Svět Grálu č. 29/2011

Z obsahu

Každý prostor zrcadlí duši člověka, který jej obývá

rozhovor s Andreou Gheorghe o FengShui a souvislostech v životě

Moderní člověk třídí odpadky, jí biopotraviny a žije v bytě zařízeném podle FengShui. Trendy zdravého života a zdravého bydlení mají lidé často za dostatečné pro kvalitně prožitý život. „Neničím planetu, věřím v  energii, která vytvoří v mém domě při dodržení jistých zásad harmonii, znamená to tedy, že i já budu žít v harmonii s vesmírem…“ Je to ale skutečně tak snadné?

Pravidla, o kterých se v literatuře o FengShui píše, jsou stejně jako všechny ostatní „hity“ poslední doby především podpůrným pomocníkem. Zásadní je totiž změna, kterou by měl člověk učinit v myšlení a v postojích, nestačí pouze správně pohnout nábytkem a  nade dveře pověsit zvonkohru. Andrea Gheorghe poznala jako poradkyně v  průběhu své praxe pěknou řádku lidí, kterým FengShui při správném pochopení pomohlo z problémů.

Proč to všechno Bůh dopouští?

odpověď hledají velcí myslitelé i obyčejní lidé už po staletí

V roce 1710 vyšlo v Amsterodamu první vydání knihy Teodicea, díla Gottfrieda Wilhelma Leibnize, všestranného německého učence a jednoho z nejvýznamnějších fi lozofů své doby. Ve svém díle hledal odpověď na otázku, proč všemohoucí Bůh dopouští tolik utrpení. Tato otázka je samozřejmě velice aktuální i dnes. Přírodní katastrofy totiž připravují o život asi 80 000 lidí ročně.

Gottfried Wilhelm Leibniz (1646 až 1716) se ve svém slavném díle Teodicea zabýval Božím dobrem, svobodou člověka a rovněž původem zla. O co přesně jde? Jde o snahu ospravedlnit Boha v otázce, jak může vůbec něco takového dopustit. Tento rozsáhlý spis se stal v 18. století jedním z nejčtenějších děl. První, francouzské vydání následoval záhy německý překlad, a poté další v jiných jazycích. Teodicea je dodnes považována za velmi rozporuplné dílo. Leibniz dospěl ve svých úvahách k názoru, že žijeme v nejlepším světě, jaký si jen umíme představit, protože „…jestliže by mezi všemi možnými světy neexistoval jeden, který by byl tím nejlepším, Bůh by nestvořil žádný“

Karma

autor tohoto článku Karl Heinz Forster vysvětluje nejdůležitější souvislosti a nedorozumění, která se v souvislosti s tímto pojmem objevují

Pojem „karma“ se v evropských zemích rozšířil až v minulém století. Zatímco dříve byl tento výraz běžný jen pro znalce východních náboženství, dnes jej najdeme v mnoha časopisech, často použitý jen jako prázdné slovo. Co ale je karma? Jak vzniká a jak působí?

Karma má svůj původ v sanskrtu a znamená čin. Je hlavním článkem víry v bráhmanismu i buddhismu a říká, že osud člověka po smrti závisí na jeho právě ukončené pozemské existenci nebo na předchozích pozemských životech. Podle svých dobrých nebo špatných činů se pak člověk narodí v nebi, v pekle nebo znovu na zemi jako člověk, zvíře nebo rostlina. Toto učení o karmě vysvětluje různé vlohy lidí a jejich osudy a ukazuje působení spravedlnosti v životech lidí.

V indické Bhagavadgítě znamená karma také čin a představuje kauzalitu odplaty, která je spolurozhodující pro další pozemské životy lidí. Jiná náboženství zase pohlížejí na karmu jako na princip nutných konsekvencí – karma nám přináší zpět to, co jsme sami nabízeli.