Zázraky na nebi
Výstřely z vesmíru
Reportáž z čínského Mandžuska představuje earthgrazery. Tento vzácný typ meteorů vytváří působivé představení na obloze.
Nacházíme se uprostřed Mandžuska na severovýchodě Číny. Okolí působí až neskutečně. Na pozadí se pochmurně rýsuje zvláštní pavilon, naše zatemněná ubytovna, za našimi zády leží nekonečné zamrzlé jezero a pod nohama stepní tráva pokrytá jinovatkou. Nad hlavami nám září jasná noční obloha.
Na horizontu se právě objevuje vrchol znamení Lva, když náhle přímo z horizontu před námi vystřelí něco, co jsme dosud neviděli. Malá ohnivá koule se na nás řítí velkou rychlostí, stává se světlejší, hlava se rudě třpytí a ocas srší. Toto „něco“ je stále delší, letí přímo nad našimi hlavami, protíná oblohu a razí si nekončící cestu ve směru protilehlého horizontu. Žasneme… je to meteor? Řítící se posel dosáhne horizontu, stává se neviditelným a ztrácí se opět v hlubinách vesmíru. Zůstává po něm jen jemná stopa, která ještě krátce září, než ji za pár okamžiků definitivně překryje černý závoj noci. –
Pozorovali jsme už tisíce meteorů, ale to, co jsme spatřili tady, neviděl ještě nikdo z nás: byl to earthgrazer.
Impozantní výstřely
Meteor (létavice) je světelný jev, který nastane při průletu meteoroidu zemskou atmosférou. Meteorit je menší kosmické těleso, které díky příznivým podmínkám dopadlo na povrch Země.
Jestliže leží radián (bod na nebi, z kterého vystupují proudy létavic) v blízkosti horizontu, dotýkají se pronikající meteoroidy nebo zbytky komet jen letmo vrchní vrstvy atmosféry a z hlediska pozorovatele letí zdánlivě od jednoho horizontu k druhému. Astronomové vytvořili pro tento zázrak nebe pojem earthgrazer (angl. to graze = lehce se dotknout).
Earthgrazery zahájily noc století s více než 10 000 viditelnými jevy. Zažili jsme ji v Číně. Byla to úplná symfonie astronomického ohňostroje: ohnivé koule ve světle úplňku, až 6 meteorů za jedinou vteřinu, celé hrozny částeček, které zazářily ve všech barvách, ohnivé koule se stopami dosvitu, které byly až půl hodiny atmosférou formovány do oblouků a vlajek, rozpadající se létavice, které se v blízkosti radiánu rozzářily nebo padaly za protilehlý horizont, zatímco jsme si my, lovci létavic dole a s námi Číňané nakažení naší loveckou vášní připadali jako v pohádce.
Ale nejkrásnější meteory, earthgrazery, bylo vidět jen na začátku. Jsou to jediná tělesa, která se mohou znovu vrátit do otevřeného kosmu. Mohou, ale nemusí. Čím výše stoupá v průběhu noci radián, tím kratší a strmější jsou dráhy, a částice meteoru beze zbytku dohoří.
Největší ze všech bouří
Earthgrazery vzbudily velkou pozornost už v roce 1996. V největší ze všech historicky dokumentovaných bouří padajících hvězd tenkrát pozorovali vědci v Arktidě stovky earthgrazerů.
V oné noci v čase největšího výskytu, který trval skoro hodinu, bylo nad Spojenými státy napočítáno nebo spíše odhadnuto v každé vteřině (!) 40 meteorů – celkem čtvrt milionu!
Earthgrazer je druh létavic, na který se nedá zapomenout. Od meteorů se neodlišují jen svou dráhou, ukazují také charakteristický profil. Podle místa pozorování na zeměkouli a doby přežití mohou být vnímány různě – jako dlouhé letové dráhy nebo také jako jen krátké stopy zazáření. Ve většině případů popisují pozorovatelé výraznou červeně jiskřící hlavu, která zanechává zářivou stopu přecházející z červené do oranžové a v opačném pořadí pak zhasíná. Se vzestupem radiánu se barvy mění z oranžové na bílou.
