Naše činy a slova působí viditelně na naše okolí – ale jak je to s našimi myšlenkami? Mají i myšlenky nějaký vliv? Tato kniha přináší informace o podivuhodných vědeckých výzkumech a čtenáři zprostředkovává poznání "tajuplné moci myšlenek".

Kniha „Když to nebyl zázrak, co tedy?" je výsledkem dlouholetého intenzivního studia přírodně filosofických, historických a esoterických otázek se světonázorovým zaměřením. Na jednu ze základních otázek života dává fundovanou odpověď a dokazuje, že věda a světonázor si mohou být navzájem bližší, než se zdá.

Proč se jeden člověk narodí zdravý, jiný nemocný, jeden bohatý a jiný zase chudý? Jak by to všechno vypadalo nespravedlivě, kdyby existoval jen jeden jediný pozemský život! My všichni jsme ale na Zemi vskutku už žili víckrát. Richard Steinpach vysvětluje, že se vědění o tom vytratilo ze západního pojetí světa, zatímco právě znalost principu opětovného vtělování bez námahy rozřeší mnohé naše zdánlivé hádanky. Ale také skryté souvislosti kolem vzniku člověka jsou tématem této knihy. Čtenář pochopí, že zrození nejsou dílem náhody, a že děti se rodí právě určitým rodičům. Před očima se mu rozvine působivý obraz láskyplného a spravedlivého uspořádání, které nás provází na celé naší cestě životem.

Dnešní křesťanské vyznání se k reinkarnaci nehlásí, kupodivu však tomu nebylo vždycky. Rané křesťanství reinkarnaci uznávalo jako samozřejmou součást obrazu světa; o tom svědčí učení teologa Origena, nejvýznamnějšího teologa před Augustinem, žijícího kolem roku 200. Jeho dílo se označuje za první systematický výklad křesťanské věrouky. Origenes vysvětloval preexistenci duší a osud jako léčebný prostředek proti dřívějším pochybením. Jeho učení zakázal v 6. století církevní koncil na politický nátlak císaře Justiniána.

Kniha nás zavádí do prvních století existence křesťanské církve, do tehdejší názorové spletitosti a vzájemných sporů a cituje dokumenty vztahující se k zániku myšlenky reinkarnace v křesťanství.

Kniha má čtenáři nastínit novou cestu, na níž může jednoduchými úvahami dospět k přesvědčení, „proč náš život smrtí nekončí", případně k poznání, že proces umírání není ničím jiným než zrozením do „jemnohmotného světa".

Myšlenka, že žijeme na zemi více než jednou, se mezi lidmi stále více šíří. Mnozí v ní spatřují vyvrcholení své touhy po překonání smrti a po nesmrtelnosti. Staví na ní i řada velkých světových náboženství; osud člověka vysvětlují v těchto širších souvislostech.
Ale je takzvaná »reinkarnace«, »znovuvtělení«, vskutku jen myšlenkou, která má uspokojovat či poskytovat určitý náhled na svět? Nebo je pro nás všechny realitou? A pokud je realitou, proč si nevzpomínáme na minulé pozemské životy? Proč se o převtělování nemluví v křesťanské víře? Těmito otázkami se autor ve své knize zabývá.