Hypnóza

Bývá využívána v lékařské oblasti (například k potlačování bolesti) a při vědeckém výzkumu studujícím podstatu tohoto jevu. Podobně jako v minulosti je hypnóza provozována i při veřejných představeních, protože efektním vystoupením se dají vydělat značné peníze. Profesor Dieter Malchow vysvětluje, co je o hypnóze známo, jak působí na mozek a jaké mohou být její vedlejší účinky.

Co se děje během hypnózy?

Hypnotizér pokusné osobě zadá pokyn pozorně sledovat malý předmět a soustředit se na hypnotizérův hlas. V další fázi zkoumaný zavře oči, přičemž je mu vsugerována ospalost a hluboké uvolnění. Tím se u hypnotizované osoby zruší vnímání reality a kritické hodnocení. Plánování průběhu následujícího dění přebírá hypnotizér.

Tento proces se nazývá hypnotická indukce. Hypnotizér zadá pokyny k uvolněné pasivní představě. Této odevzdanosti lze docílit pouze u části hypnotizovaných, kteří jsou označováni jako vysoce sugestibilní (1). U takových osob bylo zjištěno výrazné propojení obou polovin mozku.

Jak reaguje mozek v hypnóze?

Během hypnotické indukce je měřicími přístroji zachycena blokáda mozkové aktivity v oblasti čelních laloků, především na levé straně. Zde se nalézá centrum plánovitého myšlení, kritického hodnocení zážitků, stejně jako kontrola našeho jednání. U hypnotizovaného nedojde k propojení se zkušeností týkající se určitého jednání a jeho důsledků. Pokusná osoba tak svou vůli zcela podřídí hypnotizérovi a nehodnotí, zda je to pro ni dobré nebo ne.

Mozek reaguje na základě hypnotického pokynu nejrůznějšími způsoby. Je-li osobě v bdělém stavu ukázán na obrazovce třeba míč, je při měření elektroencefalografem zachycen signál nervových buněk. Tento signál se nezmění, ani když je této osobě řečeno: “Představ si, že ti papírová krabice zakrývá výhled na míč!” nebo “Nyní nic nevidíš, vůbec nic!” Tato sugesce zůstává v obou případech neúčinná, nezhypnotizovaná osoba vidí míč stejně jako předtím, neboť realita je mnohem silnější než představivost.

Zcela jiné je to při hypnóze. Pokud je pokusné osobě vsugerováno, že výhled na míč zakrývá krabice, je signál slabý a odpověď nervových buněk blokována. Je-li člověku v hypnóze řečeno: “Nevidíš vůbec nic!”, reagují nervové buňky velmi silně, mnohem silněji než bez hypnózy (2). Tento pokus dokazuje, že hypnotizovaná osoba může na základě povelů hypnotizéra skutečně ovlivnit aktivitu nervových buněk tak, že realitu nevnímá.

Použití hypnózy

Hypnóza bývá označována jako užitečná a poměrně neškodná alternativní metoda vhodná k boji s bolestmi, neboť užívání léků je spojeno s mnoha riziky a nejrůznějšími vedlejšími účinky. V hypnóze jsou bolesti prokazatelně lépe snášeny.

Podívejme se však, co probíhá v mozku v průběhu tří typů hypnotického působení. Bylo zkoumáno, co dělají fakíři, kteří se sami hypnotizují a upadají do určitého druhu transu (3). Psycholog W. Larbig měřil u fakíra, který si propíchl jazyk dýkou, elektrické vlny v mozku a zjistil, že se snížila jejich frekvence. Mozkové vlny se zpomalily. Něco podobného probíhá i ve spánku. Také tehdy dochází k přechodu na pomalé vlny theta a delta. Na rozdíl od spánku však hypnotizované osoby zůstávají bdělé. Pomalejší mozkové vlny zřejmě způsobí synchronizaci nervových buněk ve větších oblastech mozku. Vnější podněty tak mají na činnost mozkových buněk slabší vliv.

Při druhé hypnotické metodě je průběh jiný. Je známo, že při hypnotické indukci se zvyšuje výskyt vln theta. Hypnotizér vsugeruje pokusné osobě, aby si představila, že má chráněnu tu část těla, kde je jí při experimentu způsobována skutečná bolest. Například že si zkoumaná osoba v případě bolestivých podnětů v oblasti ruky obrazně navlékne rukavici. Sugescí se hypnotizovaná osoba cíleně zaměří pouze na toto místo. Nic jiného nevnímá. V průběhu hypnózy zkoumaný jedinec dosáhne toho, co by v bdělém stavu při pouhém uvolnění nedokázal. Potlačí signál bolesti v příslušné části mozku a vnímání bolesti se sníží.

Při použití třetí metody si má hypnotizovaná osoba představit, že se vznesla z těla do vzduchu a pozoruje z výšky město pod sebou. Tento postup se nazývá dissociativní imaginace a vede také k redukci bolesti, i když ne tak výrazné jako u druhé metody.

V této souvislosti je zajímavé poznamenat, že i u zenové meditace vlny theta znatelně přibývají. Vzniká stav, ve kterém jsou myšlenky, pocity a smyslová podráždění vnímány nezúčastněně a zároveň je dosaženo velké bdělosti. Zcela zmizí vnímání těla i času, zatímco vědomí Já zůstává (4). Bylo také zjištěno, že různé meditační techniky způsobují rozdílné změny v mozku.

