Nejúčinnější je konkrétní pomoc

Ve východní oblasti Senegalu, asi 60 km od hlavního města Dakaru, leží nejchudší oblast země – region Tambacounda. Lidé, převážně muslimové, tu žijí v hliněných domech bez nábytku, bytové zařízení tvoří jen postele. Ve většině vesnic není elektřina.

Zdrojem obživy je výhradně zemědělství, které je samozřejmě závislé na vodě, to znamená, na dešťových srážkách. Běžně tu prší zhruba 3 měsíce v roce, pak po celých dlouhých 9 měsíců nespadne ani kapka vody. Někdy  prší tak málo, že na několika místech zemědělci sklidí úrodu jen pro obživu několika týdnů. Experti tvrdí, že znečištění ovzduší v Evropě, tedy daň našemu blahobytu, zasahuje úbytkem deště hlavně Afriku a komplikuje už tak velmi těžkou situaci.

Ve francouzské vesnici Breitenbach v Alsasku se obyčejní lidé, zemědělci, vinaři, učitelé a drobní živnostníci už před 25 lety rozhodli pro pomoc konkrétní senegalské vesnici. Letěli do Senegalu a místním lidem pomohli vyvrtat studnu. Při příští návštěvě přivezli do vesnice živou krávu... Letů bylo mnoho. Před 9 roky založili sdružení „Laboya amitié“ a v Laboye opravili školu, která by jinak skončila jako ruina. Musely se postavit nové zdi, pořídit dveře, okenice i betonová podlaha. Střechu bylo třeba opravit dokonce dvakrát, poprvé ji – už opravenou – odnesl vítr. A k zahájení nového školního roku potřebují děti samozřejmě školní pomůcky – i obyčejné tužky, sešity či pastelky jsou přepych, který si většina vesničanů nemůže dovolit.

Daruj člověku rybu a pomůžeš mu od hladu na jeden den. Nauč ho lovit a pomůžeš mu pro celý život! Tímto heslem se pomocníci řídili, když se rozhodli naučit muže ve vesnici vyrábět nábytek podobný bambusovému. Místo bambusu používali tyče z listů jednoho druhu palmy. Muži pracují na zemi, ve stínu stromů. Tato činnost ale nepřináší velký úspěch, není, kdo by se trvale staral o odbyt. V rámci další akce zakoupilo sdružení 5 párů jalovic, které měly sloužit jako potah při obdělávání půdy a sklizni v období dešťů. Bylo vylosováno 5 rodin, které krávy dostaly zdarma. Tyto rodiny musí z každé jalovice odvést tři telata, která budou poskytnuta jiným rodinám ke stejným účelům, a každý rok mají s kravami zdarma obdělávat pole. Výnos z pole půjde na podporu sirotků v tomto kraji (očkování, oblečení, školní potřeby atd.). Akce běží, zatím se nedá říci, nakolik bude úspěšná.

Velmi těžká je tady také situace žen. Nemají žádnou možnost vydělat si peníze. Jedna z návštěv byla tedy věnována jim. Dostaly šicí stroj, naučily se základům šití a vyráběly i upomínkové předměty. V tak chudém kraji to ovšem moc nevynáší, protože domorodé ženy nemají peníze na nákup materiálu. A když je dostaly, tak si je rozpůjčovaly na jídlo a jiné nutné potřeby, a dluh pak nemají z čeho zaplatit. Projevují však vděčnost za každou pomoc, tanec díků starých žen jako dík za oblečení, které dostaly, vhání slzy do očí.

Životní podmínky se v této oblasti země natolik zhoršují, že se momentálně jeví jako nejdůležitější posílat jim peníze na osivo, aby při troše štěstí něco sklidili. Aby měli co jíst...