Homeopatie – léčba informací

„Když jsem pak přišla do praxe, bylo to ještě horší, protože jsem zjistila, že na spoustu chronických nemocí nejsou správné léky, někdy stojí lékař dost bezradně i před takovými věcmi, jakými jsou třeba důsledky stresu. Takže jsem měla chvíli pocit, že to ani nechci a nemůžu dělat. Že chci pomáhat lidem. V největší krizi, kdy jsem se rozhodovala, že budu dělat něco jiného, jsem se setkala s lékaři, kteří se zabývali akupunkturou. Ti mě přivedli na první kurzy, na první semináře a zjistila jsem, že je možné mít k nemoci i k léčbě jiný přístup. Akupunktura vychází z toho, že za každou nemocí je nerovnováha, kterou je třeba vyrovnat. Je to systém energetické medicíny, který funguje už pět tisíc let. Čím více jsem jej studovala, tím více jsem poznávala, že je to pravda,“ říká hned v úvodu rozhovoru pro Svět Grálu Hana Váňová.

SG: Takže jste začala s akupunkturou. Kdy to bylo?

Už jako praktická lékařka dávno před revolucí jsem dělala i akupunkturu a sjížděli se ke mně lidé ze širokého okolí. Akupunktura mě tehdy přivedla k jinému myšlení, jinému pohledu na nemoc, na člověka, na to, co je to zdraví. Protože v dnešní době se žel daleko častěji staráme o boj s nemocí, ale ne o zdraví. Řekla bych, že prevence je v medicíně spíše teoretická než praktická záležitost.

SG: Vy jste dnes ale známá především jako homeopatka, přednášíte na homeopatických seminářích pro lékaře z celé republiky, diář máte nabitý pacienty na několik měsíců dopředu… Pojďme na začátek. Jak a kdy jste se k homeopatii dostala?

Po revoluci se otevřely dveře do světa a objevila se homeopatie. K tomu jsem byla nejdřív, stejně jako většina ostatních lékařů, skeptická. Když jsem si přečetla v naučném slovníku, že je to jakási stará metoda, na základě jakési filosofické myšlenky, že podobné léčí podobné, říkala jsem si: to je hloupost, to nelze. Když někdo bude mít streptokokovou angínu, tak já ho budu léčit streptokokem? To přece nemůže být pravda. Ale protože jsem od základu zvědavá, tak jsem šla na první kurzy. To byly historické kurzy – v posluchárně v Praze na Homolce se nás scházelo i tři sta lékařů, seděli jsme na schodech, na zemi, všude, kde se dalo. Jezdili k nám lektoři z Francie, Německa, Anglie a přednášeli nám o této metodě. Postupem času jsem zjišťovala, že to má logiku – a možná daleko větší než naše klasická medicína. Začala jsem studovat všechny dostupné prameny. Dnes můžu říct, že Česká republika se stala jakousi křižovatkou všech homeopatických škol, takže máme zvláštní postavení v Evropě. Známe francouzskou homeopatii, německou, anglickou, v podstatě i holandsko-indickou školu. Každá má určitá specifika, u nás se dál směry kultivují – takže je zde docela dobrá základna pro rozšíření homeopatie do medicíny.

SG: Jak je to tedy s léčbou podobného podobným? Jak byste nám jednoduše vysvětlila, co je to homeopatie?

