Cesta s Poselstvím Grálu (3)

Naším pětidílným seriálem osvětlujeme zásadní křižovatky na cestě, kterou ukazuje Poselství Grálu a která se již v samém základu liší od mnoha jiných náboženských nauk a metod: nežádá, aby člověk něčemu jednoduše uvěřil nebo si prostě jen osvojil určitý pohled na svět, ani nedává návody k cvičením a k rozvoji mimořádných schopností. Místo toho se snaží povzbudit čtenáře ke smysluplnému využívání daru přirozené možnosti působení na své okolí.

První dva díly tohoto seriálu se zabývaly mocí čistého myšlení a vnitřním hlasem, oním „duchovním kompasem“, který nás může vést životem a nasměrovat k vnitřní svobodě. Tentokrát zaměříme pozornost na vnější pomoci, které mají ve své prostotě velký vliv na náš vnitřní svět. Následující výklad budiž pozváním čtenáře k tomu, aby se důkladněji zabýval Abd-ru-shinovým dílem a sám se vydal „hledat Grál“, tedy na stezku hledání Pravdy, osobního vývoje a zdokonalování.

Džungle z mytologie a esoteriky

„Svatý Grál“ – to je pojem, který je již po staletí hádankou; pojem, který se přitom stále znovu hluboce dotýká citů mnohých lidí. Ještě dnes se jej mnozí vydávají hledat, podníceni toužebným tušením, že v „Grálu“ spočívá něco zcela zvláštního, a chtějí se dozvědět, co se za tímto pojmem skrývá. Avšak jejich hledání příliš často končí ve stěží proniknutelné džungli tvořené mytologií, historickými kořeny a esoterikou. A přidáme-li si k nim třeba ještě dobrodružný román „Šifra mistra Leonarda“ spisovatele Dana Browna, můžeme se chytit i do sítě zmatených spikleneckých teorií.

Otázky, kde lze „Svatý Grál“ nalézt, co představuje nebo jak je možné se k němu dostat, dospějí nakonec vesměs k odpovědím odkazujícím na okolní hmotný svět. Ať už se jedná o nějaký archeologický nález, domněle identifikovaný jako nádoba Grálu, nebo je ve Svatém Grálu spatřována pouze určitá symbolika.

Jak by to však bylo, kdyby hledání Svatého Grálu ve skutečnosti znamenalo cestu do vlastního nitra? Individuální stezku za poznáním, které postupně změní vědomí člověka? Stezku, která mu postupem času umožní jiné, intenzivnější, vědomější a bdělejší prožívání světa, v němž žije?

Co je to „vnitřní vývoj“?

Je zvláštní, že naše dnešní společnost přisuzuje pojmu „vnitřního vývoje“ všeobecně velmi malý význam. Vývoj – s tímto slovem spojujeme tělesný růst nebo nanejvýš dospívání mladého člověka, který se učí, studuje a nakonec završí své vzdělání závěrečnou zkouškou. Mimo to však veřejnost od člověka další zvláštní změnu neočekává.

Na druhé straně ale všichni víme a sami zažíváme, že náš vlastní osobní vývoj závisí jen velmi částečně na školních známkách, zkouškách nebo společenském postavení a že život od nás požaduje jiný, mnohem podstatnější krok: máme změnit svou schopnost prožívání. A to je také nakonec to, po čem tolik lidí ve svém srdci touží: stát se vnitřně svobodným, moci odhodit veškerou zátěž; naučit se svět nově prožívat, objevovat, poznávat; a konečně umět přemoci ten nepříjemně pociťovaný, tísnivý, omezující tlak, duševní omámení. Vnitřně se znovu narodit.

Ale co nás tedy k takovému vnitřnímu vývoji dovede? K vědomějšímu prožívání jarní krajiny nebo vonící rozkvetlé louky? K prožívání, které je více spjato se skutečným životem a vyvolává v nás větší vděčnost a lásku? Jak a pomocí čeho se můžeme my lidé duchovně probudit?

Mohli bychom zde uvést mnoho příkladů a skutečností, neboť v podstatě náš osobní vývoj urychlují přirozeným způsobem všechny události, které se dotýkají našeho nitra a zanechávají v něm svůj otisk. Jsou to mimořádně radostné, ale i bolestné zkušenosti. Vždy, když jsme životu zvlášť blízko – ať již se z něj těšíme, nebo se nad ním rmoutíme – způsobuje takový prožitek trvalé změny, tvaruje duši.

A ať už je nám to příjemné či nikoliv, staví osud člověku do cesty stále znovu tento druh formujících zážitků, neboť život znamená pohyb, změnu; nestrpí žádný klid, nutí neustále k vývoji. Současně je ale naší povinností dělat v rámci tohoto neodvratitelného, přirozeného dění rozhodnutí, tedy řídit vlastní loď na moři života.

Veškerá rozhodnutí naší vůle, projevená myšlenkami, slovy a činy, působí na okolní svět. A naopak svět zase ve zpětném působení ovlivňuje nás. A to znamená, že naše životní zkušenosti jsou také významně závislé na našich vlastních rozhodnutích, na způsobu, jímž používáme svou svobodnou vůli.

