Vize nebe na zemi

Bylo to v noci z masopustního úterý na popeleční středu, krátce před koncem druhé světové války, kdy mnohonásobně zesílená nenávist lidstva dopadla zpět na Německo. Ve třech útočných vlnách byl zničen střed Drážďan a poté i okrajové části.

V těchto chmurných osudových dnech zmizela v rozvalinách také významná sakrální stavba – drážďanský chrám Frauenkirche. Zůstala pouze hromada sutin – jako ruka s varovně zdviženým prstem.

Před touto ruinou pak stranické vedení NDR okázale burcovalo k boji za světový mír. Ale kromě oficiální propagandy se zde scházelo také stále více věřících lidí k modlitbám.

Hnutí „Meče v radlice“ zde získalo silnou podporu – a bylo zakázáno. Ale jiskra doutnala a přeskočila. Roku 1989, kdy se lidé začali scházet v mnoha kostelech NDR k mírovým modlitbám, skončila epocha NDR a socialismu „revolucí svíček“.

Světlo zářilo také v ruinách Frauenkirche. A ve dnech po převratu se stále více lidí zasazovalo za obnovení tohoto unikátního chrámu. Projekt pomalu nabíral formu a brzy začala stavba. Podpora přicházela z celého světa, i z Ameriky a Velké Británie. Dary posílali lidé všech náboženství a vyznání. Výstavba právě tohoto díla přispívala jako žádný jiný projekt poválečné doby ke smíření národů. Význam Frauenkirche tím nesmírně vzrostl.

Počasí bylo vždy na straně stavbařů; v průběhu komplikovaných jeřábnických prací přišlo bezvětří. Nedošlo k žádnému vážnějšímu úrazu, což je při takovém projektu téměř neuvěřitelné. A stavební práce mohly být ukončeny o rok dříve, než bylo plánováno. Už před zničením byla původní drážďanská Freuenkirche známá díky své výjimečné architektuře a působivé kráse. Nová výstavba ji proslavila po celém světě. Není to pouhá památka.

George Bähr získal roku 1722 od města Drážďan zakázku vypracovat plány na stavbu nahrazující příliš malý a především zchátralý kostel „U naší milé paní“ na drážďanském Neumarktu. Byl městským tesařským mistrem a postavil již předtím mnoho kostelů v Drážďanech, v jejich okolí i jinde v Sasku. V kostele mělo být místo pro více než 1 700 lidí a toho se dalo dosáhnout pouze značnou výškou stavby. Tak vznikly Bährovy vizionářské plány kopule.

Tato stavba předběhla svou dobu. Bähr vytvořil s velkou vírou v Boha a díky inspiraci, zkušenostem, znalosti řemesel a velké porci odvahy umělecké dílo – nejvýznamnější barokní stavbu s centrální dispozicí. Také Bährovy bezpečnostní předpisy byly v tehdejší době příkladné a vedly k tomu, že téměř žádný řemeslník neutrpěl vážnější úraz.

Tak vznikl v Drážďanech chrám, jehož architektura a krása těžko hledá sobě rovnou, „Nebe na zemi“, jak jej ve své knize o Frauenkirche nazval Eberhard Gröner.

Architektura Georga Bähra dala Drážďanům, ze kterých tehdy vznikalo kulturní a duchovní centrum, podstatný impuls. Bähr se ale dokončení Frauenkirche nedožil, přestože do výstavby vložil celé své jmění, aby mohl zhotovit kupoli z kamene – tzv. „kamenný zvon“. Zemřel chudý v roce 1738, ve věku 72 let.

Pro novou výstavbu Frauenkirche byly použity všechny možnosti moderní stavební techniky. Statickým problémům, které předtím stavba měla, mohly zabránit pouze nejpřesnější měření a počítačové analýzy. Teprve dnes jsme schopni zpracovat kámen tak, aby osm štíhlých pilířů, které nesou kupoli, nepovolilo. Tak vznikla pod vedením Eberharda Burgera (již dříve postavil a zrekonstruoval v bývalé NDR mnoho kostelů) tato smělá vizionářská stavba!

Prostor kostela je proveden ve světlých barvách. Přestože je velice okázalý, není přeplněný. Zalitý něžným zlatým světlem, zvedá se s lehkostí až ke spodní kupoli do výše téměř 40 metrů. Pět galerií s přibližně 1 700 místy rámuje vnitřní prostor.

Tato výška umožňuje vnímání prostoru, které až bere dech. Kupole je uprostřed otevřená a umožňuje pohled skrze ni. Je to jako pohled do jiného světa. Nad horním prostorem kupole se zvedá další prostor v jemně modré barvě, takže odhadnout výšku není vůbec možné.

Ze středu vnitřního prostoru je vidět vzhůru až na stříšku kostela ve tvaru lucerny. V jejím středu se opět nachází otvor.

Osm štíhlých pilířů, které nesou rozměrnou mohutnou kupoli, je rozmístěno tak, že jsou vždy dva pilíře semknuty do páru, proto se zdá, jakoby se prostor vznášel v rovnoramenném kříži. Tato symetrie je přerušena pouze přístavkem kůru s oltářem a galerií s varhanami. Malby na spodní kupoli ukazují čtyři apoštoly, na horní kupoli jsou znázorněny symboly víry, naděje, lásky a milosrdenství.