Apokalypsa

Existuje doba konce, Boží soud, ve které budou zlí zatraceni a dobří povzneseni na nebesa? Nebo se už tyto představy staly minulostí? Myšlenka apokalypsy formuje naši společnost již po tisíciletí. Ze strachu před „soudným dnem“ vznikaly a vznikají církve a sekty a také dnešní politika není prosta nebezpečných představ o období konce. Co se ale skutečně skrývá za pojmem „apokalypsy“?

Podle řeckého původu slova jde o odhalení něčeho skrytého, co je většině nedostupné. Prameny apokalyptické myšlenky jsou většinou spisy, které jsou věřícími lidmi vnímány jako zvěstování, a proto se o nich mnozí ani nesnaží pochybovat. Ovšem takový přístup v sobě již přirozeně skrývá nebezpečí. Protože čemu může člověk pouze věřit, co se ale nedá dokázat, není bez výhrad přijímáno jako pravdivé. A jak nám historie ukazuje, hodí se mimo jiné scénáře zániku světa velmi dobře k tomu, aby se lidé dali znejistit nebo snáze vehnat do „bezpečné náruče“ náboženských uskupení. Právě z těchto důvodů se dnes jeví myšlenka apokalypsy mnohým lidem jako nemoderní.A přesto tváří v tvář dnešní situaci vyvstává tísnivá otázka: Neukazuje se zřetelně bezmoc lidstva v obrovských problémech životního prostředí a klimatu, v přibývajících přírodních katastrofách a v těžko zvládnutelné populační explozi?

Nemusíme neodvratně hovořit o „Božím soudu“, pokud na jedné straně poznáváme, že pojmy jako „Boží vůle“ a „Zákony stvoření“ jsou jedno, a na straně druhé musíme připustit, že jsme se proti přírodním zákonům mnohokráte prohřešili, což nemůže zůstat bez následků. Pokud budující a podporující vůle Boží řídí svět a my lidé jednáme proti této vůli, musí přeci jednou přijít doba, kdy bude vše napraveno a tím uvedeno opět do přirozeného uspořádání věcí.

Na základě této myšlenky by to mohlo být tak, že například biblická apokalypsa, „Zvěstování Janovo“, obrazně popisuje děje, které má lidstvo skutečně prožít.

Jinak je možné také říci: Pokud odhlédneme od všech fundamentalistických výkladů a náboženských domněnek, pomineme historické události související s myšlenkou apokalypsy, i přesto je docela dobře možné, že nás v dalším světovém dění očekávají převratné a bolestivé události, které jsou ve svém důsledku hojivé, neboť obrazně vyjádřeno vedou zpět na pravou cestu. A je stejně také možné, že toto „soudné dění“ již nastalo.

Takový celkový obraz je zřejmý také z díla „Ve světle Pravdy – Poselství Grálu“ od Abd-ru-shina. Podle něj nemusíme sice očekávat zánik světa, ale příchod nové doby, jejíž zrození neproběhne bezbolestně. Existuje naděje na příchod epochy, která odrostla materialismu a především slouží duchovnímu rozvoji člověka, stejnou měrou také podpoře veškerých forem života ve stvoření. Jinými slovy naděje na život, ve kterém lidské vědomí následuje Boží vůli.

Jak dalece a v jaké konkrétní podobě se tato naděje může vyplnit, ukáže budoucnost. Podle Poselství Grálu neexistují Boží akty libovůle. Stvořitel nezasahuje přímo do dějů. Naopak celé světové dění se řídí moudrými zákonitostmi a právě tyto zákony stvoření poskytují naší lidské vůli značný prostor, který ovšem ne vždy využíváme. Můžeme výrazně ztížit správný vývoj špatným rozhodováním. Souhrnně vzato můžeme nahlížet na dění spojené s konečným soudem jako na nevyhnutelné s ohledem na nápravu pochybeného vývoje, který započal již před dávnou dobou pádem do hříchu. A přeci poukazuje Abd-ru-shin ve svém Poselství ještě na další rozhodující souvislost, která se dotýká tradičního obrazu oddělení zlých a dobrých lidí:

Smysl našeho života na zemi je v duchovním vývoji. Pro tento vývoj nemáme sice k dispozici pouze jeden pozemský život, nýbrž více, ale musíme tento vývoj dokončit ve vymezeném časovém období. Pokud se člověk v tomto časovém úseku nestane zralým, stejně jako semínko rostliny musí uzrát ve správný čas, může se stát, že „zetlí“, neboli duchovně zemře. Jeho do té doby vyvinutá osobnost je ztracena, postihne jej skutečná smrt (biblická zvěstování hovoří o „druhé smrti“), přičemž umírání pozemského těla představuje pro člověka přerod do nového stavu bytí.

Nebezpečí duchovní smrti je o to větší, čím více je člověk připoután k materiálním věcem a čím méně se snaží o svůj vnitřní vývoj.

Během „Soudu“ bude nyní stvoření, jak líčí Poselství Grálu, zesíleně zaplaveno silou, čímž se vše přivede k pohybu. „Zesílí také to, co dosud odpočívalo nebo dřímalo. Bude to probuzeno, posíleno, a musí se tedy projevit, bude to v probouzející se činnosti jakoby vytaženo na světlo, i kdyby se to chtělo skrývat...

Tak je tomu i se všemi vlastnostmi duší pozemských lidí. Co v nich dosud spočívalo zdánlivě mrtvé, co v nich dřímalo, lidmi samými často nepozorováno, to bude silou probuzeno a posíleno, stane se to myšlenkou a činem, aby se to podle svého druhu svou činností samo soudilo na Světle!“

Tento děj představuje „vzkříšení všeho mrtvého“ a popisuje v souhrnném pohledu přirozený očistný děj, který posiluje lidi s dobrým chtěním v jejich vlastnostech a současně ostatní nutí nalézt ve svém utrpení změnu a správnou cestu. V opačném případě musí nakonec zahynout.

Je to zřejmě tušení těchto duchovních skutečností, naší zodpovědnosti vůči stvoření, našich závazků k duchovnímu vývoji, naší provázanosti s velikými zákony života, které pojem apokalypsy zachovalo do dnešní doby. Pojem, který se tyčí varovně před naším nitrem a nutí nás smysluplně a v duchu lásky k bližnímu využít náš čas vymezený k životu.