To je to nejtěžší – jednoduše a srozumitelně. Homeopatie vychází ze dvou základních řeckých slov - homoios (podobný) a pathos (nemoc). Z toho tedy vychází základní myšlenka, že podobné se léčí podobným. Zakladatelem této metody je Samuel Hahnemann, od jehož narození uplynulo již 200 let. To byl lékař, který zkoumal působení látek a zjistil, že když podá zdravému člověku určitou látku, tak vyvolá specifické příznaky. A to jsou příznaky, které potom tato látka u nemocného dokáže léčit. Homeopatika se vyrábějí z rostlin, živočišných tkání, z minerálů. Podání těchto látek vyvolá nějaké symptomy. Uvedu příklad: základním lékem na horečku je Belladonna. Ta se vyrábí z velice jedovaté rostliny, rulíku zlomocného. Hahnemann zjistil, že jedním z příznaků při otrávení rulíkem je obrovská horečka, která vede až k postižení centrálního nervového systému s projevem blouznění a deliria. Tuto látku samozřejmě nelze nemocnému podat, protože by ho zabila. Postupem času ale Hahnemann přišel na geniální myšlenku tuto látku naředit. Tím se neztratí specifické působení, ale nežádoucí účinky ano. Vzniklo tzv. infinitezimální ředění látek jako další základ homeopatie. A to je věc, která vyvolává polemiky. Protože v homeopatických lécích nejsou suroviny ve vážitelném množství.

SG: Takže je otázkou, co tam vlastně funguje?

Dnes už se nám daří na tuto otázku odpovědět. Hahnemann jen prováděl pokusy, takže od té doby je homeopatie považována za experimentální medicínu. Nacházíme se však v době energií a informací. Všichni používáme mobily, počítače, internet apod. Víme, že informace je někdy to základní. Zamysleme se nad slovem in-formace: formování zevnitř. Informace může úplně změnit podstatu, strukturu systému. Dobře víme, že někdy mít dobrou informaci ve správný čas je možná lepší než mít hodně peněz. To je přesně to, co funguje v homeopatickém léku. Ředění je totiž tak velké, že v roztoku se nakonec nenachází ani molekula ředěné látky. To, co tam léčí, je nějaká energie, informace, nějaká energoinformační stopa, která zůstává v rozpouštědle, ve kterém se rozpustila ona látka. Takže homeopatické léky mohou mít v podstatě jen tzv. dynamické účinky, to znamená, že působí jen na funkční postižení.

A teď se vraťme zpátky do medicíny, protože většina, ne-li všechny nemoci takto začínají. Představte si, že sedíte klidně na židli, jste v pohodě, nic vám není, posloucháte příjemnou hudbu nebo se s někým bavíte. Přijde do místnosti někdo, kdo vám řekne extrémně špatnou nebo dobrou informaci. Změní se všechno. Změní se celá vaše fyziologie. Začne vám více bušit srdce, začnete se potit, být nervózní. Vůbec nic se nestalo, jen jste dostali informaci, která vás hodně zasáhla. A teď si představte, že existuje lék, který obsahuje informaci, která to umí vrátit zpátky. Máme spoustu léků na takzvané akutní emoční stavy, které je tímto způsobem řeší velice efektivně.

SG: Takže informace uzdravuje, ale zároveň může i způsobit nemoc, když v sobě nemáme dost síly, abychom se s ní vypořádali jiným způsobem?

Dnes vnímáme, že ty složité diagnózy, jako je chronický únavový syndrom, metabolický syndrom, různá autoimunitní onemocnění jsou komplexní onemocnění. Ukazuje se, že tato onemocnění začínají někde u narušení osy – psychika, nervové potíže, problémy endokrinního systému a imunity. Všechny tyto systémy jsou jakousi energoinformační databází. Můžeme ji nazvat biopočítačem, který všechno řídí: psychiku, imunitu, hormonální systém, rytmus spánku a bdění, příjem potravy, atd. To je naše tzv. fyziologie, to je to, jak my všichni fungujeme. Nemoc začíná tím, že dojde k blokádě nebo oslabení funkcí. Takže nejdřív se projevují symptomy na funkční úrovni. Až když poruchy funkce trvají dlouho, tak se určitý orgán vyčerpá a dojde k organickému postižení, o které se zajímá klasická medicína. Homeopatie má výhodu v tom, že začíná symptomy řešit mnohem dříve – efektivním způsobem, už na té funkční úrovni. Takže pokud jsem přirovnala fungování těla k biopočítači, tak bychom problém mohli brát jako zavirovaný počítač a homeopatický lék jako bioregulátor, který můžeme přirovnat k antivirovému programu.

