Výživa budoucnosti

Pro tento příspěvek zpracoval autor některé zvlášť důležité aspekty tohoto tématu. Bez pesimistické inventury z toho člověk nevyjde...

Tak jako je praktická kuchařka „pro běžnou a slavnostní kuchyni“ Henrietty Davidisové minulostí, stává se čím dál tím více venkovských kuchařek neprodejnými nebo nostalgickými obrázkovými knihami. Protože zelené suroviny z polí ustoupily vysokovýnosným druhům s jednotnou chutí, jsou k dostání nanejvýš u biozemědělců. Ingredience nového druhu jsou teď v ústech všech:

Bekerel v houbách, olovo, rtuť a kadmium v ovoci a zelenině. BSE, hormony, léčiva a salmonela v mase, pesticidy v polních plodinách, enzymy z geneticky upravených mikroorganismů v množství hotových produktů. A pak ještě v transgenních rostlinách geny rezistentní antibiotikům a herbicidům. Patří sem i ozářené ovoce. Společensky nákladné alergie na potraviny a jiné výživou podmíněné choroby se vyvíjejí v ohrožujícím vzestupu. Na základě § 3 německého spolkového zákona o epidemiích bylo kupříkladu v roce 1996 zaznamenáno 109 500 nákaz salmonely (dle telefonické informace Dr. Rasche, Institut Roberta Kocha, Berlín). Ničitele chuti k jídlu nechtěně zapříčinily i rozmach ekologického zemědělství. V posledních desetiletích se pěstovaly rostliny určené k jídlu na osevních plochách bez pesticidů stejně dobře, jako se dařilo poptávce po ekologických produktech.

Namísto instinktu jako určujícího prvku pro chuť na zdravou výživu nastoupila pro spotřebitele dneška představa „tajných svůdců“. „Krásný lesk“ reklam na potraviny a pochutiny, jak se tomu říká, zakrývá leckdy denaturované náhražky z laboratorních kuchyní a nižší hodnotu obsahu. Stejně umělé jako potraviny samy jsou i názvy, kterými má neprůhledná strava vyhlížet jako chutnější: Food design, Novel Food, Fast food, Convenience Food nebo Functional Food a nyní i Gen Food, zvláštní varianta moderních laboratorních potravin s „druhově přesahujícím mixem“. Pomocí genových přesunů se neboří jen hranice mezi člověkem, zvířetem, rostlinou a mikroorganismem, ale dokonce i mezi výživou a léčivy. Tyto produkty nazýváme Healt food nebo Nutraceuticals. Takto označované výrobky ale nemají vůbec nic společného s terapeutickým působením přírodní léčivé stravy.

Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí, že v současnosti přicházíme do styku s 60 000 chemikáliemi, z nichž se 5 000 schovává v potravě. Odpověď na otázku, které to jsou, kde a v jakém množství se skrývají, se vymyká našim znalostem. Kdyby spotřebitelé věděli, co se na obalech skrývá za éčky přípustných umělých potravinových přídavných látek, byl by odbyt takovýchto produktů v ohrožení. Protože vedlejší účinky těchto přídavných látek jdou od poškození imunitního systému, jater a ledvin až k alergickým reakcím, astmatu, bolestem hlavy, nevolnosti, poruchám plodnosti a růstu a podporují vznik rakoviny. S genovou technikou se mohou účinky dále zesílit, rizika nejsou ani náznakem vyjasněna. Přesto nejsme zcela vydáni na pospas nevědomosti. Protože naším konzumním chováním neovlivňujeme jen naše vlastní zdraví, ale i obchodní politiku potravinového průmyslu.

Moderní „tvořiví pomocníci“.  Co přinese budoucnost?

