je to bezprecedentní případ. I přes několikeré urgence a soudní nařízení se dlouhé roky stavěla k této otázce vyhýbavě. Podobně i oficiální medicína odmítá potvrdit Hamerovy objevy navzdory 30 vědeckým ověřením ze strany nezávislých lékařů a profesionálních organizací. Jednou z institucí, která k tomu poskytla půdu, byla i slovenská Univerzita sv. Cyrila a Metoděje v Trnavě, kde byly výsledky výzkumu Dr. Hamera demonstrovány a 8.–9. září 1998 oficiálně verifikovány.

Lékařská fakulta univerzity v Trnavě testovala za přítomnosti kolegia 12 profesorů a přednášejících v Onkologickém ústavu sv. Alžběty v Bratislavě a v onkologickém oddělení nemocnice v Trnavě 7 pacientů s 20 specifickými příznaky. V oficiálním stanovisku se uvádí:

Cílem bylo prokázat, zda lékařský systém Dr. Hamera může být ověřen za pomoci vědecké metody tak, aby bylo dokázáno, že jeho výsledky jsou opakovatelné. V souladu s pravidly „Nové medicíny“ byl každý jednotlivý případ onemocnění testován v cca 100 různých aspektech. Z důvodu neúplných výsledků lékařských testů nebylo vždy hodnoceno všech 100 aspektů. I přesto zjištěný pravdivý stav pacientů poukazoval na to, že všechny uvedené přirozené zákony, které jsou základem této „Nové medicíny“, jsou platné.

Tento systém byl testován současně ve dvou konziliích. Podepsaní jsou toho názoru, že platnost tohoto systému byla prokazatelně potvrzena s vysokou mírou pravděpodobnosti.

Velmi vysoko hodnotíme lidskost Dr. Hamera, jeho etický a pečlivý vztah k pacientům a nový holistický přístup k nim. Po zvážení všech těchto faktorů jsme nabyli dojmu, že by se měla věnovat pozornost uvedení „Nové medicíny“ podle možností co nejdříve do praxe.

Trnava, 11. 9. 1998

A přesto, zamítavé stanovisko k verifikaci disertační práce Dr. Hamera nakonec schválil i německý soud:

Dne 12. března 2008 soudce správního soudu v Sigmaringenu rozhodl, že Univerzita v Tübingenu (ač s právní povinností) lékařské výsledky Dr. Hamera, předložené Lékařské fakultě univerzity jako disertační práce v roce 1981, není už povinna verifikovat.

Vědec nebo šarlatán?

Pohled Dr. Hamera na rakovinu (a nemoc vůbec) jako na nežádoucí, ale zákonitý důsledek lidského smýšlení a jednání v první řadě nasměruje pacienta z pasivní role oběti do pozice zodpovědného a aktivního přístupu k životu. Spojitost mysli a těla není ničím překvapivým. Četné studie i dříve poukazovaly na to, že nádory a jiná onemocnění jsou často důsledkem citové újmy po traumatické události. Tato skutečnost je všeobecně akceptovaná zejména přívrženci celostní medicíny. Dr. Hamer však ve svém výzkumu pokročil o kousek dále. Odhalením vznikajících ohnisek v mozku a využitím poznatků z embryologie poukazuje na možnost celý postup předvídat.

Různé životní situace mohou způsobovat různé šoky, které v organismu dají vzniknout nejrůznějším projevům „nouzového stavu“, a to odhadnutelným způsobem. V organismu probíhají změny v souladu s potřebou, kterou prožitý šok vyvolal; zpočátku často skrytě, nepozorovaně, až poté na sebe rozsah změn upozorní. Proto Dr. Hamer zdůrazňuje důležitost poznání, že nemoc má dvě fáze (2. zákon), aby se právě tato přehlížená aktivní fáze konfliktu včas odhalila a mohla řešit. Není to tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Často totiž jde o konflikty, kterých si člověk není vědom. Zde je nový, citlivý přístup lékaře jako člověka schopného empatie a porozumění zřejmě mnohem důležitější než medikamentózní léčba. Pomáhá pacientovi chápat, že není bezmocný, nýbrž že jde o zákonité děje v souladu s vyšším pořádkem, který se učíme poznávat a ve svém jednání brát v úvahu.

Na rozdíl od zvířat, která prožívají přímé biologické šoky, např. náhlou ztrátu svého území, ztrátu potomka, neočekávanou hrozbu hladu, smrtelný strach a další, mysl člověka dokáže vnímat tyto biologické konflikty i v přeneseném významu: muž při náhlé ztrátě domova nebo pracovního místa může trpět „konfliktem ztráty území“; ženský „konflikt hnízda“ se může týkat nepohody v rodině, „konflikt opuštěnosti“ se může spustit nepředvídaným rozvodem či hospitalizací nebo odchodem dítěte z domu; u dětí se objeví po rozchodu rodičů nebo v případě návratu matky do zaměstnání.

Vezměme si např. rakovinu plic: biologickým konfliktem spojeným s plícemi je „strach ze smrti“, vyjádřený jako neschopnost dýchat. Pod vlivem způsobeného šoku (přičemž není důležité, zda je tento strach opodstatněný nebo ne) se buňky plicních váčků začnou množit – aby se zvýšila kapacita plic a optimalizovala šance organismu na přežití. Toto rozmnožování plicních buněk a vznik nádoru není tedy neřízeným, nesmyslným procesem, ale slouží přesně určenému biologickému účelu.

Odhalený konflikt musí člověk nejen vnitřně vyřešit, ale zavést změnu do praxe – což obnáší často řešení složitých situací v mezilidských vztazích, kde je mnohokrát těžším oříškem právě postoj ostatních lidí, kterých se konflikt týká.