SG: Co všechno tedy léčí homeopatie? Na jaké nemoci zabírá?

Když řeknete, že je něco na všechno, tak je to velice podezřelé a vypadá to, že to nemůže být pravda. S homeopatií je to tak, že opravdu může pomoci každému, ale vždycky musíme vědět, kdo před námi sedí a s jakou nemocí k nám přichází. Proto by homeopatie měla zůstat v rukou lékařů, protože jenom lékař má kompetenci vyšetřit pacienta po všech stránkách a stanovit diagnózu. Správně stanovená diagnóza by měla být základem každého léčení. A pak je na rozhodnutí lékaře, jak tohoto konkrétního pacienta bude léčit.

SG: Jak vybrat ten správný lék pro pacienta – dejme tomu s obyčejnou chřipkou. Většina lékařů ji léčí úplně stejným způsobem u všech pacientů. Děláte rozdíly mezi pacienty v léčbě?

Homeopatie vychází z toho, jak reaguje konkrétní člověk. Když jsem hovořila o příkladu s informací, také na ni bude každý reagovat jinak. Zrovna tak reagují lidé různě na to, když onemocní chřipkou. Někdo má vysokou teplotu, suchý kašel, bude se potit, jiný člověk bude mít vlhký kašel, budou ho bolet klouby, hlava, atd. Takže podle individuality symptomu – to je to, co v pokusu vykazuje právě ta látka – vybíráme příslušný lék.

SG: Podle čeho vybírá homeopat ten správný lék?

Na základě kompletního vyšetření. To vyšetření je poněkud náročnější než u lékaře praktického. Homeopat musí zhodnotit daleko více symptomů. Musí zhodnotit symptomy fyzické – jako každý lékař, vyšetřit pacienta, jestli má čepy na mandlích, suchou nebo vlhkou kůži, potažený jazyk, zarudlé hrdlo… To jsou všechno symptomy, které skládáme do jakési mozaiky a podle ní předepisujeme homeopatický lék. Takže na jedné straně zjišťujeme tělesné, ale na druhé straně i psychické příznaky. Protože každá nemoc změní cítění nebo vnímání člověka. Jinak se cítíme, když nás bolí hlava; každý z pacientů se při chřipce může cítit jinak a na nás je, abychom i to zhodnotili.

SG: Pomáhají vám při vyšetřování pacientů i nějaké přístroje?

Samotná homeopatie nepotřebuje přístroje, protože je založená na skutečném pozorování příznaků pacienta a vyšetření. Ale samozřejmě žijeme dnes v době, kdy máme i v medicíně mnoho přístrojů a vyšetřovacích metod. Dnes se ukazuje, že nové vyšetřovací metody, jako je např. emisní pozitronová tomografie, nám postupem času umí zhodnotit dynamické účinky funkcí různých tělesných orgánů. Existuje metoda, která spojuje akupunkturu a homeopatii, a tou je elektroakupunktura podle Volla. Lékaři, kteří ji ovládají, mohou vytěžit ještě více informací pro správné předepsání homeopatik. Touto metodou se měří biopotenciál na akupunkturních bodech. Princip je podobný jako při EKG, EEG apod. Vyšetříme koncové body tzv. akupunkturních drah, získáme tabulku plnou čísel a podle nich můžeme zhodnotit, kde má pacient oslabenou energii, a podle tzv. virtuálního testu otestovat vhodný homeopatický lék. Dnes se ukazuje, že by to mohla být jedna z metod našeho nového tisíciletí.

