Dietou proti rakovině

Paní Edith je energií a nápady sršící dáma středních let, které jen těžko skočíte do řeči. Před šesti lety se však skoro loučila se životem. Vše začalo v roce 1996, když si našla na prsu bulku. Na svůj objev reagovala nejhorším možným způsobem – rozhodla se jej ignorovat. Odkládala proto i vyšetření, které by potvrdilo nebo vyvrátilo její obavy. Zvláštní shodou okolností právě v té době tlumočila na fórech, kde bylo na programu téma rakoviny. Po jednom ze seminářů o přírodní medicíně, který vedl známý košický primář MUDr. Štefan Košlík, si všimla, že se jí bulka začala očividně zvětšovat a také zčervenala. Až tehdy se rozhodla svůj problém řešit. Oslovila zmíněného doktora Košlíka, odborníka na přírodní způsoby léčby.

Ten jí okamžitě navrhl takzvanou Breusseho kúru, kterou před několika desetiletími popsal Švýcar Rudolf Breusse. Breusseho kúra je skutečně drastická dieta. Po dobu 42 dní nesmí pacient jíst pevnou stravu – smí pít jen pět druhů syrových zeleninových šťáv a přesně určené čajové směsi. Na svou první reakci na tak tvrdý režim paní Edith vzpomíná se smíchem: „Říkala jsem si – já, která tak ráda jím? Tak to v žádném případě.“ Kúru tedy zdvořile odmítla a rozhodla se pro ještě „exotičtější“ způsob přírodní léčby – geoterapii.

Praktické provedení geoterapie může někomu připomínat čarodějnické rituály ze školy Harryho Pottera. Základ však nemá v čarodějnictví, nýbrž ve starém lidovém léčitelství. V něm se dodnes zachovaly zmínky o tom, že v jistých případech je dobré těžce nemocného člověka zahrabat alespoň po pás do země, aby z něho vytáhla „zlé síly“. Geoterapie je jen moderní název pro tuto metodu a namísto zahrabávání používá obklady jílem, vykopaným z hloubky 60 cm.

Naše odhodlaná pacientka začala společně se synem usilovně překopávat zahradu, aby se k cennému materiálu dostala. Získaný jíl si přikládala na spodní část trupu a postižené místo s nádorem. „Bylo to hnusné, brr, velmi to studilo, což je vlastně účelem této léčby. Tělo totiž na tyto obklady reaguje zvýšenou látkovou výměnou a tvorbou červených krvinek,“ mluví o svých pocitech. Geoterapii přece jen doplnila poměrně přísnou dietou, i když proti Breusseho kúře to byla stále ještě procházka růžovým sadem. Nejedla žádné potraviny živočišného původu, tedy maso, vajíčka, mléčné výrobky, dokonce ani med a sóju kvůli obsahu fytoestrogenů. Pila hodně ovocných a zeleninových šťáv.

I když geoterapie měla správně trvat 60 dní, Edith to nevydržela a celý proces ukončila asi po 25 dnech. Navzdory tomu se určitý výsledek dostavil – nádor se zmenšil z velikosti desetikoruny na padesátihaléř. „Tehdy jsem mu (tedy nádoru) řekla: „Drahý příteli, stačilo, nemám na tebe čas.“ To ovšem ještě nevěděla, že jí nádor dal jen „na shledanou“. Je těžké uvěřit, že se skutečně rozhodla dál si jej nevšímat. Veškerý čas paní Edith opět pohltila práce i jiné zájmy. „Do roku 2000 jsem vstoupila se staronovým nádorem.“ Nově přihlášený „přítel“ začal znovu růst a zčervenal.

Zakrátko to došlo tak daleko, že jej bylo vidět i přes svetr. „Zdál se mi zvláštní sen. Přišla ke mně postava v bílém, ukázala na mou hruď a řekla: Začni s tím konečně něco dělat.“ Druhý den šla paní Edith k lékařce, která jí v roce 1996 dělala ultrazvuk. Ta při pohledu na nádor oněměla hrůzou a okamžitě volala na onkologii. V jednom dni bylo provedeno vyšetření na mamografu i ultrazvuk, i když diagnóza byla už jistá. Svolané lékařské koncilium navrhlo rutinní postup: zaprvé biopsii, zadruhé ozařování, zatřetí chemoterapii. Paní Edith všechny obvyklé postupy odmítla a na revers odešla domů, provázena katastrofickými scénáři lékařů. Doma proseděla dlouhé hodiny u telefonu, než se rozhodla opět zavolat doktoru Košlíkovi.

