Jak přicházejí sny

Pokud se dnes nějaký film zabývá životem po smrti, jde často o horor s různými záhadnými jevy, čím nevysvětlitelnějšími, tím lépe. I filmy, které nás nemají hlavně děsit, často považují posmrtný život za neslučitelný s přirozenými zákonitostmi a s logikou. Režisér Vincent Ward přišel před lety s příběhem Chrise a Annie, který interpretuje otázku „Kam jdeme?“ úplně jinak.

Chris Nielsen (Robin Williams), úspěšný lékař, se seznámí na romantické cestě do hor s mladou malířkou Annie Collinsovou (Annabella Sciorra). Vezmou se, narodí se jim dvě děti a žijí harmonický život plný lásky… do chvíle, než obě děti zemřou při autonehodě. Manželům se hroutí svět. Annie si vyčítá, že vůz neřídila sama a poslala místo sebe vychovatelku. Díky manželově obětavé lásce se jí zvolna daří překonávat těžké deprese a po dlouhé době najde znovu chuť k životu. Ale přichází další rána: Chris pomáhá zraněným při havárii – a nešťastně zahyne.

Nyní ale Chrisův příběh pokračuje na „druhé straně“ dále. Po krátkou dobu zůstává se svými blízkými, zúčastní se dokonce vlastního pohřbu. Zpočátku všechno považuje za zvláštní sen, ale nad vlastním náhrobkem konečně připustí, že zemřel. Annie v některých chvílích jako by cítila jeho přítomnost, ale na posmrtný život nevěří a trápí se o to víc. Nešťastný Chris únavou usíná a probouzí se v úplně jiném světě. Přátelská krajina mnoha barev jako by z oka vypadla Anniiným obrazům. Chris se ocitá ve svém vlastním nebi, a není tu sám – jeho průvodci jsou mu blíž, než tuší.

Annie se topí ve vlastních výčitkách a nezadržitelně se propadá do nejhlubší deprese. Nachází jediné východisko – sebevraždu. Místo, kde se ocitá, ale odpovídá jejímu vnitřnímu myšlenkovému světu a připomíná spíš peklo. Annie si nepřipouští, že zemřela, a žije ve svém vlastním zajetí, v polorozpadlé a neutěšené podobě jejich pozemského domu.

Chris se rozhoduje okamžitě. I když mu jeho přátelé na onom světě vysvětlují, že Annie pomoci nemůže, vydává se na záchrannou výpravu do temnoty… Jak se daří režiséru Wardovi zvláštním způsobem inscenovat barevnou nádheru a půvab nebeských úrovní, tak otřesné, beznadějné a přitom realistické jsou v jeho podání nízké oblasti, kterými musí Chris a jeho průvodci proputovat. Není divu, že Ward obdržel v roce 1998 Oskara za speciální efekty. Šťastnou ruku měl režisér i při výběru herců, především Robina Williamse jako Chrise. Je přirozený, je opravdový a dává všemu skutečnou hodnotu.

Předlohou pro film je stejnojmenná kniha, kterou napsal Richard Matheson v roce 1977 a vyšla o rok později. V češtině knihu vydalo nakladatelství BB art roku 1999 a nebudete se u ní nudit, i když jste už viděli film. Do něj se totiž zdaleka nevešlo všechno…

„Ann seděla v trávě před okny do ložnice. Stál jsem u prosklených dveří a hleděl na ni se slzami v očích. Nikdy jsem ji neviděl tak zuboženou. Popadl mě vztek. Tato žena si přece takové utrpení nezaslouží. Co to je za hloupou spravedlnost?

Musel jsem své pocity rychle přemoci. Zlost mě jako magnet začínala stahovat do míst, kam bych se nerad dostal. Musel jsem ji přimět, aby pochopila. Proto jsem přišel. Teď nadešel rozhodující okamžik. Dostal jsem se až k jejímu tělu.

Zbývalo ještě proniknout k duši.“