Geopatogenní zóny, záření a léčitelství

Nikoliv ve svém volném čase, ale přímo ve svém zaměstnání – Výzkumném ústavu živočišné výroby v Nitře. Ve svém oboru je zřejmě jedním z mála státních zaměstnanců, kteří dokazují vliv neviditelného záření na život zvířete či člověka nebo na růst rostlin. Andrej Sándor je uznávaný odborník v oblasti výzkumu elektromagnetického záření a jeho vlivu na živé organismy. Z následujícího rozhovoru se dozvíte mimo jiné o riziku používání osobních tvarových zářičů či o měření schopností léčitelů vědeckými metodami. 

Mohou při odstraňování negativních vlivů geopatogenních zón pomoci různá zařízení, volně prodejná třeba na internetu?

Neznám je, ještě jsem je nevyzkoušel. Bylo by možné je otestovat, problém je však v našich zákonech. Zatím nevyžadují, aby měly tyto výrobky certifikát státní zkušebny, takže se volně dostávají do obchodů s ezoterickým zbožím. Státní zkušebna se zatím podobnými testy nezabývá.

Týká se to i různých měděných náramků, které se doporučují nosit?

Samozřejmě. Takový náramek je vlastně rezonanční obvod, který má také určitou indukčnost a kapacitu. Náramek je však „otevřený“ a je třeba individuálně vyzkoušet jeho nastavení – tedy vzájemnou vzdálenost měděných drátů, protože tím se mění rezonance. Lidé to však nastavit většinou neumí.

Je to podobné i s různými přívěsky, jako je například nilský kříž?

To jsou dost silné tvarové zářiče a mohou velice rozladit biopole a jeho energetická centra, takzvané čakry. Tady je na místě velká opatrnost.

V současné době je velmi populární učení Feng-Šuej, které klade důraz na proudění energie v prostoru, většinou obytném. Mimo jiné doporučuje používat přírodní materiály, jako je kámen a dřevo. Co si o tom myslíte?

Určitě je velmi dobré používat přírodní materiály. Líbilo se mi například v Tsukubě – dalo by se říct, že je to takový mozek Japonska – kde se nachází pětačtyřicet výzkumných ústavů. Hned jak jsem vešel do hotelového pokoje, přeměřil jsem jej svou virgulí. Byla tam silná reakce, která se u postele vyrovnala. Na posteli byl polštář vycpaný nějakým přírodním rostlinným materiálem, který zónu harmonizoval. Proto je i pro hospodářská zvířata důležitá přírodní podestýlka. Například pro krávy by měla být vysoká alespoň deset centimetrů a neměla by být mokrá. Stejně tak u vepřů – žádné železné rošty, co nejméně železa. Pokud je to nevyhnutelné, pak je třeba tento rošt uzemnit, protože jinak tato konstrukce rozladí okolní prostředí. Totéž platí o bydlení v paneláku. Čím výš člověk bydlí, tím je působení negativního vyzařování větší.

Lidé v panelácích ale žijí. Co by měli udělat?

Měli by používat tlumiče a také přírodní materiály. Například kameny – žulovými oblázky  lze toto pole docela dobře harmonizovat. Kdysi je používali v kostelech.

Víte něco i o výzkumu měření takzvaných biofotonů, které provádí v Německu Dr. Fritz Albert Popp?

Pracoviště Dr. Poppa v Kaiserslauternu jsem osobně navštívil, vím o metodě měření takzvané bioluminiscence. Spolupracuji také s profesorem Injušinem z Alma-Aty, kde na státní univerzitě probíhal podobný výzkum. Profesor tento fenomén nazývá „studená plazma“ nebo také „bioplazma“.

Fotografické experimenty,  zkoumající schopnost vody „zapamatovat si“ určité nehmotné vlivy prováděl např. Dr.  Masaru Emoto. Voda byla opakovaně ovlivňována hudbou, fotografiemi, esencemi či pokusnými osobami v emocionálním rozpoložení. Na fotografiích mrznoucích krystalů se zřetelně zobrazily příslušné vlivy. Z toho tedy vyplývá, že každá myšlenka, slovo, prožitek ovlivňují naše záření…

Ano. Už každé slovo je určitá informace. Informace, která má vliv na hmotu. Slovo je vlastně zhmotnělá myšlenka.

Má podle vás myšlenka vliv na své okolí?

Určitě. Člověk by měl proto hlídat své myšlenky, být čestný a nepřát jiným nic zlého. V osmdesátých letech jsem se v Moskvě při svém návratu z Japonska setkal se známou léčitelkou Džunou Davidašvili. V té době s ní zrovna vyšel rozhovor v ruském propagačním časopise Ogoňok (což byla paralela amerického časopisu Life). Tam právě otevřela toto téma:  Hovořila o tom, že léčitel musí být dobrý člověk, musí chtít pomoci druhému – to je etika.

Je vůbec možné schopnosti léčitelů oficiálně ověřovat? Spolupracujete s léčiteli i vy?

Já osobně v oblasti bioenergoterapie nepracuji. Věnuji se spíše geopatogenním vlivům. Schopnosti léčitelů je však možné ověřovat a podle mého názoru by to měla přímo umožňovat legislativa, aby se léčitelství neprovádělo pokoutně pod rouškou masáží, poradenství a podobně. V Novosibirsku už existuje státní pracoviště Sibiřské akademie věd se svým Ústavem klinické a experimentální medicíny, kde pěti standardními pokusy laboratorně ověřují schopnosti léčitelů, tedy lidí s „bioenergoterapeutickými“ schopnostmi. Vzpomenu například jen zkoumání tepelného záření léčitelových rukou infračerveným snímáním, měření schopnosti měnit elektrickou vodivost určitých materiálů a podobně. Tam potom léčitel dostane protokol o tom, že jeho schopnosti byly oficiálně ověřeny. Tito lidé mají mít, kromě svých schopností, také příslušné vzdělání, nějaký zdravotnický kurz. Já tvrdím, že léčitel by měl pracovat v symbióze s lékařem. A mělo by to být takto ošetřené i v zákonech.

Rád bych se zeptal i na jeden fenomén, který také souvisí s energií prostoru – jde o jev zvaný poltergeist – jedná se o praskání, bouchání, spontánní pohyb předmětů, který nelze vysvětlit běžnými fyzikálními procesy. Co myslíte, že způsobuje tyto jevy?

Jsou to podle mě různé plazmatické útvary, které se nacházejí na určitém místě a které narušují rovnováhu v prostoru. Může to souviset i s přítomností osob, které jsou ve stresu. Známý je například případ Rosenheim z roku 1968, kde se něco podobného stalo v kanceláři jedné ženy, která byla ve stresu a spouštěla tento fenomén.

Občas se v tisku objeví zprávy o podobných jevech v neobydlených opuštěných budovách. Při těchto jevech se hovoří o antropogenních zónách.

Ano, jsou to jevy, které způsobuje člověk. Je to podobné jako se vzpomínanou vodou a jejími schopnostmi přijmout určitou vibraci. Tyto jevy vznikají tím, že například při excitacích, jako jsou vraždy, sebevraždy, něco z tohoto děje – jeho určitá vibrace – zůstane jakoby zakódováno ve hmotě, například ve zmiňované budově.

Lze pak tento fenomén nějakým způsobem eliminovat?

Ohněm – například svíčkou. Je ale otázka do jaké míry. Já se takovými věcmi nezabývám. Jsem elektroinženýr a držím se při zemi. Věnuji se experimentům, které je možné modelovat, provádět opakovaně a které se dají statisticky vyhodnotit.