Svazující „svoboda“ kouřit (2)

Společenská kuřácká kultura

Důležitým připravovatelem cesty pro rozšíření nikotinové závislosti vždy bylo společenské přijetí požívání tabáku. Kouření patřilo k životnímu stylu v takových společnostech, kde jsou běžnými určitá zchoulostivělost a honba za požitkem. Dále ve formě kultů, například při kouření dýmky míru, nebo – pomyslíme-li na církevní rituály, jde-li o to, vyvolat zvláštní náladu, mohou být určující i další důvody. V dnešní průmyslové společnosti jde ale jen o požitek. A ziskuchtivé tabákové společnosti se starají o to, aby se k tomuto „osvobozujícímu požitku“ přiklonilo co nejvíce lidí.

„Módou“ bylo kouření v Orientu v dobách křížových výprav. Tehdy k nám bylo kouření přineseno jako průvodní jev středověké církevní politiky. Od té doby se v západních zemích kouřilo víc a víc. Později přivezl jeden misionář, účastník Kolumbovy výpravy, z Ameriky rostlinu tabák do Evropy, ta byla předvedena portugalskému královskému dvoru, kde se rozšířila jako šňupací prostředek.

Francouzský filozof Montaigne (1533-1592), kterému se nelíbila rozšiřující se móda nacpat si nos rozdrceným tabákem, se ptal: „Má se stát pravdou, že tabák přišel z Nového světa jen proto, aby ten Starý zabil?“ Snahy tuto novou módu příkazy zastavit, selhaly a během necelého století ovládlo kouření celý svět.

Jak důležitá je pro společnost produkce tabáku prozrazují čísla, která byla zveřejněna už před padesáti lety: již tehdy čítala světová produkce 33 miliard tun tabáku, zatímco celková produkce žita jen 40 miliard. K vyprodukování takového množství rostlin tabáku bylo třeba 22 milionů hektarů nejlepší půdy.

To odpovídá pětkrát větší rozloze než je Švýcarsko. Mezitím se požitek kouřit mnohokrát znásobil díky růstu počtu obyvatel – a produkce tabáku bude dále stoupat, všem tělesným i duševním následkům navzdory.

Tělesné pochody

Vzduch, který přijímáme přes naše dechové orgány jako jednu ze živin v plynné formě obsahuje 20,94% kyslíku, 78,40% dusíku, 0,63% inertních plynů a 0,03% oxidu uhličitého. Přes nos, dýchací trubici a průdušky projde vdechovaný vzduch do jemných, jen tenkou vrstvou buněk potažených plicních sklípků, které jsou protkány nejjemnějšími cévami, jejichž stěny jsou rovněž vystavěny z nejjemnějších vrstev buněk.

Přes tyto vrstvy probíhá výměna vzduchu tak, že neprojde ani vzduch do krevního řečiště ani krev do plicních sklípků. Červené krvinky obsahují hemoglobin, který přepravuje kyslík.

Tmavě červená krev, která přichází do plic, odevzdala v těle kyslík, ještě ale obsahuje jednoduchý hemoglobin. Po navázání vdechnutého kyslíku, rozmístí teď už světle červené krvinky po těle kyslík spolu s látkami přijatými v potravě. V uhlohydrátech, tucích a bílkovinách obsažený uhlík odebere hemoglobinu kyslík a naváže se jako oxid uhličitý, který je přijímán krevním sérem.

Krev transportuje tento plyn pomocí krvinek bez kyslíku, krevních buněk obsahujících již jen hemoglobin, zpět do plic, odkud se dostane jako vydechovaný vzduch. Spolu s přijetím kyslíku při nádechu začne celý koloběh znovu.

Vydechovaný vzduch obsahuje stejné množství dusíku jako ten vdechovaný. Množství kyslíku se ale sníží na šestnáct procent, zatímco se podíl oxidu uhličitého se zvýší. Pro spalování potřebný kyslík je tedy přijat spolu s nádechem a rozdělen po těle. Obdobně jako u lidí probíhá dýchání i u jiných živočichů.

Kyslík se ve vzduchu obnovuje díky asimilaci květin: oproti lidskému dýchání proměňují rostliny při fotosyntéze za pomoci enzymů, chlorofylu a sluneční energie oxid uhličitý a vodu v cukr a kyslík. Z těchto pochodů je jasné, že všechny organismy jsou ve svých biologických procesech „propojeny“.

Příroda je k tomuto účelu velkoryse vybavila: tak jsou naše plíce zaopatřeny cca. jedním a půl tisícem milionů mikroskopických sklípků. A přesto je tato ohromná dýchací plocha určena pro příjem čistého, neznečištěného vzduchu.

Ten, kdo kouří tak neškodí jen svému tělu, ale poškozuje i vzduch. Vedle nikotinu jsou do vzduchu vypouštěny i vedlejší a odpadní látky, mezi jinými i dehet, zuhelnatělé zbytky papíru, kyselina kyanovodíková a oxid uhelnatý – ke škodě všem těm, kteří se tak nechtě stanou „pasivními kuřáky“. Z části jsou tyto látky odfiltrovány plícemi kuřáků; zůstanou jako překážky v jejich jemné tkáni plic ...