Islandské poučení pro Evropu

Totiž kvůli možnému státnímu bankrotu, který zemi hrozil v souvislosti se světovou finanční krizí. Nyní se vypráví „sopečný vtip“, který převádí oba problémy na jednoho společného jmenovatele. „Ne, ne, Islande: My potřebujeme peníze na ruku, ne popel.“ (Pozn.: V angličtině zní výraz pro hotové peníze podobně jako popel: cash – ash.) Není snad toto chrlení popela něco víc než nepříjemné narušení evropských dopravních formalit?

Vznik Islandu – jedinečné pochopení přírodních a elementárních bytostí

Mladá země Island, která se stala nezávislou na Dánsku teprve v roce 1944, je mladá také geologicky: vznikla asi před 17 miliony lety jako sopečný ostrov. Leží přesně na tzv. středoatlantickém hřbetu, který protíná podélně Atlantik. Zde se vzpíná dno oceánu.

Rozpínání vzniká následujícím způsobem: Podél středooceánského hřbetu proudí horké magma nahoru, překrývá hřbet, a tím od sebe navzájem odtlačuje zemské desky. Spára v zemské kůře probíhá totiž téměř přesně severojižním směrem přes celý ostrov. (1)

Vytvoření Islandu na tomto principu  má za následek výbuchy sopek a zemětřesení, které byly a jsou na denním pořádku. Stále aktivní gejzíry jsou viditelnou známkou „ohnivého podzemí“. Jak vulkanický původ této země, tak i stále citelná závislost na přírodě ovlivnily zvláštním způsobem obyvatele Islandu. Mnozí z nich komunikují s přírodou jiným způsobem než průměrný Evropan, nejen mluví s elementárními bytostmi – jako např. s elfy, gnomy a skřítky, kteří jsou zodpovědní za dění v přírodě, ale poslouchají je a řídí se jejich radami.

Je neustálá skepse cestou k pravdivému vysvětlení?

Když se dokonce německý časopis Der Spiegel (22. 10. 2007) snížil k tomu, aby informoval o „huldufolku“, skrytém národě (2), musí přece na té věci něco být! Přirozeně je tato reportáž, která je považována za absolutně věcnou, ovlivněna ironií, která naznačuje zdánlivou převahu osvícených intelektuálů a nabádá čtenáře, aby přece nepodlehl zpátečnickým pověrám.

Tak byl např. veden rozhovor s islandským expertem na elfy Magnúsem Skarphédinssonem. Ten dosud žádného elfa ani žádného zástupce skrytého národa neviděl.

Huldufolk se zdráhá pozvat do svých obydlí experta na elfy. „Má příliš mnoho otázek, už se ho nikdy nezbavíme," obávají se. To slýchává Skarphédinsson od svých přátel, kteří mohou tyto bytosti vidět. „Přirozeně mají pravdu,“ připouští expert.

V minulosti byl Skarphédinsson vysokoškolským učitelem, dnes vede firmu, která se zabývá renovací domů, a – školu elfů v Reykjavíku. Tam uprostřed figurek trpaslíků o velikosti malého dítěte, porcelánových elfů a skřítků skládají elfský diplom čtyři Němci a jeden Švéd.

Skutečně kradou elfové mobily? A co se stane, když si sednu na kámen, ve kterém žijí? U šálku kávy a oplatků vypráví vousatý znalec elfů o zprávách 12 000 očitých svědků z celého světa, které sbírá už 27 let. Je přesvědčen o tom, že mýtus elfů na Islandu přežívá díky dlouhé izolaci ostrova: „Nikdy zde nebyla žádná osvěta,“ vysvětluje.

Je tím řečeno opravdu všechno? Můžeme skutečně – pyšní na své znalosti a na své promyšlené pozorování světa – přejít k běžným starostem? Nenaučila nás sopka Eyjafjallajökull strachu? A co by bylo, kdyby za tímto mocným přírodním děním stálo moudré vedení elementárních bytostí, dokonce vyšší vůle Stvořitele, v jehož službě tyto bytosti pracují?

Vystoupení vulkanického popela v televizi

Jak je důležité, abychom se nevrátili jen k denním starostem, ukazuje komentář k fiktivnímu kulatému stolu v televizi. Sem jsou přizváni všichni experti, jen ne příroda.

Nyní vystoupí zosobněný sopečný popel a sdělí svůj názor: „Přestaňte se přeceňovat, jste součástí přírody, nic míň, nic víc. Pozorujte svá zvířata a ona vám dají na srozuměnou, že nemůže být na světě nic krásnějšího než být součástí přírody. To zahrnuje také veškerou lásku, kterou můžeme prožívat a dávat.

Můžeme vás jen podle způsobu starých bohyň a bohů (což jsme my, což je příroda) varovat. Dáme vám pocítit, co to znamená nestarat se o Zemi, porušovat pravidla. Věříte, že se vám nemůže nic stát, když vás všechny Země hned nevolá k zodpovědnosti. Když vždy existují takoví, kteří zůstávají uchráněni nebo dokonce profitují z neštěstí druhých, jež se stali obětí záplav a zemětřesení. Můžeme vám to strašným způsobem ukázat /…/.“ Když zástupci lidského pokolení u kulatého stolu začnou opět hovořit o kursech akcií a krizových štábech, vychrlí sopečný popel ještě jednou dávku prachu, takže všichni vypadají jako pokropeni sazemi a vznášejíce se zmizí. (3)

Přirozeně se nesmí brát tento text jako propagace víry v elementární bytosti, dřívější bohyně a bohy, ale zastupuje názor, že by mohla příroda oplatit lidem to, co jí dosud činili.

Co hýbe přírodou, pohání ji a řídí

V otázce, co a kdo stojí za přírodou, se dostaneme dál, když hledáme odpověď v knize Poselství Grálu. V ní se poukazuje na to, že za dění v přírodě jsou zodpovědné elementární bytosti. Tyto bytosti, neviditelné pro většinu lidí, mají velký vliv na všechno, co se děje na Zemi: „Obracejí se ve svém působení proti všem lidem, kteří je dosud nutili svými zmatenými činy, aby z poslušnosti k zákonům stvoření formovaly nepěkné věci.“ Nyní budou ale tyto elementární bytosti z Boží vůle „nově posilovány k neslýchané moci“, aby v budoucnu tvořily jen vše „čisté, dobré a krásné“. (4)

Kdy nastane ta doba, ve které budou smět tvořit jen vše „čisté, dobré a krásné“, nevíme. Ale že se tak může stát, nás poučuje výbuch sopky Eyjafjallajökull. V této souvislosti si můžeme připomenout Goethova slova: „Ale příroda nerozumí žádnému žertu, je vždy vážná, vždy přísná, má vždy pravdu a chyby a omyly jsou vždy jen lidské.“