Moc našich rozhodnutí

Tím jsme poznali důležitý klíč k vytoužené cestě duchovního vývoje: my sami můžeme rozhodovat, jakou cestou se bude náš život ubírat.

Avšak při vší různorodosti našich rozhodnutí v každodenním životě se v zásadě rozhodujeme vždy jen mezi dvěma možnostmi: buď budeme plavat „s proudem života“, nebo se mu postavíme do cesty.

Co je tímto obrazem „proudu“ míněno?

Jak již bylo řečeno, nutí život, který lze přirovnat k velkému proudu, k neustálému vývoji. Také všechny cykly vznikání a zanikání slouží v konečném důsledku výstavbě a působí podpůrně. Evoluce života na Zemi to ukazuje velmi názorně.

„Tok života“ směřuje k zjemňování a rozšiřování vědomí.

Pokud chceme my lidé procitnout k intenzivnějšímu životu a dosáhnout vyššího stupně vědomí, pak nemusíme dělat nic víc, než přizpůsobit rozhodování své vlastní vůle proudu života, tedy působit stejným směrem k výstavbě a podpoře svého okolí.

Tím je podle mého názoru vyjádřena nejcennější zásada pro náš vnitřní vývoj – a ne bez příčiny utváří tato zásada také cestu Poselství Grálu, kterou má tento seriál ukázat.

Avšak každé rozhodnutí, které se příčí proudu života, a které tedy chce bránit pohybu a změnám, nebo dokonce působit ničivě, vyvolá nejdříve stav otupělosti, tísně, nevědomosti, nesvobody a nakonec musí vést k sebezničení. Neboť život je udržován pouze proudem života.

Ukazatel cesty – ne návod ke konkrétnímu chování

Poznat všechny tyto souvislosti v poučkách a v teorii nebývá tak těžké. Náročnější bude ovšem odpovědět na otázku, co to všechno znamená v každodenním životě. Co musím já v životě konkrétně dělat, abych následoval princip výstavby, podpory a lásky, a tím se dostal duchovně kupředu?

Dříve, než se dostaneme k odpovědi na tuto otázku, musíme předeslat, že na ni nelze odpovědět všeobecně. Jednoduše z důvodu živoucnosti veškerého dění. Abd-ru-shin ve své přednášce s názvem „Co má člověk činit, aby mohl vejít do království Božího“ napsal:

„Bylo by nesprávné odpovídat na tuto často se vyskytující otázku zcela určitým pravidlem a říkat: Čiň to a čiň ono! Tím není ještě ukázána cesta! V takové odpovědi by nebylo nic živého, a proto by z toho nic živoucího nemohlo ani vzniknout. Vždyť právě živost je bezpodmínečně nutná ke vzletu vzhůru, neboť jedině život chová potřebný klíč ke vzestupu.“

Skutečná pomoc, jakou nabízí Poselství Grálu, tedy ukazuje cestu, která vede k cíli, poukazuje také na úskalí a na možnosti pomoci, ale nijak neomezuje pravidly chování nebo dogmaty. Tou cestou musí totiž kráčet každý člověk sám – ve své vlastní životní situaci, se svými momentálními možnostmi, z vlastní vůle a na vlastní odpovědnost. Pouze v tom spočívá živost, o které hovoříme.

Cesta Poselství Grálu, jíž se zde zabýváme, je tedy ukazatelem cesty, a nikoli návodem ke konkrétnímu chování.

S tímto předpokladem můžeme nyní přece jen formulovat několik velmi praktických rad, vycházejících z principu vývoje k vyššímu, vědomějšímu.

Moc slova

V tomto seriálu jsme se již zmínili o nezbytně nutném „prvním kroku“ na duchovní cestě: snaze o čistotu myšlenek. Se svou schopností formovat myšlenky máme my lidé v ruce „svaté kopí“, s nímž můžeme cíleně působit k výstavbě a ku pomoci. Ale jako necháváme tuto velkolepou možnost působení v každodenním životě často bez povšimnutí a využití, zacházíme stejně nešikovně a neobratně také s dalším „kopím“, které by nám – a našim bližním – mohlo prokazovat právě tak velkou pomoc: schopnost formování slov, řeči. Víme sice velmi dobře, že slova mají velký účinek, že slovem můžeme rýpat, zraňovat nebo šikanovat a že mnozí lidé mají takřka neukojitelnou potřebu neustále někomu něco sdělovat. Ale přitom jen někteří z nich usilují o to, aby dar řeči používali v každodenním životě zcela cíleně k výstavbě a ku pomoci.

Můžeme dnes vůbec ještě procítit hlubokou vážnost spočívající v následujících Abd-ru-shinových slovech?