Po vyřešení konfliktu dá mozek pokyn na zrušení „stavu nouze“ – v tomto případě na zastavení rozmnožování a zároveň na likvidaci těchto nadbytečných plicních buněk (nádoru). Organismus sám je za určitých podmínek (s pomocí příslušných bakterií) schopen zmnožené buňky rozložit a zbavit se jich; tento děj může být podle okolností různě dlouhý a může být provázen dramatickými vnějšími projevy, jako jsou otoky, bolest, zánět, horečka, výtoky a hnis, společně s některými nádory, tedy změnami v ohnisku v mozku, které z hlediska konvenční medicíny bývají identifikovány jako rakovinné onemocnění.

V této souvislosti Dr. Hamer považuje za nutné zdůraznit, že už samotné řešení traumatické citové zkušenosti (fáze aktivního konfliktu) může mít za následek velmi silný nápor nepříjemných doprovodných symptomů s možnými vážnými komplikacemi, i když častěji se pozorovatelné fyzické symptomy objevují až ve druhé, ozdravné fázi. Poněvadž psychika, mozek i odpovídající orgán vždy pracují synchronně, je nesmírně důležité regulovat tento proces, případně „zmírnit“ prudkost konfliktu ještě před jeho plným vyřešením.

Za určitých okolností je dokonce kategoricky přikázáno konflikt neřešit – aby se předešlo těžké ozdravné krizi (mozková příhoda, infarkt apod.).

Filantrop anebo netvor?

Dr. Hamer ve smyslu svých pěti biologických zákonů u onkologických pacientů nekompromisně odmítal až doposud používanou drastickou „léčbu“ pomocí chemoterapie a radioterapie. Je pochopitelné, že toto radikální stanovisko nemohlo zůstat bez odezvy oficiálních kruhů – sílící útoky proti němu vyústily nakonec v obvinění z porušování Hippokratovy přísahy a následné odejmutí lékařského diplomu.

Protože v přesvědčení o své pravdě nadále radil onkologickým pacientům nepodstupovat tradiční léčebné postupy, za toto nezákonné počínání byl několikrát uvězněný.

Jak je zřejmé, jeho filosofie zdraví a nemoci má kromě nadšených následovníků i velmi vehementní odpůrce. Na internetových stránkách můžeme najít – někdy vědecky důstojnou, jindy bulvárně nedůstojnou – ostrou kritiku kolegů, námitky a svědectví pacientů nebo jejich příbuzných.

Odborné lékařské kruhy kritizují Dr. Hamera za nedostatečnou vědeckou serióznost a jeho postoj k nemoci jako k účelovému biologickému programu Přírody a také teorii pozitivní účasti baktérií na ozdravném procesu odmítají jako nepodloženou a klinicky neprokázanou. Tato kritika však vyznívá velmi paradoxně v situaci, kdy oficiální věda všemožně bojuje proti tomu, aby se tyto nové poznatky ověřily. Sám Dr. Hamer využil všechny svoje finanční prostředky, aby vlastní poznatky šířil a jejich platnost dokázal. Jak říká: „Dnem i nocí přemýšlím, jak vám pomoci navzdory našim vládcům, kteří se veškerou svojí mocí zasazují o to, aby udrželi rakovinu jako nemoc, na kterou se povinně umírá…!“

Navíc si však Dr. Hamer znepřátelil kolegy lékaře svým prohlášením, že rakovinné nádory netvoří metastázy. Podle jeho poznatků jde vždy o souběh více konfliktních událostí, které v organismu působí a nacházejí se v různých vývojových stadiích. Diagnóza „rakovina“ bývá nezřídka jednou z nich. I v tomto případě jde o patovou situaci – vyžadují se klinické důkazy, avšak když chybí, není možné tuto hypotézu uznat a uvést do praxe.

Dr. Hamer i jeho pokračovatelé vždy kladou důraz na aktivní přístup nemocného k jeho problému: pacient se učí prostřednictvím pochopení souvislostí dospět k vyřešení konfliktu, správně se rozhodovat a převzít za svá rozhodnutí náležitou zodpovědnost – to jsou základní předpoklady na cestě ke zdraví. I to však není zárukou, že nemoc pomine natrvalo – ohnisko v mozku je vlastně paměťová stopa, kterou určité životní okolnosti mohou opětovně oživit (tomu Dr. Hamer připisuje i tzv. chronické nemoci, alergie, astma apod.). Pokud rozhodnutí člověka ke změně nepramení z jeho svobodné vůle a jestliže je neprovází trvalé úsilí o jejich uplatnění, není síly, která by pomohla – ať už jde o zdraví, porozumění anebo jakoukoli změnu v životě.

Ať už je to tak či onak: současná úroveň vědomostí a především informační exploze mají za následek popření či potvrzení čehokoli – rozum dokáže obhájit všechno. Je nevyhnutelné věci bděle zkoumat; naše poznání však potřebujeme paradoxně čím dál víc opírat o to lidské v člověku – o náš vlastní cit a vyciťování pravé podstaty věcí. To má být impulzem našich rozhodnutí. To je to, co nazýváme svobodnou vůlí člověka. Rozum nám umožňuje chápat souvislosti a usměrňovat své jednání, jehož následky jsou předurčeny vesmírnými zákony. Máme je poznávat a respektovat. A je nádherné, že i za cenu omylů a často bolestných prožívání smíme tyto láskyplné zákony stvoření zkoumat, poznat a využívat pro dobro vlastní i k užitku ostatním.