Genoví technici, kteří se sami nazývají cocreators (ve významu spolu-stvořitelé – pozn. překl.), „tvořiví pomocníci“ amerického snažení, rychle rozeznali, jak „nedokončené“ je „staré“ stvoření. S pomocí genové techniky teď chtějí – za jimi požadovaných podmínek – dokončit, co se Stvořiteli dle jejich mínění podařilo jen nedokonale. Nutnost jednat k uchvácení zděděného bohatství vidí, pro jejich hospodářský význam, v první řadě v přibližně 10 000 z asi 30 000 jedlých kulturních rostlin, které pokrývají dvě třetiny světové potravy.

Podle principu „manipulovat-patentovat-konfiskovat“ považují produkty jejich genové manipulace, druh přesahující mix zvířat, rostlin a mikroorganismů, za jimi vyprojektované vlastnictví.

Pantentovými hlášeními deklamují své vlastnické nároky na geneticky modifikované organismy. Ve snaze udělat reklamu novým technologiím a produktům a získat jim přízeň, nelitují peněz, námahy ani snadno prohlédnutelných triků. Biblická metafora: „Co člověk zaseje, to také sklidí“ (Galatským 6,7) musí být v dnešním obchodě s osivy brána doslova jako princip příčiny - následku. Když nadnárodní chemičky obdělají pole osivem z genetické laboratoře, nevyroste nic jiného než herbicidům rezistentní rostliny. 850 geneticky manipulovaných rostlin je již v současnosti testováno v otevřené krajině. (Gassen, Hans Günter, Klemme, Michael: „Gentechnik – die Wachstumsbranche der Zukunft“, Frankfurt 1996.) Stará rolnická moudrost zní: „Nikdy neprodávej svoje osivo!“ Ale prodej i vyvlastňování zemědělců již začaly. Rolnické privilegium, které zemědělcům donedávna umožňovalo použít vypěstované osivo, podlehlo „hybridnímu osivu“, které je po několika generacích neschopno reprodukce.

Další forma vyvlastňování začíná právě nevyhýbavou formou zavedeným tržně licencovaným osivem patentovaných rostlin.

30 000 produktů z geneticky modifikované sóji

Dle zpráv o první dodávce genově modifikovaných sójových bobů z USA a Asie z počátku roku 1996 bylo jasné, jak rychle, globálně a nevyhnutelně se „jídlo z genetické laboratoře“ stane každodenní realitou. Srovnatelně s cukrem z geneticky modifikované cukrové řepy část zpracovaných sójových bobů je obsažena v 30 000 produktech potravinářského průmyslu, jako například v dětské stravě, keksech, polévkách, uzeninách, jedlém oleji, majonéze, salátových zálivkách, margarínech, bramborových lupíncích, rybích konzervách, tofu burgrech.

Kdyby američtí exportéři věděli o odporu, který pociťují evropští spotřebitelé vůči geneticky modifikované potravě, pak by ze strategických důvodů neprodávali odděleně sóju z konvenční setby a geneticky modifikovanou sóju, nebo by ji vůbec neoznačovali. Nadto je v běžných dodávkách konvenčních výpěstků sóji ukryto pět procent geneticky modifikované sóji – již brzy to má být 40 procent. Produkty, které z toho vzniknou, zůstanou dle „novely výnosu o potravinách“ EU zproštěny povinnosti značení. To znamená, že kdo nenakoupí v reformní prodejně nebo bioobchodě, v závodě, případně u maloobchodníka, kteří se rozhodnou proti geneticky modifikovanému sortimentu, nebude vědět, co jí, co ho genetická laboratoř nutí jíst.

Těžko bude existovat rostlina, která bude schopna vzdorovat zásahu do genetického kódu. Zda se bude takovýto zásah zdát ekonomicky výhodný, rozhoduje opět o zájmu o jeho manipulaci. Už nyní je dlouhý seznam kulturních rostlin, u kterých se podařilo přesunutí jednoho nebo více cizích genů. Obsahuje mimo jiné všechny běžné druhy ovoce, zeleniny a obilovin.

