Jak předsudky ovlivňují naše chování

Další jeho vlastností je tvorba svalstva. Proto byl testosteron v minulosti oblíbeným dopingem. V tomto článku chci ukázat, že mužský sexuální hormon testosteron v protikladu k dlouhodobému názoru nezpůsobuje agresivitu, nýbrž zesiluje úsilí stát se vůdčí osobností. Toto působení se projevuje nejen u mužů, ale také u žen.

U hlodavců vede dávka testosteronu prokazatelně k agresivnějšímu chování. Jedna studie z vězení ukázala, že vězni častěji porušovali předpisy a vyvolávali otevřené konfrontace ve vězení než vězni s nižšími hodnotami testosteronu. Činí tedy hormon muže agresivnějšími?

Námitky proti tomuto tvrzení

Existuje ještě jiné vysvětlení pro toto chování. Bylo zjištěno, že muži s vysokou hladinou testosteronu chtějí být vůdčí osobností a usilují o vyšší sociální status. Takoví muži se jen obtížně podřizují. Je všeobecně známo, že ve vězení vládne přísná sociální hierarchie, což vede k tomu, že nováčci, kteří usilují o vyšší status, si musí své místo vybojovat.

Zvlášť silný status by si mohl např. připsat zaměstnanec Royal Shakespeare Company, který dosáhl toho, že auto, které bylo odcizeno jednomu herci, stálo druhého dne před jeho domem.

Když jsem se tuto zprávu dozvěděl, byl jsem velmi překvapen. Jak se mohlo zaměstnanci podařit přivézt zpět ukradené auto, pokud sám nebyl zloděj? Evidentně existuje ještě jiný způsob.

Díky svým zvláštním kontaktům se dozvěděl, že někdo ukradl herci z  Royal  Shakespeare Company auto. Zeptal se ho, zda by ho chtěl získat nazpět. Když přitakal, zapůsobil neznámým způsobem na své spolupracovníky, aby vrátili auto právoplatnému majiteli. Musel v žebříčku hodnot svých známých zaujímat ne nevýznamnou pozici, protože se mu to podařilo.

Ověření na konkrétním případu

Skupina vědců kolem Ernsta Fehra z Univerzity v Curychu připravila experiment, kterým chtěla objasnit, jestli hormon testosteron způsobuje agresivitu, nebo podporuje úsilí stát se vůdčí osobností. Použili k tomu metodu tzv. „Ultimatum game“. Při této zkoušce hráč (A), který obdrží dvacet eur, poskytne hráči (B) takový obnos, který on považuje za spravedlivý. Pokud hráč (B) akceptuje nabídnutou sumu, smí si oba svůj podíl ponechat. Pokud ji (B) odmítne, odcházejí oba s prázdnou. V tomto případě záleží jen na hráči (A), jak správně odhadne situaci. Jestliže se rozdělí spravedlivě, svědčí to o jeho čestném chování, dá-li hráči (B) málo, porušuje pravidla slušnosti a jedná nečestně.To pak může vést k tomu, že (B) se cítí poškozený a nabídku odmítne.

Nyní vyvstává otázka: Povede dávka testosteronu k tomu, že (A) bude dávat čestnou nabídku, nebo naopak bude jednat méně čestně? Pokud by platila hypotéza vůdčí osobnosti, musel by hráč (A) zabránit tomu, aby byla jeho nabídka odmítnuta, protože by ho to ponižovalo a jeho vůdcovské schopnosti by upadly v pochybnost. Nečestná nabídka by naopak potvrdila tezi agresivity: „Uvidím, jak nízko mohu se svou nabídkou jít. Bylo by přece směšné, kdyby (B) neakceptoval dvě eura. To by byl pěkně hloupý. Za dvě eura si přece může koupit tabulku dobré čokolády.“ 

Hráči

Vědci  získali pro svůj  dvojnásobný slepý pokus 120 mladých žen s pravidelným cyklem. Pro ženy se rozhodli proto, že i u nich existuje vztah mezi endogenní (vnitřní) hladinou testosteronu a jejich chováním, a také proto, že je u žen známá neurofyziologicky účinná dávka tohoto hormonu. Polovina žen dostala placebo a druhá polovina testosteron, aniž by předem věděly, jakou látku dostaly. Oproti Fehrově očekávání dávaly ženy s testosteronem čestnější nabídky než ženy s placebem. Vyšší dávky testosteronu nezvyšují tedy u lidí agresivitu, jak dosud mnozí předpokládali, nýbrž vedou k posílení sklonu být vůdčí osobností.

Proč jsou předsudky škodlivé

Předsudky omezují náš jednací prostor, a jsme pak naprogramováni jedním směrem. Tvrzení, že testosteron zvyšuje agresivitu, může například způsobit, že všichni muži budou klasifikováni jako agresivní. Skutečně se při tomto pokusu prokázalo, že některé účastnice vycházely z domněnky, že dostaly hormon, i když ve skutečnosti obdržely placebo.    

Tyto účastnice  dávaly méně čestné nabídky než ty, které předpokládaly, že dostaly placebo. Samotná představa, že obdržely testosteron, i když to nebyla pravda, způsobila u žen agresivnější chování v souladu s rozšířeným míněním, že testosteron zvyšuje agresivitu.

Další předsudek je: „Po smrti nic neexistuje.“ Akceptování této hypotézy způsobí, že nepočítáme se zákonitou reakcí na naše chování, jak to určují přírodní zákony, ale naopak panuje všeobecný názor, že si musíme za každou cenu užívat života  plnými doušky. Abd-ru-shin, autor díla „Ve světle pravdy“, vysvětluje, že smrt není nic jiného než zrození do jiného světa, podle našeho chování na Zemi, ve kterém dále žijeme abychom se mohli vyvíjet.

Existují skutečně četná pozorování, která přibližují další život lidí po smrti. Věnujme těmto myšlenkám pozornost, oprostěme se od předsudků, že po smrti nic není. To může být silným impulzem pro to, abychom zásadně změnili své chování. Při vědomí, že jednoho dne budeme muset sklízet ovoce svých činů, se vynasnažíme již tady a teď dělat skutečně to „nejlepší“ ve svém životě.