„Vám lidem daroval Stvořitel ve své veliké milosti schopnost tvořit slova jako pomoc pro vaše uzrávání v hrubohmotnosti. Nikdy jste skutečnou cenu této vznešené milosti nepoznali, protože jste se o to nesnažili a zacházeli jste s ní lehkomyslně. (…)

Slova a věty, které formujete, vytvářejí váš vnější osud na této zemi. Jsou jako zahradní sazenice, které kolem sebe vysazujete. Vždyť každé lidské slovo patří k tomu nejživějšímu, čím vy v tomto stvoření pro sebe můžete působit.“ (přednáška „Lidské slovo“)

Pokud se chceme stát vědomějšími a rozvíjet své duchovní schopnosti, nezbude nám nic jiného než také vědoměji zacházet se svou řečí. A na tomto poli nalezneme bez velké námahy mnoho výchozích bodů; tak například bychom se mohli snažit, abychom méně mluvili a místo toho se zase naučili naslouchat. Také výběr slov a způsob mluvení poskytne určitě každému člověku mnoho prostoru k dalšímu vývoji. „Zahrada“, kterou si kolem sebe vysazuje neplodný tlachal, nebo ten, kdo své slovní rostlinky bezmyšlenkovitě hnojí „šíleně hustými“ výrazy, jistě neláká k příjemnému posezení. Naproti tomu vědomá změna způsobu mluvení působí bezprostředně na vývoj osobnosti: čím jasnější a čistší je užívání řeči, tím mocněji působí na vnější okolí a tím více impulsů k vývoji a zušlechtění se také vrací zpět do nitra takového člověka.

Princip zušlechťování

Pojmem „zušlechťování“ jsme se nyní současně dotkli principu, který má na cestě Poselství Grálu největší význam a prakticky zasahuje do všech oblastí života. Nejen v našich myšlenkách a slovech, nýbrž také ve společenských způsobech, oblékání, stolovacích zvyklostech, utváření vlastního osobního okolí… všude můžeme usilovat o ideál, o krásnější, jemnější, světlejší, ušlechtilejší.

Proč má právě tento princip tak velký význam, je zřejmé z uspořádání stvoření, jak je popisuje Poselství Grálu. Podle něj je hrubohmotný svět, ve kterém nyní žijeme, jen nejnižší z mnoha různorodých úrovní stvoření. Duchovní říše, náš skutečný domov, leží v tomto odstupňování vysoko nad hmotným světem. Pojem „vyšší“ zde popisuje blízkost ke Světlu, k dokonalosti Boha. S touto výší je spojena větší čistota, zářící krása, radostná živost, silné vědomí.

Máme-li my lidé dojít zpátky do duchovní říše, do tak zvaného ráje, pak se musíme vnitřně stát takovými, abychom odpovídali druhu této roviny stvoření. A každé úsilí o zušlechťování, každé obrácení se k výšinám, ke Světlu vytváří spojení s říší ducha a umožňuje na této cestě také proudění pomáhajících sil ze Světla.

Význam tohoto principu zušlechťování a zkrášlování by se tedy neměl podceňovat. Jeho působení lze také ihned vnímat a prožívat. Přesto je zvláštní, jak očividně málo lidí, usilujících dnes o duchovní vývoj, vědomě tohoto pravidla dbá. Co je dobré, jednoduché a co přímo vede k cíli, leží zřejmě někdy příliš blízko – a právě proto daleko. Poselství Grálu to objasňuje slovy:

„Místo abyste se vší silou a radostí zkrášlovali své okolí, zdokonalovali je a přiváděli k plnému rozkvětu, chcete z něj často pryč, protože se vám to zdá být pohodlnější a slibuje to rychlejší úspěch. Chcete se od svého okolí odloučit, abyste nalezli něco lepšího, protože ve všem cizím očekáváte současně i zlepšení, zkrášlení!

Vynasnažte se již konečně nejdříve správně zužitkovat to, co jste dostali! Najdete přitom jeden zázrak za druhým.“ (přednáška „Pohleď, co ti prospívá!“)

Nalezněme vlastní cestu

Samozřejmě platí i při usilování o ušlechtilost zásada, která je pro duchovní  vývoj obecně nejdůležitější: každý člověk si musí najít svou vlastní přirozenou cestu podle vnitřního hlasu svého ducha, svého cítění. Slepé napodobování, například módních trendů, by bylo nesmyslné.

A usiluje-li člověk o rozeznění jemnějších strun ve styku s ostatními, nevystačí ani zde pouze s jednoduchým dodržováním nějakých společenských zvyklostí, způsobů nebo pravidel chování. Naopak se zde vyžaduje vnitřní bdělost ve všech oblastech života, jemné vyciťování pro to, co je pro danou situaci vhodné, protože to na druhé lidi působí jako příklad, ochrana nebo podpora a protože to odpovídá vlastním možnostem a přirozené povaze.

Znovu jde tedy nakonec o následování svého vnitřního hlasu, o používání duchovního kompasu. A ten automaticky ukazuje vždy směrem ke krásnému, ušlechtilému, čistému. Neboť tento „pól“ je naším duchovním domovem.

Kdo na své cestě vědomě vykročí tímto směrem, půjde tak veden vlastní touhou po Světle niternou stezkou skutečného hledání Grálu. A přitom zažije onu vnitřní proměnu, která vede k novému, vědomějšímu prožívání světa – a sama sebe. Onu neporovnatelnou proměnu, která znamená duchovní vývoj.