Svět Grálu č. 23/2010

Z obsahu

Vyměnila jsem jistotu za důvěru

SG: Sama o sobě říkáte, že jste takový poutník životem. Ale co je vaším povoláním, které vás živí?

Anna Sasarakova: Dá se říct, že mám dva okruhy činnosti. Jedním je výroba užitkových předmětů z textilu; jsou to převážně polštáře a přikrývky šité technikou patchworku, jejichž důležitou součástí je také jejich výplň: pohankové slupky, byliny a květy podle individuálních potřeb. Do druhého okruhu patří konkrétní starost o klienta, který ke mně přichází pro pomoc. Dnes už tato část mé práce převažuje a je trochu rozsáhlejší: vykonávám masáže, jejichž cílem je uvolnit napětí ve fyzické a duševní úrovni, etikoterapii a na podporu ozdravného procesu využívám také fytoterapii – tedy bylinky.

SG: Zmínila jste etikoterapii – co to je?

Doslovně to znamená – léčba mravností. Všichni dnes žijeme pod velkým tlakem – ve stresu. Jde vlastně o to, že když stres rozměníme na drobné, zjistíme, že za ním jsou různé negativní pocity, jako je strach, lítost, zloba, křivda, závist, nenávist nebo trápení se kvůli druhým. Nejčastěji některý z těchto déle přetrvávajících pocitů způsobuje fyzické těžkosti. Vysvětluji to lidem a spolu hledáme příčiny zdravotních problémů v jejich duši.

SG: My o vás samozřejmě víme, že jste taková novodobá babka – kořenářka, pomáháte uzdravit tělo i léčit duši. Znáte mnoho léčivých bylin, které kromě sušení umíte zpracovávat i jiným způsobem…

A.S.: Ano, kromě sušení, které se u bylin využívá nejčastěji, dělám i základní tinktury, které potom individuálně kombinuji. Připravuji čajové směsi, tinktury, krémy a masti. Byliny dávám i do svých polštářů. Tyto směsi jsou pro každého klienta „na míru“.

... více v časopise Svět Grálu číslo 23

Bohové starých časů 

Večer Ježíš řekl učedníkům: „Přeplavme se na druhou stranu!“ Opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely. Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná. On však na zádi lodi na podušce spal. Učedníci ho probudí a řeknou mu: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“ Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: „Zmlkni, utiš se!“ I ustal vítr a bylo veliké ticho. Ježíš jim řekl: „Proč jste tak ustrašeni? Ještě nemáte víru?“ Zmocnila se jich veliká bázeň a říkali jeden druhému: „Kdo to jen je, že ho poslouchá vítr i moře?“

Mnozí z nás si citovaný úryvek z Markova evangelia (4,35–41) jistě pamatují z hodin náboženství nebo z kázání při bohoslužbách. Většinou se poukazuje na to, že „kdo Boha má za pevný hrad, ten nemusí se zlého bát“, tedy na nutnost či „výhody“ opravdové víry. Tento úryvek má ale ještě jiný aspekt. Koho to Ježíš vlastně oslovil, komu dokonce pohrozil, aby se ztišil a neohrozil loď a její pasažéry, když se se svými učedníky plavil po moři galilejském?

Proudění vody i vzduchu podléhá fyzikálním zákonům, tak jako jiné pochody v přírodě. Studovala jsem chemii a pamatuji si, jak jsme v laboratoři kolikrát netrpělivě čekali, až nám z roztoku vykrystalizuje nějaká látka. Zaříkávání ani domlouvání nepomohlo, mohli jsme pouze v rámci fyzikálních zákonů změnit podmínky krystalizace – třeba změnou teploty roztoku. Ježíš ovšem požadoval změnu v chování, obracel se tedy na někoho, kdo byl takové změny vědomě schopen, to znamená na vědomé bytosti, které byly schopny jeho přání či rozkaz vyplnit. Existuje tedy někdo, kdo by mohl změnit proudění větru nebo velikost vln v moři, protože si to někdo jiný přeje?

... více v časopise Svět Grálu číslo 23

Stigmata – záhada „Kristových ran“

Jsou postižení stigmaty svatí­­ – nebo ti, kdo se provinili?

Stigmata, Kristovy rány na lidském těle, patří k nejzvláštnějším jevům křesťanské víry. V současnosti existuje údajně 25 lidí z různých částí světa, u nichž se tyto rány pravidelně objevují. Dotyční bez zjevné příčiny krvácejí na rukou, chodidlech, čele a z rány na hrudi. Otevřené rány se také opět zacelují a nezanechávají po sobě žádné stopy jizev. Nelze je léčit, jakékoliv obvazy pouze zvyšují utrpení postižených. Jedná se o otevřené rány, přesto nedochází k jejich zanícení.

Historicky nejznámějšími případy stigmatizovaných byli páter Pio (1887–1968) z Itálie a Terezie Neumannová (1898–1962) z Německa. Také u pověstmi opředeného Františka z Assissi (1181–1226) se údajně Kristovy rány objevovaly. Téměř ve všech případech se uvádí, že rány začaly krvácet buď o Velkém pátku, nebo alespoň pravidelně o pátcích.

Stejně jako v minulosti, i dnes v těchto úkazech katolická církev spatřuje velikou milost, kterou Bůh obdařuje smrtelníky.

Pro vědu byli stigmatizovaní dlouhou dobu hádankou. Dnes se má za to, že se jedná o psychosomatický jev. Již před desetiletími se jednomu francouzskému hypnotizérovi pouhou hypnózou podařilo jisté ženě na těle vytvořit puchýře podobné popáleninám. Z toho lze vyvodit, že poranění kůže si člověk může vyvolat autosugescí. Jeden obzvláště vynalézavý italský historik v roce 2007 zveřejnil teorii, podle níž si Páter Pio své rány mohl přivodit sám za pomoci kyseliny a jedu.

... více v časopise Svět Grálu číslo 23