SG: Dejme tomu, že nebudu mít čas navštívit homeopata, skolí mě nemoc. Mohu si i sama v lékárně koupit homeopatický lék? Nebo je nutná návštěva homeopata, který mi musí poradit…

Určitě si můžete vybrat, protože homeopatika jsou velice šetrné léky. Působí totiž jenom dynamickým účinkem bez nežádoucích vlivů, na které jsme zvyklí u jiných léků. I proto můžeme homeopatika předepsat bez rizika novorozencům, kojícím ženám, těhotným. Existuje spousta homeopatických specialit na běžná nachlazení, kašle, chřipky. Tak jako si kupujete ty nejběžnější léky, tak si můžete koupit i homeopatikum určené pro léčbu chřipky. Je to tedy možné, vyřešíte povrchové symptomy. Ale pokud se jedná o chronické nemoci, je to vždycky záležitost komplexní, která má svůj kořen v dávné minulosti. Těchto symptomů je spousta, proto potřebujete konzultaci u homeopata, aby vám předepsal správnou léčbu.

SG: Jakým způsobem se homeopatika užívají a co se při jejich užívání smí a nesmí?

Homeopatika většinou dostáváme ve formě homeopatických granulí nebo globulí – to jsou takové cukrové kuličky. Jejich hlavní součástí je laktóza, sacharózy je tam minimum, takže jsou vhodné i pro diabetiky. Granule jsou určitým způsobem napuštěny neboli impregnovány homeopatickou látkou a volí se proto, aby měly co největší povrch, protože účinná látka se vstřebává slinami. Obvyklá dávka je pět granulí, které necháme volně rozpustit na jazyku. Tato cesta příjmu léku je velice přímá, rychlost se rovná téměř vpíchnutí látky přímo do žíly. Léky se nesmějí polykat ani zapíjet a musí se dodržet tzv. nepřítomnost aromatické látky v ústech. Například mentolová chuť po zubní pastě nebo aroma kávy apod. může působení homeopatického léku prostřednictvím slin blokovat.

SG: Jak dlouho může trvat léčba třeba té zmiňované chřipky, když nebudeme užívat antibiotika ale pouze homeopatika?

Samozřejmě zase záleží na stavu a situaci. Pokud je člověk normálně zdravý a náhle dostane chřipku, tak může homeopatická léčba trvat tři až pět dnů. Rozhodně je to ale kratší doba, než když léčíte chřipku jinými způsoby. Máme i homeopatika, která se podávají preventivně. Samozřejmě ke správné léčbě přispívá i správná životospráva. Někdy předepisuji i léčbu kombinovanou s běžnými léky, protože homeopatika nestačí. Mám v péči celou řadu pacientů s chronickými chorobami, kterým k běžným lékům přidávám homeopatický lék.

SG: Když přijdu k praktickému lékaři s tím, že mě často bolí hlava, pošle mě na odborná vyšetření. Jaký je rozdíl v tom, když přijdu se stejným problémem k homeopatovi?

Rozdíl je v tom, že homeopat bude vědět, že vaše bolest hlavy je pouze symptom, který je jakýmsi vrcholkem ledovce vašeho celkového zdravotního nebo psychického stavu. Lékaře homeopata bude zajímat, jak jste k této bolesti přišla, co všechno s tím souvisí. Bude se snažit najít tzv. kořen příčiny a k tomu může být někdy dlouhá cesta. Takže někdy tzv. bolest hlavy může být i pro zkušeného homeopata opravdu oříšek. A samozřejmě vždy potřebujeme vyšetření. Protože jakmile se projeví náhlá bolest hlavy, potřebujeme kvalitní neurologické vyšetření včetně všech komplementárních metod, abychom věděli, co se za tou bolestí skrývá. Samozřejmě neurologové vědí, že minimálně devadesát procent bolesti hlavy nemá žádný nález ani na rentgenu ani při jiných vyšetřovacích metodách, a léčí tento symptom analgetiky, které utlumují bolest. To však nemusí být ideální, protože bolest se pak stává chronickou. Takže pokud se podaří u homeopata určit kořen příčiny a vyřešit ho, zbavíme pacienta symptomu a léčíme zároveň i pozadí této nemoci.

SG: My jsme teď byli hodně konkrétní. Říkala jste, že vždycky se dá něco udělat, něco vylepšit. Jak postupujete při léčbě pacientů, kteří prodělávají vážnější choroby?