Chemické koncerny očekávaly možnost převzetí rostlinných genetických zdrojů, a proto již v sedmdesátých letech skoupily firmy s osivem nebo se staly jejich spoluvlastníky. V Německu drží Hoechst AG potažmo Hoechst-Schering-dceřiná společnost „AgrEvo“ podíl v Německu největšího producenta osiv, Kleinwanzelebener Saatzuch AG. Celosvětově je to jen několik nadnárodních koncernů, které ovládají biotechnologický trh a určují podmínky těchto technologií. Tento „GENiální“ obchod předpokládá, že potravinové a ostatní užitkové rostliny budou nejprve geneticky modifikovány a patentovány, aby pak mohly být monopolně prodávány.

K herbicidům tolerantní osivo napomáhá chemickému průmyslu díky „prodeji 3 v 1“ (rostliny s pesticidem a minerálním hnojivem) k dodatečné přidané hodnotě. Hospodářský tlak nebo očekávání vyššího zisku může zemědělce přimět k přistoupení k tomuto vázanému obchodu. Profesní skupině, která – pomineme-li přirozeně ty, kteří bio-hospodaří - se beztak řadí k největším znečišťovatelům životního prostředí, se přestoupení na „zelenou gentechnologii“ nebude zdát tak těžké. A tak zesílí mezinárodní trend nechat padnout malé zemědělské provozy ve prospěch průmyslově provozovaných velkopodniků, které zůstanou závislé na chemickém průmyslu.

Do roku 1980 nebylo povoleno patentování živočišných ani rostlinných druhů. Patent na „život“ odporuje smyslu patentu předmětu nebo metody, který předpokládá vynalézání, a ne pouhé objevení. V zemi pionýrů, Spojených státech amerických, šlo v 70. a 80. letech jednak o zjednání dobré startovní podmínky pro mladou biotechnologii a také působit proti recesi ve vlastní zemi. Obojí se podařilo jednoduchým způsobem: V roce 1980 rozhodl Soupreme Court USA (nejvyšší soud Spojených států amerických, poslední instance pro věci civilního a trestního práva, stejně jako práva ústavního), že mohou být udělovány patenty i na organismy. Tak byla vytyčena „práva“ pro americké „zlatokopy“, vytvoření rozhodující výhody nejvyšším soudcovstvím pro monopolní prodej transgenních rostlin.

Tento pragmatický způsob jednání Američanů připomíná ujednání harvardské komise-ad-hoc, která uzákoněním „mozkové smrti“ v roce 1968 (k tomu Gralswelt, sešit 2 a 3 příp. seznam literatury) dala společenský základ transplantační medicíně.

Ačkoliv to regulační spis (EPÜ) vylučuje, začal Evropský patentový úřad v Mnichově s patentováním rostlin a zvířat. Zde nerozhoduje nejvyšší soud, ale malý terminologický trik: zvířecí druhy jsou zvířaty a rostlinné druhy rostlinami. Patenty pro transgenní rostliny dle logiky EPA, které nepředstavují rostlinný druh ve znění § 53b EPÜ, mohou být přiděleny. Zájem průmyslu o nové patenty pro živé organismy byl stejně velký jako zájem EPA o nové poplatky. Narozdíl od ochrany druhů zajišťuje patent právní ochranu pro transgenní rostliny oproti druhové ochraně šlechtiteli, současně za méně přísných podmínek přihlášení. Kdyby byly transgenní rostliny uznány za rostlinný druh, musely by v Německu splňovat ještě i náležitosti druhového a osevního práva. Dokud tato překážka existuje, není pro patentovaný druh kvůli „šlechtitelské podmínce“ další nelicencované šlechtění povoleno.

Spolu s genetickou manipulací živých forem a jejich patentováním byl položen základ pro další úroveň industrializace našich potravinových zdrojů. Monopol na patentované organismy povede ve většině světa ke znehodnocení rodinných zemědělských provozů.

Přestože prodej potravin, které byly vyrobeny z transgenních organismů, teprve začal, obdržela potají a spotřebiteli nepozorována obrovská množství geneticky vytvořených enzymů přístup do potravinářského průmyslu.