Síla morálního vedení

Vzpomínka na Sametovou revoluci 1989

Barack Obama zmínil slova o „síle morálního vedení“ ve vzpomínce na sametovou revoluci 1989. Obama tím vyzdvihl nejen historické události, ale vyjádřil tím také své přesvědčení, že síla morálního vedení musí konečně vést i politické kroky.

Všude, kde Obama vystoupí, nachází u obecenstva nadšenou odezvu, ve stále těžších časech touží mnoho lidí slyšet místo zchytralých diplomatických vyjádření jeho „yes, we can“ – ano, dokážeme to.

„Yes-we-can“

Samozřejmě se nesmí tento pojem „yes, we can“ stát lacinou rétorikou či naučenou pózou. Neměl by se ani blížit častému zapřísahávání Boha tak běžnému u jiných politiků. Nesmí nikdy – a to platí pro každého člověka, který se ho chce chopit – zůstat pouhým slovem, nýbrž musí nutně vést k činům. Jen pak může zprostředkovat sílu, která je jen pravdivému slovu vlastní.

„Život je dobrý“ naslouchá užasle skeptická „stará Evropa“, když se díky velké krizi, která nám momentálně dává zabrat, rozdává mladistvý, typicky americký optimismus. Vzpomeňme na „Last Lecture“ od Randyho Pausche (1960-2008).

Přednášel naposledy v roce 2007, protože přesně věděl, že deset nádorů, které napadly jeho játra, mu ponechává už jen několik měsíců života. Předmětem této přednášky však nebyla smrt. Vzdával hold životu.

Úvodem mluvil velmi dobře o své nemoci: „Dobrá“, řekl, „to je realita. Změnit ji nemůžeme. Můžeme jen rozhodnout, jak s ní naložíme. Je jen na nás, jakou hru budeme hrát s kartami, které jsme dostali.“

V této chvíli jsem se cítil naprosto zdravým, docela ten starý, adrenalinem poháněný Randy, nabuzený naplněným sálem. Věděl jsem, že jsem vypadal celkem zdravě a někteří lidé budou mít problémy smířit se se skutečností, že umírám. Takže jsem pronesl: „Pokud se vám nezdám tak zdeprimovaný a vystrašený, jak bych měl, je mi líto, že jsem vás zklamal.“

Randy Pausch si byl dobře vědom toho, že částečně hrál, když byl společně s jinými lidmi. Možná se opravdu někdy i nutil k tomu, aby působil silně a optimisticky. Přesto však v hloubi duše věřil tomu, že život je dobrý.

Tento postoj se v podstatě není možné naučit, neboť z něho promlouvá kousek dětskosti, kterou si někteří lidé dokázali uchovat uprostřed tohoto zestárlého a přechytralého světa. Umí povzbudit jiné, aby se tímto směrem vydali na cestu a získali z části již ztracenou sílu morálního vedení.

Vědomě se zasaďme o dobro!

Zde uvedené příklady Obamy a Pausche jsou podstatně silnější a zásadnější než oblíbené, rozšířené a stejně tak povrchní „think-positive“! Jde o více než jen o to myslet pozitivně. Jedná se o používání síly myšlení a vyciťování pro dobro, což znamená začít se silným chtěním nikoliv navenek, nýbrž směrem do našeho nitra.

Protože toto značně upadlo v zapomnění, poukázal Abd-ru-shin ve svém Poselství Grálu na to, že jde především o „všeobsáhlé usilování k dobrému“, které pronikne každou „vznikající myšlenku ještě dříve, než se může stát formou.“

„Není to těžké, dokonce mnohem lehčí než ostatní pokusy. Je pouze zapotřebí dát průchod prostotě, v níž nemůže vzniknout domýšlivost rozumu na vlastní schopnosti a vlastní síly.“ A toto je pravý základ vnitřní morálky, ze které se může vyvinout síla „morálního vedení“.