Fotograficky a také vizuálně mohou meteory tvořit barevná spektra, především ohnivé koule, kde se barvy od špičky směrem ke konci mění v pořadí zelená – oranžová – červená – modrá – bílá.
Nápadné je, že všichni pozorovatelé earthgrazerů zjišťují naprosto rovnoměrný průběh světlosti. Když se ohnivé koule objeví ve výšce až do 80 km atmosféry, způsobí tisícinásobně vyšší hustota, která tam je, enormní výbuch jasu. Tím je jasné, že zemskou dráhu mohou opustit jen ty objekty, které si udrží vysokou dráhu letu nebo mají dost hmoty, aby neshořely celé. Rovnoměrné stopy, které jsme v Číně pozorovali, svědčily o malém odporu a vysoké dráze letu.
Nejslavnější „bolid“
Jak vysoká je pravděpodobnost, že spatříme earthgrazer? Jako náhodný jev se může earthgrazer vyskytnout kdykoliv a kdekoliv, i ve dne. Pro cílené pozorování se nabízejí jen zvýšené fáze aktivity proudu meteorů.
Při srážce roje meteoroidů se Zemí se čistě matematicky nachází více než jedno procento všech kolidujících částic na kurzu earthgrazeru.
Nejznámější ze všech earthgrazerů je bolid z roku 1972 nad jezerem Jackson Lake ve Wyomingu v USA. Bolid je název pro velice jasný meteor. 10. srpna se nad západní částí USA a nad Kanadou objevila za denního světla ohnivá koule. Pozorovalo ji mnoho lidí v Yellowstonu a v Národním parku Glacier Nationalpark a dva turisté tento jev natočili na film. Linda Bakerová filmovala pohyb earthgrazeru celých 26 sekund. Myslela, že se jedná o návrat stupně rakety.
Žár tohoto objektu registrovaly dokonce infračervené radiometry jednoho ze satelitů U.S. Air Force. Bylo potvrzeno, že ve středu dráhy nad Montanou bylo slyšet třesk při prolomení zvukové bariéry – důkaz, že objekt letěl níže než 60 km nad povrchem.
Jako řítící se vlak
Nezapomenutelné pozorování earthgrazeru popsal jeden z účastníků naší čínské expedice těmito slovy:
„Dráhy byly neskutečně dlouhé. Ještě nikdy jsem neviděl tak dlouhé meteory přesto, že jsem jich ve svém životě pozoroval tisíce. Již během pozorování se mi vnucovala představa řítícího se vlaku. Osvětlená lokomotiva, která ujíždí v dálce. Rovnoměrně, skoro paralelně k horizontu. Ze severovýchodu k severu, přes celou oblohu. Vzpomínám si ještě, že jsem po zazáření rozevřel paže, abych odhadl úhel dráhy. Bylo to minimálně 120 stupňů. Myslím, že jsem earthgrazer viděl od začátku do konce. Žádné kolísání světlosti, spíše pomalý vzestup a pak slábnutí. Doba záření byla enormní!“
Earthgrazery patří v této dokonalé formě k jevům, které vyvolávají největší dojem při pozorování hvězdné oblohy. Tyto zázraky nebe je žel možno pozorovat jen zřídka a jsou málo známé. Šťastný ten, kdo v pravou chvíli obrátí oči vzhůru k nebi! Je nepravděpodobné, že něco takového uvidí v životě ještě jednou.
Literatura:
1) Rolf Bühler, Meteorite, Urmaterie aus den interplanetaren Raum, Weltbild Verlag, ISBN 3-89350-518-0
2) Hans Ulrich Keller, Astralwissen, Kosmos Verlag, ISBN 3-44008074-9
3) Manfred Reichstein, Kometen, Kosmische Vagabunden, Harri Deutsch Verlag Frankfurt, ISBN 3-87144-847-8
4) Jürgen Rendtel, Sternschuppen, Urania Verlag Leipzig, ISBN 3-332-00399-2
Informace:
1) International Meteor Organisation: http://www.imo.net
2) Meteor-Expeditionen nach China 2001 und Spanien 2002: http://www.astrode.de/astro.htm
Tento článek byl
otištěn v časopise
Svět Grálu č. 15/2008