Stejně jako předtím přijal s naprostou samozřejmostí její žádost o pomoc a opět jí navrhl, aby se vyhnula biopsii. Po odběru tkáně z nádoru totiž dochází k roznášení rakovinných buněk krví do celého těla, což urychluje vznik metastáz. Jako nejlepší možnost terapie podle něj přicházela v úvahu – Breusseho kúra. Žádné jídlo, jen přesně určené syrové šťávy a čaje. Na samotnou kúru se však člověk musí připravit, aby ji vůbec zvládl. Znamená to během tří měsíců postupně omezovat jídlo, až se přejde na úplné hladovění. Odborníci vysvětlují účinek Breusseho kúry tím, že při absenci bílkovin, tuků a drastickém omezení sacharidů začne v těle ozdravný proces.

Nejprve mu padne za oběť uložený tuk, odpadní látky metabolismu a hned potom nádory, protože ty ke své existenci potřebují mnohem vyšší přísun energie než zdravé buňky. Paní Edith postupně prošla přípravou na kúru – nejprve nejedla jeden, potom dva, pak tři dny v týdnu, jen pila šťávy a čaje. Se samotnou Breusseho kúrou začala 13. června 2000. Předtím se byla duchovně posilnit na mši v kostele, aby kúru vydržela. V prázdném bytě jí čas vyplňoval i Zefirelliho film o Ježíši. Během kúry viděla jednadvacetkrát první i druhý díl. Kromě diety začala znovu s geoterapií. První krize v léčbě přišla po sedmi dnech, kdy se cítila tak špatně, že nemohla dojít ani k telefonu a vytočit číslo. Slabost byla fyzická i psychická – v duchu už se loučila se životem, když si vzpomněla, že má po ruce ještě jeden přírodní posilující lék – Bachovu květovou esenci s příznačným názvem Kapky první pomoci.

O nich se říká, že proberou i mrtvého, neboť se používají po těžkých zraněních a ztrátě vědomí. „To je ono, když jsem teď skoro mrtvá,“ pomyslela si a užila lék. Vzápětí krize přešla a paní Edith začala půst snášet mnohem lépe. Až jedenadvacátý den se její stav mírně zhoršil, když se jí zdálo, že se krmí samými dobrotami. Probudila se s hrůzou, že ukončila předčasně svou tak těžko vybojovanou léčbu. Závěr kúry jí zpříjemnila sestra, která jí přijela fandit až z Francie, a také spásonosné zjištění, že si smí jednou týdně dát i trochu šťávy z jablek nebo kyselého zelí. Když ji ve sklepě pila, plakala radostí, zatímco kolem stála celá rodina v němém úžasu.

Už necítila hlad ani chuť na jídlo, i když pro rodinu znovu normálně vařila a pekla. Pokud musela jídlo ochutnat, hned sousto vyplivla do koše. Když Breusseho kúra skončila, paní Edith zhubla z 54 na 42 kilogramů. Dalších 42 dní postupně přecházela na normální stravu, i když maso nemohla jíst ještě další dva roky. Podstatné ale bylo, že se jí nádor zmenšil na třetinu a „zapouzdřil se“, tedy vytvořila se kolem něj nepropustná vrstva, která zabraňovala jeho šíření. Nakonec se po poradě s MUDr. Košlíkem rozhodla, že si nechá už „neaktivní“ nádor vyoperovat. Operaci provedli na její velké naléhání známí lékaři – samozřejmě na pacientčino riziko a bez přítomnosti onkologů, protože biopsii, chemoterapii i ozařování znovu rozhodně odmítla. „Když mi to nechcete vyndat takhle, tak si nádor radši v těle nechám.“ Po tomto rezolutním prohlášení přece jen dosáhla svého.

Není nijak překvapující, že jako pacientka vzbudila v nemocnici řádný rozruch i po operaci. Odmítla totiž utišující prostředky a místo nich užívala proti bolesti jen Bachovy květové esence. Dnes je paní Edith velmi vitální žena. Kromě své profese je aktivní i ve veřejném životě, zajímá se o sociální otázky, ekologii a samozřejmě – o přírodní léčebné metody. Plánů a energie má dost možná i pro dva či tři další lidi. Její příběh však není žádným zázrakem. Jen využití poznatků o léčivých účincích půstu, který kdysi doporučoval už slavný Hippokrates. Samozřejmě, svévolné experimentování se zdravím (třeba formou hladovky) se bez odborných rad nemusí vyplatit a zřejmě není ani vhodné pro každého pacienta. Zdá se však, že některé přírodní léčebné metody by si zasloužily větší pozornost i ze strany oficiální medicíny.