Objev aury

„Kamery ke snímání aury“ na veletrzích ezoteriky, „čtenáři aury“, „léčitelé aury“. Na neviditelném vyzařování člověka lze bezesporu vydělávat. Co je ale za těmito praktikami? Existuje opravdu „fluidum“, o němž vyprávějí staré spisy? Dagny a Imre KERNEROVI pracují už mnoho let pro německou televizi (Monitor, Report, ZAK, Stern TV aj.) a také jako publicisté a spisovatelé (kniha Volání růže). Pro časopis Svět Grálu se vydali hledat seriózní přístup k výzkumu aury. To, co se dozvěděli, je fascinujícím mostem mezi nejnovějšími vědeckými objevy a starým věděním.

V laboratoři

Na laboratorním stole stojí dvě skleněné misky plné slepičích vajec. Vědci v bílých pláštích dělají práci žen v domácnosti: rozbíjejí vejce a oddělují žloutek od bílku. Žloutky se v mixeru rozmíchají, řečí laboratoře se tomu říká homogenizace. Výzkumníci si ale nechtějí vylepšovat skromnou stravu závodní jídelny vlastnoručně vyrobenými palačinkami. Žloutkový homogenizát potřebují pro vědecký experiment.V Institutu pro analýzy zářením Technologického centra v Kaiserslauternu chtějí vědci v týmu doktora Fritze Alberta Poppa zjistit, jestli vejce od slepic, které se volně pohybují venku, „září“ jinak, než u slepic, které žijí trvale v drůbežárnách s umělým osvětlením a jsou natěsnány jedna na druhou.

U záření, které se vědci chystají měřit, nejde o radioaktivitu, ale o takzvané „světlo života“, které vyzařují všechny živé buňky.

Výzkum biofotonů

„Biofotony“ se nazývají částečky světla, které vznikají v jádru buněk. Výzkum biofotonů dosáhl v posledních letech razantního pokroku především v Asii. Čína podporuje týmy výzkumníků mezi Pekingem a Šanghají značnými prostředky, Japonsko investovalo stovky milionů a v podstatě již stojí před okamžikem, který promění peníze investované do základního výzkumu v zisk. Zatím ale v této oblasti vede Německo.

Mnoho mezinárodních pracovních skupin udržuje úzký kontakt s kvantovým fyzikem F. A. Poppem, který začal zhruba před dvaceti lety zkoumat nesmírně slabé světlo, které vyzařuje každý živočich, od jednobuněčného organismu až po člověka. Fotony jsou fyzikální stavební kameny světla. Popp je nazval „biofotony“, aby zdůraznil skutečnost, že světlo je vyzařováno živými buňkami.

Jedním z nejdůležitějších poznatků výzkumu biofotonů bylo zjištění, že světlo buněk není stejného druhu jako třeba světlo žárovky, v němž je obsaženo mnoho vlnových délek, ale je „koherentní“, podobně jako světlo laserového paprsku. Laserové světlo se skládá jen z jedné vlnové délky, kde všechny fotony kmitají ve stejném taktu. Tyto mimořádné vlastnosti dnes technika využívá nejrůznějším způsobem. Většina z nás zná trojrozměrné obrazy, které laserové paprsky vykouzlí v prostoru. Obrazy mohou vzniknout díky tomu, že laserové světlo je mimořádně dobrý nosič informací. Laserové paprsky jsou již dlouho využívány k přenosu zpráv, jestliže je zapotřebí zprostředkovat velká množství dat s mimořádnou přesností a rychlostí světla.

Měření biofotonů z dvou různých homogenizátů vaječných žloutků, tedy od „šťastných“ slepic a od slepic chovaných v klecích, ukázalo v Poppově laboratoři jednoznačné výsledky: vejce slepic, které žijí stěsnané v tmavých kójích, „září“ jen z poloviny ve srovnání se slepicemi, které zobají zrní na relativní svobodě a na slunci a žijí přiměřeněji svému druhu.

