Nikoli ten „silnější“ – naprostý egoista – ale ten velkorysejší je skutečně úspěšný!

Tato rada na Martina Nowaka zapůsobila výrazně proto, že jeho vedoucí byl typ vítěze, který o vyhrávání a prohrávání přemýšlel víc než kdokoli jiný. „I když si hraje třeba jen se psem“, řekla jeho manželka, „snaží se vyhrát“. Nedlouho po tomto rozhovoru byl jeho vedoucí několikanásobně vyznamenán a stal se prezidentem Královské společnosti akademie věd Spojeného království.

Martin Nowak tento nápad matematicky prozkoumal tak, že analyzoval chování účastníků výzkumu, kteří ztvárňovali situace z každodenního života. Kdo měl větší úspěch? Která strategie dopomáhala k vítězství? Byl to princip výběru silnějších nebo k tomu bylo potřeba ještě něco nového?

Při této hře rozhoduje hráč, tedy to, kolik postoupí poručníkovi z množství peněz, svého počátečního kapitálu. Předaná suma je okamžitě ztrojnásobena. Poručník se pak může dle své libosti s hráčem rozdělit.

Hráč tedy musí poručníkovi důvěřovat. Neinvestuje-li nic, zůstane sedět na svém počátečním kapitálu. Je-li poručník čestný, může hráč své peníze značně zmnožit, nebo také mnoho ztratit, pokud poručník není slušný a ponechá si vše pro sebe.

Předpokladem je, že evoluce upřednostňuje ty, kteří svůj zisk stupňují, popřípadě maximalizují, v případě poručníků tedy ty, kteří si většinu peněz ponechávají. Analýza ale dokazuje, že tato rovnice nevychází. Rozhodnutí hráčů, kolik peněz investují, závisí na nabídce poručníka, tedy na tom, jak se choval v předchozích hrách.

Matematická analýza Martina Nowaka udává pro strategii výhry následující: zaprvé být velkorysý. Být velkorysý znamená, nesnažit se vyhrát víc než náš protihráč. Zadruhé to znamená doufat, tedy už od začátku důvěřovat, i když nemáme žádné informace o protihráči.

Za třetí je to odpouštění, když se protihráč nezachoval čestně a využil své výhody. Tedy pokoušet se znovu úvést do chodu spolupráci na základě vzájemné výměny tak, že člověk vsadí a investuje do důvěry.

Martin Nowak se domnívá, že by se v evoluci mělo vedle přeměny (mutace) a výběru (selekce) přidat ještě něco nového: spolupráce (kooperace). To, že se jedinec rozhodne pro spolupráci, může znatelně otřást právem silnějšího. Aby při tom vzniklo něco dobrého, uvede se v chod následující mechanismus: výměna, dle které bude dobro odměněno dobrem.^{1, 2}

Abd-ru-shin vysvětluje ve svém díle „Ve světle pravdy“, že pochody v přírodě obecně podléhají zákonům. Vedle zákona pohybu je to zákon zpětného působení: každý děj přitáhne další reakci, která zpětně ovlivní původní děj.

Zpětné působení nemusí probíhat bezprostředně. Je patrné, že bez zpětného působení by neexistovalo síťové propojení mnoha procesů, ani evoluce.

Otázka, která vyvstane na mysl každému investorovi, kterou si musí zodpovědět každý v běžném životě, se vztahuje na důvěru vůči ostatním. Měl by člověk druhému důvěřovat, nebo ne? Na tomto místě nastupuje zákon přitažlivosti stejnorodého, který se stará zejména o uspořádání v přírodě. Každý člověk má na základě svého nejvnitřnějšího já, duše, vyzařování, které je nazýváno „Ód“. Toto vyzařování člověk vnímá pomocí svého nejniternějšího jádra.

Tak je utvářen první dojem na člověka nebo určitou situaci. Vždy dle míry stejnorodosti protějšku jsme buď přitahováni, nebo odpuzováni³. Tento dojem, který se utváří v citu, může být zahlazen pomocí šikovné argumentace. Vnímat s jistotou první dojem vyžaduje určitý cvik i proto, že vzniká tak rychle.

To, co jsme se dozvěděli o matematické analýze, jsou v podstatě stará moudra. Teď ale s matematickou jistotou dokazují, jak důležité jsou pro úspěšný život duševní schopnosti – velkorysost a důvěra.