Vedlejší účinky hypnózy

Postupem doby byla zdokumentována celá řada nežádoucích následků hypnózy. Byly prokázány změny vědomí ve formě ospalosti a malátnosti. Dále se objevily poruchy paměti, zmatenost a také zkreslené vnímání tělesných pocitů. Postižení si stěžují na nevolnost, bolesti hlavy, bušení srdce, strnulost i na oživení nepříjemných zážitků. Ze skupiny 200 studentů jich 17 mělo následné nepříjemné  stavy jako bolesti hlavy a regresivní sny spojené s hypnotickými prožitky. V jiné studii zažilo následné reakce 37 ze 120 osob. U krátkodobých pokusů se jednalo o nespavost, kognitivní dysfunkci, zkreslené představy, strach a traumatizující sny. U pokusů trvajících déle než tři hodiny se objevily bolesti hlavy, závratě, nevolnost a strnulost.

Z klinické praxe jsou známy případy chronických bolestí hlavy, depresí, chorobně úzkostlivých reakcí, záchvatů, nepohyblivosti a němoty. Dále se obnovují vzpomínky na dřívější traumata, dostavují se psychiatrická onemocnění a úzkostné reakce až psychóza. Nejnebezpečnějším postupem se jeví metoda věkové regrese (tj. zpětného uvedení do dětství pomocí hypnózy).

Hypnóza a zodpovědnost

Co se s pokusnou osobou v průběhu hypnózy děje?

Jak již bylo uvedeno, v přední části mozku bývá zablokována oblast, která je potřebná pro rozhodování a plánování. Tato oblast je spojena s citovou pamětí a zkušenostmi s ní souvisejícími. Pokud je tato část mozku poškozena, může mít postižený potíže s rozhodováním. Je známo, že tato oblast předního mozku dozrává nejpozději, až po dokončení puberty. Proto je také mladý člověk za své jednání plně zodpovědný teprve při dosažení pohlavní zralosti.

Vědci prokázali, že procesy probíhající v mozku hypnotizovaného jsou ovlivňovány zvenčí, podněty tedy nepocházejí od zkoumaného jedince. Zodpovědnost za jednání pokusné osoby ovlivněné hypnózou či sugescí proto nese i po jejím ukončení hypnotizér. V hypnóze je totiž spoután duch zkoumaného, a ten ho pak nemůže plně ovládat a účinně se bránit vlivům z vnějšku. Že se něco takového skutečně děje, ukazují vylíčené následky hypnózy, například v případech, kdy se následně objevily psychózy, psychiatrická onemocnění, dissociativní poruchy, deprese, sebeodcizení a strach. Jsou to následky, které postihují lidskou duši. Zde hypnotizér nemůže pokusnou osobu chránit, protože si zpravidla ničeho nevšimne.

Proč jsou hypnotizovaní jedinci výkonnější?

Vlivem hypnózy je možné vykonat věci, které v normálním stavu uskutečnit nelze. Mohou být potlačeny bolesti, znovu osvěženy dávno zapomenuté vzpomínky. Lze vsugerovat věci, které nejsou reálné. Představivost hypnotizovaného je obrovská. Jaké jsou příčiny? Při hypnóze je pravá polovina mozku aktivnější než levá. Pravá hemisféra má na starosti především tvořivost a muzikálnost. Čistě racionální myšlení tak ztrácí vliv, intuitivní převládá. Tyto závěry jsou podporovány zjištěním, že v hypnóze si lidé zapamatují zobrazené slovní páry lépe než abstraktní pojmy (5). Obrazné myšlení je spuštěno činností duše.

Teprve rozum převádí obrazy do řeči. Hypnotizovaní jednají nevědomě. Také tato skutečnost svědčí o tom, že zde převládá činnost duševní. Je možné, že neuvěřitelné výsledky ve stavu hypnózy jsou zčásti dané tím, že činnosti duše nestojí v cestě rozum.

Velké nebezpečí pro psychiku

Aby bylo možné ověřit a potvrdit výsledky týkající se působení hypnózy, musí být pro výzkum zvoleny osoby, které se dají snadno zhypnotizovat. Vyznačují se tím, že se snadno vydají napospas svému okolí a vzdávají se své vlastní vůle. Bez přemýšlení provedou, co jim hypnotizér vsugeroval. Tak se jim podaří to, co by bez hypnózy nebylo možné, tedy např. potlačit bolest tím, že utlumí činnost příslušných nervových buněk v mozku. Dokážou dokonce ovlivnit speciální oblasti mozku, takže slyší hlasy, které neexistují. Enormní síla představivosti se projevuje také ve zvýšené duševní činnosti během hypnózy. Hypnóza často vyvolává vedlejší účinky a představuje skryté nebezpečí pro psychiku. To ukazují zprávy z vědeckého výzkumu, z lékařské praxe i z jevištního předvádění hypnózy. Protože se zkoumané osoby vzdají své vlastní vůle, nese hypnotizér osobní zodpovědnost za jejich blaho. Záleží ale na nás, jestli se hypnotickému experimentu poddáme nebo ne.