Metoda kapkového obrazu

Stále častěji diskutovaná biologická hodnota vody, která by měla naznačovat možné biologické důsledky, tedy to, zda je možné po požití určité vody očekávat regeneraci, nebo naopak váznutí životních procesů, je prozatím záhadnou veličinou. Voda je vyšetřována výhradně analytickými metodami, které však nemohou ani v náznaku zachytit podstatnou informaci, kterou potřebujeme znát především, máme-li vodu bez obav pít: Zda je to voda živá. Nedostatečnost analytických zjištění se pak projevuje především v tom, že oficiálně čistá voda postrádá často svoji vnitřní sílu a chybí jí proto všestranný regenerační účinek.

Jedním ze spolehlivých měřítek živosti vody je její pohyblivost. Voda, která byla vystavena nějakému nepříznivému vlivu, ztrácí schopnost pohybu. Zachytit pohyb vody a jeho případný útlum je složitý úkol, neboť voda se pohybuje neviditelně. Jediný pohyb, který je naše oko schopno registrovat, je pohyb vody na hranici voda – vzduch. Pozorujeme zde vlny a víry, které však tvoří jen nepatrnou část celkového pohybu vody. Hlavní pohyb se odehrává vždy skrytě pod hladinou.

Metoda kapkového obrazu, vyvinutá v 60. letech Theodorem Schwenkem, umožňuje zviditelnit pohyblivost vody. Je to vědecká metoda, s jejíž pomocí lze nepřímo dokumentovat onen záhadný fenomén, nazývaný biologická hodnota vody nebo také schopnost sloužit životu. Výchozím podnětem pro T. Schwenka bylo pozorování vody v přírodě. Povšiml si, že znečištěná voda v potoce vytváří, v porovnání s čistou vodou, menší množství kapilárních vln (drobné vlnky na hladině). Nečistota způsobila útlum pohyblivosti vody.

Metodou kapkového obrazu lze znázornit vnitřní pohyblivost vody, která se projevuje tvorbou mnohotvárných vírů a jejich kombinací. Tento neviditelný pohyb vody je možné za běžných podmínek ozřejmit jen pomocí barviva nebo drobných částic, které jsou unášeny prouděním vody. V případě metody kapkového obrazu je tento vířivý pohyb zviditelněn pomocí tzv. šlírové optické techniky. (Šlíry jsou oblasti s nerovnoměrnou optickou hustotou v průhledném médiu – vzduch, voda, sklo. Zvýšená hustota má za následek změnu lomivosti světla, kterou lidské oko vnímá jako deformaci objektu. Typickým příkladem je např. chvění vzduchu nad rozehřátým obilným polem.) Při získávání kapkového obrazu se do vyšetřované vody přidává glycerin, jehož viskozita zpomaluje proudivý pohyb vody a zvýrazňuje obraz proudění pro šlírovou techniku.

Obsluha zařízení na získávání kapkového obrazu je v každém ohledu přísně standardizována, takže jediným proměnlivým faktorem zůstává vyšetřovaná voda. Na hladinu vody, která v tenké vrstvě spočívá na dně dokonale vybroušené skleněné misky, dopadají v pravidelných intervalech kapky destilované vody. Opakovaným dopadem kapek je vyvoláváno stále výraznější proudění, které lze podle charakteru diferencovat do tří zón. Již po dopadu první kapky se uprostřed misky vytvoří turbulentní oblast, označovaná jako „jádro“. Směrem k periferii se potom vytváří silně proměnlivá zóna vírů a nakonec, v okrajovém pásmu, zóna paprsčitých výběžků.

Proudění vody v kapkových obrazech je ovlivňováno fyzikálními, a nikoliv chemickými vlastnostmi látek rozpuštěných ve vodě (fyzikálními vlastnostmi jsou viskozita, hustota, povrchové napětí). Z tohoto důvodu nelze metodu kapkového obrazu použít k chemické nebo bakteriologické analýze. Přesto poskytuje tato metoda velmi cenné informace, vztahující se např. k problematice pitné vody nebo znečištění vodních toků.

Pitné vody, které jsou z hygienického hlediska sice nezávadné, ale byly získány úpravou znečištěné vody, postrádají velmi často potřebnou pohyblivost. Tvorba vírů v kapkovém obraze je omezena a jejich formy jsou tvarově chudé a málo diferencované. Naproti tomu vykazuje voda z čistých nebo dokonce léčivých pramenů vysokou míru pohyblivosti, projevující se bohatou tvorbou zřetelně diferencovaných vírů. Kapkový obraz je v takových případech srozumitelným důkazem přítomnosti aspektu, kterému se říká živost.

Podobný vliv na pohyblivost vody mají také plastové vodovodní rozvody nebo nádrže. Rovněž v těchto případech byl v kapkových obrazech zaznamenán útlum pohyblivosti vody, a to zejména u vody teplé.

Velmi zřetelně ovlivňují proudění vody také tenzidy (účinné látky obsažené v mycích prostředcích, mění povrchové napětí vody), které se mohou negativně uplatnit ještě v koncentraci 1 : 1 000 000.

Obdobným nepříznivým způsobem ovlivňují pohyblivost vody také plastové lahve, které se v dnešní době staly běžnými „průvodci“ vody. Rovněž několikahodinová stagnace vody, která je pod tlakem uzavřena v potrubí, vede ke zřetelným změnám kapkového obrazu. Projevy víření jsou chudší a zaujímají menší plochu.

Velmi zajímavým vědeckým počinem bylo sledování průběhu samočištění potoka, do něhož byly vypouštěny domovní splašky a odpadní vody z pivovaru. Vzorek vody odebraný 50 m pod místem vypouštění byl zakalený a v kapkovém obraze se tvořily pouze ty nejjednodušší formace. Tomuto obrazu odpovídala i úroveň života v daném místě: Dno bylo kolonizováno bakteriálním porostem a červy. Se vzrůstající vzdáleností od místa vypouštění odpadních vod vzrůstal postupně obsah kyslíku a zastoupení červovitých larev dalších druhů hmyzu. Této situaci odpovídalo v kapkovém obraze vytváření zřetelnějších struktur v souladu se zvyšující se pohyblivostí vody. Ve vzdálenosti 3 000 m bylo již možné zaznamenat výskyt řas a zhruba poloviny obvyklých živočišných druhů. V kapkovém obraze bylo možno zaznamenat tvorbu prvních zřetelných vírů. Nakonec ve vzdálenosti 8 000 m bylo samočištění potoka dovršeno. Kapkový obraz se normalizoval a život v potoce dosáhl své obvyklé úrovně.

Průkopnická práce T. Schwenka má svoje následovníky. Výzkumný ústav v Herrischriedu sdružuje řadu odborníků a dalších lidí, jejichž společným názorem je přesvědčení, že podstata problémů spojených s vodou nespočívá v nedokonalých technologiích, nýbrž v nedostatku niterného zájmu o vodu, ve lhostejnosti vůči této zprostředkovatelce života. Metoda kapkového obrazu zviditelňuje lidské působení a přispívá k tomu, aby se vědomí odpovědnosti přeneslo tam, kde doposud chybělo – ke každému z nás.