Když je pacient vážně chronicky nemocný, tak i já při homeopatické konzultaci vyžaduji, aby mi přinesl kopie všech propouštěcích zpráv, všech vyšetření, kterými prošel, a snažím se je celkově zhodnotit. Pokud jsou to tzv. psychosomatické nemoci nebo nějaké funkční poruchy, jako je třeba dyspeptický syndrom, kdy pacient trpí nějakými trávicími potížemi mnoho let, má za sebou řadu vyšetření, může se tato nemoc homeopaticky zcela vyřešit. Zrovna tak tomu může být u bolestí hlavy bez organické příčiny, jak jsme o nich hovořily. Samozřejmě u spousty závažných nemocí, jako jsou alergie, chronické únavové syndromy i nádorová onemocnění, potřebujeme celou medicínu a homeopatie může být jen jako doplňková metoda. Ale vždycky pomůže pacientům zlepšit energetiku, snížit únavu, zlepšit kvalitu spánku a života.

SG: Vy školíte homeopaty, pořádáte semináře pro lékaře. Mají lékaři zájem studovat v dnešní době homeopatii?

Je to těžké. Homeopatie není v současné době tak rozšířená, jak by si zasloužila. Může za to celý systém, který se více zabývá léčením nemocí než prevencí. Možná je to systém, který souvisí s tím politickým bojem ve zdravotnictví. Homeopatie je náročná metoda na čas, na kvality lékaře a další vzdělávání a studium. Homeopatické kurzy probíhají o víkendech. Než se člověk stane zkušeným homeopatem, musí samozřejmě uplynout řada let, protože zkušenosti nabýváte v procesu, nejen z knih. Kurzů je poměrně hodně, v České republice jsou velice kvalitní, takže každý lékař může studovat homeopatii. Záleží na jeho rozhodnutí a jeho předpokladech, zda je ochoten přijmout něco nového do svého myšlení a částečně změnit svůj přístup nebo rozšířit svůj obzor. Dnes se v souvislosti s homeopatií hovoří až o změně paradigmatu, tak jako tomu bylo třeba ve fyzice v době, kdy nastoupila kvantová fyzika. Ta nezrušila Newtonovy zákony, ale nějakým způsobem je vymezila, a tak rozšířila obzory fyziky. Dnes se ukazuje, že homeopatie může rozšířit obzory celé medicíny. Takže ideální by bylo, kdyby každý lékař věděl, že existuje homeopatie a uměl ji zařadit do svého arsenálu léčebných metod. Protože homeopatikum může jednoduchým způsobem uplatnit i chirurg. Máme léky, které urychlují hojení zlomenin, ran, pooperační průběh a tak dále. Samozřejmě nikdo nebude po chirurgovi žádat, aby studoval homeopatii ve všech kontextech, ale pokud bude umět předepsat lék na zlepšení pooperačního průběhu nebo rychlejší hojení zlomenin, tak to bude výborné.

SG: Jak si stojí homeopatie v současné době v České republice?

V posledních letech už vnímám posun – spousta lékařů má homeopatii v povědomí. Těsně po revoluci tomu tak nebylo. Žel dosud na žádné lékařské fakultě v České republice se homeopatie nevyučuje. To je obrovská škoda, protože studenti by určitě měli otevřené uši a přijímali by tuto metodu v rámci svého studia velice dobře. Zkušení lékaři, kteří jsou dnes v praxi, jsou k homeopatii skeptičtí – a to je normální, tomu rozumím. Stejně tak skeptická jsem byla i já, dokud jsem homeopatii nezačala studovat. Rozumím kolegům, kteří metodu neznají, že nevědí, co mohou očekávat. Takže když se setkají s pacientem, který se zmíní o homeopatickém léku, vyjadřují svoji nedůvěru. Ale praxí se postupně seznamují s dobrými výsledky u homeopatik. Ti otevřenější se pak začnou zajímat. Dnes mám spoustu kolegů, kteří dříve moc nevěděli, kam mě zařadit a co já to používám za metodu – a dnes mi běžně posílají své pacienty, o kterých si myslí, že by jim homeopatie mohla pomoci.