Na začátku experimentu žily všechny slepice ve společné drůbežárně a vyzařování biofotonů všech vajec bylo stejné. Pak byly slepice rozděleny, polovina z nich zůstala v drůbežárně, druhá polovina žila tři měsíce venku. Během této doby žily úplně jiný, nový a „šťastnější“ život. Prokazatelně změněné biofotonové záření jejich vajec vede k závěru, že veškeré buňky, tedy také buňky vaječného žloutku, „informace“ těchto dvanácti týdnů strávených na slunci, v přírodě a na svobodě uchovaly a vyzařovaným světlem je stále předávají.

Není zapotřebí velké dávky fantazie, aby si člověk představil, jaký druh „bioinformace“ nám předávají vejce nebo i maso slepic z velkochovů v drůbežárnách, když tyto slepice od prvního dne svého života sedí zavřené v kleci, nikdy nepoznaly nic jiného než umělé osvětlení, těsný prostor, prázdnotu, mříže, beton a strojově vyráběné krmivo, a v nichž se proto vyvinula agresivita a strach z volného prostoru. 

Nové kritérium pro potraviny

Důsledky pro potraviny, které jíme, jsou nasnadě: s jídlem nepřijímáme jen kalorie, vitamíny, uhlohydráty, proteiny a minerály, ale také celkovou „životní informaci“ zvířete, nebo v případě ovoce a zeleniny bioinformaci rostliny. Po nesčetných experimentech s rostlinami od čajovníku po rajčata, s olejem a masem, se doktoru Poppovi zdá naprosto logické, že biologické informace, které s potravou přijímáme, jednoduše nezmizí, nýbrž jsou „přeneseny na naše tělo rezonancí s jeho vlastními biofotony“. Doktor Popp říká: „Každá potravina přenáší energii na náš systém, na tělo. Místo energie bychom měli raději říci informace. Dobrá potravina má schopnost aktivně zlepšit stav našeho tělesného systému. Špatná potravina zákonitě přenáší špatnou informaci. To znamená, že informační obsah potraviny, který je vyzařován se světlem, je novým kriteriem pro kvalitu jídla.“

Tento poznatek už je znám i v potravinářské branži: moderní biofotonové měření jako kriterium kvality se používá nebo zatracuje, podle stanoviska a záměrů toho, koho se týká. Prostřednictvím tohoto měření je totiž možné také zjistit, je-li potravina ošetřena pesticidy, nebo zda byla dlouho a špatně skladovaná. To jsou informace mimořádného významu, obzvlášť při výrobě kojenecké výživy.

Koncern Hoffmann–La–Roche se stal první světovou firmou, která ke kontrole vlastních výrobků začala používat vedle běžných chemických analýz také měření biofotonů.

Jestliže se například pro kojeneckou výživu zpracovává mrkev, ukáže měření biofotonů zcela jasně, zda byla mrkev kvůli prodloužení skladovatelnosti ozářena radioaktivními paprsky či ošetřena konzervačními prostředky. I nejmenší množství takzvaných prostředků na „ochranu“ rostlin výrazně změní vyzařované světlo.

Biologická komunikace

Doktor Popp bezpochyby objevil základní formu komunikace v přírodě – světlem vysílané informace přijímají i ostatní buňky a dovedou je rozluštit. Biofotony řídí také procesy uvnitř organismu. Podle odhadu vědců proběhne například v lidském organismu každou sekundu 1 000 000 000 000 000 000, slovy jeden trilion chemických reakcí. Nebo jak to formuluje Fritz Albert Popp: „Bez biofotonů jako koordinátorů všech těchto procesů by nemohl existovat žádný člověk, neboť po několika sekundách by se zhroutil jako biochemická kaše. Nervový systém nemůže tuto práci zvládnout a také pro ni nebyl vytvořen. Ostatně, po dvaceti letech každodenní práce v oblasti těchto měření jsem ještě nenalezl živý organismus, který by nevyzařoval žádné světlo.“

Výměna informací je nutná k přežití nejen v rámci jednoho organismu, nýbrž hraje také dosud nepříliš známou a přitom významnou roli při komunikaci mezi jednotlivými živými organismy. Biofotony, „světlo života“, vystupují z těla každého živého organismu jako nositelé komplexní informace, pohybují se rychlostí světla a zasahují jiné živé organismy. Biofotonové záření jsou vlnové obrazy informace, která je vysílána a přijímána lidmi, zvířaty a rostlinami.