SG: Je homeopatie alespoň částečně hrazená zdravotními pojišťovnami?

Homeopatie v České republice není hrazená. Těsně po revoluci existovala na Moravě jedna zdravotní pojišťovna, která se orientovala hodně na prevenci a preventivní programy a ta hradila první homeopatickou konzultaci a homeopatické léky. Ale poslanci odhlasovali, že je to vlastně nadstandardní metoda, takže tato pojišťovna tím zákonem ze dne na den zkrachovala. Od té doby je homeopatie nadstandardní a hrazena není. Homeopatické léky hradí pacient v lékárně plně a konzultace u lékaře je také placená služba, protože nelze vykázat pojišťovně žádné vyšetření.

SG: Není to omezování svobody pacienta, když si nemůže vybrat, jakým způsobem chce být léčen?

Ano, samozřejmě, můj názor to je. Někdy říkám, že ti pacienti, kteří už trochu pochopili a chtějí jinak, platí za zdravotní péči dvakrát. Protože samozřejmě všichni ze zákona platí zdravotní pojištění a služby, které využívají, si musí platit také sami. Navíc ze svých patnáctiletých zkušeností mohu opravdu říct, že pacienti, kteří se léčí s chronickými chorobami homeopatickým způsobem nebo kteří léčí akutní epizody homeopatiky, jsou oproti ostatním daleko zdravější. Takže v podstatě šetří peníze nejen sobě, ale i pojišťovnám. Mohla by to být i určitá výzva, kdy víme, že zdravotnictví je ve finanční krizi, zamýšlet se i nad jinými metodami, které by nám pomohly tuto situaci řešit.

SG: Homeopatické vyšetření určitě vyžaduje i jiný přístup od samotných pacientů. Je to tak?

Ano, a to hlavně ten, že se opravdu chtějí léčit. Protože někteří lidé mají svůj symptom, sice si stěžují, že jsou nemocní, ale v podstatě se ho snad ani nechtějí zbavit. Navíc – homeopat má spoustu otázek. Například se vás zeptá: jak vás bolí hlava? Lidé nevědí, nejsou schopni popsat, co jim bolest hlavy zhoršuje, co zlepšuje, popsat své pocity, protože si už navykli vůbec je nepozorovat. Sotva ucítí nějakou malou bolest, vezmou prášek, aby se jí hned zbavili. Ale to se podobá tomu, jako byste na palubní desce auta měli kontrolku, která svítí, když nemáte dostatek brzdové kapaliny. A vy jenom vyšroubujete žárovičku a vůbec se nestaráte o příčinu. Bolest hlavy je někdy z toho, že se člověk přejí, že se nevyspí a přebíjí tyto symptomy analgetiky, aby mohl zase něco dělat. To samé pozoruji i u lékařů – i oni by měli umět pozorovat symptomy, aby dokázali rozlišit jemné rozdíly. Dnes máme spoustu přístrojů a vyšetřovacích metod, ale někdy se vytrácí jakási citlivost.

Homeopatické léčení je vždycky proces, zvláště u chronických chorob. Mají většinou příčinu v problémech, které vznikly třeba před pěti i deseti lety, nějakým způsobem se vyvíjely až dospěly do určitého stádia. Homeopat je ten, kdo se zabývá celou historií nemoci, od kořene až po ten současný výsledek, a pacient musí zpětně projít celou fází toho procesu. Takže homeopatika nejsou zázračné kuličky. Nikdy si nepředstavujte, že polknete pět homeopatických kuliček a vymizí vám symptomy, které se střádají léta. To prostě není možné, protože homeopatie také není perpetum mobile. Je to jen metoda, která může přispět k harmonizaci celého vašeho těla včetně psychiky.

Rozhovor vedla pro SG v roce 2007: