Krize sleduje krizi

Zdroj těchto obav však nelze hledat u notorických pesimistů, nýbrž u Mezinárodní energetické agentury (IEA) v Paříži, která již v únoru varovala před nedostatkem v zásobování, zejména ropou, a prezentovala stanovisko, že v roce 2013 dojde ke světové hospodářské krizi ještě mnohem horší, než je ta dosavadní.

Jednotlivec si musí připadat vůči takovému vývoji zcela bezmocný. Přesahuje nás toto dění nebo s ním sami máme co dělat?

Výchozí situace energetické krize, která nás čeká

Nobuo Tanaka, stojící v čele Mezinárodní energetické agentury, řekl Süddeutsche Zeitung: „Dělá nám starosti, že ropné společnosti snižují své investice. Pokud by došlo k nárůstu poptávky, mohlo by dojít k nedostatku v zásobování. Předpovídáme dokonce, že by to mohlo nastat v roce 2013.“

To znamená, že bez pravidelných investic do těžebního provozu nelze utlumenou výrobu okamžitě rozběhnout, zcela nehledě na to, že ubývající zásoby ropy vyžadují stále náročnější těžbu černého zlata: ropy sice máme ještě k dispozici dostatek, studie IEA však ukazují, že těžené množství ropy „na 580 z 800 největších ropných polích světa" nepřetržitě klesá.

Zároveň lze očekávat, že světová spotřeba ropy opět poroste, a nikoliv klesne! Již pro rok 2010 se počítá s tím, že cena ropy přes 140 dolarů za barel přesáhne hodnotu dosaženou v létě 2008 a bude se pohybovat kolem 200 dolarů.

To nejsou nikterak růžové vyhlídky zejména z toho důvodu, že se to dotýká každého ve chvíli, kdy bude třeba naplnit benzinovou nádrž a zaplatit účet za topení. Zkušenosti ukazují, že to u jiných druhů energií není o mnoho jiné - například u plynu, elektrického proudu, nebo dokonce pelet - neboť příslušní dodavatelé využívají příležitosti upravit cenu podle ceny ropy.

Existuje východisko, nebo lze čekat radikální řezy?

Co je tedy třeba dělat? I když se budeme snažit o jinou uvědomělost v oblasti energetiky, topit úsporněji a zvažovat u každé jízdy autem její nezbytnost, nevyřeší to z krátkodobého hlediska globální problémy. Alternativní zdroje energii také nejsou rozvíjeny tak rychle a trvale, aby mohly zcela nahradit očekávaný nedostatek.

Projekt, podle kterého by se solární energie získávala ze Sahary, nelze rovněž v krátkodobém horizontu realizovat, nehledě na fakt, že zavání kolonialismem a představuje megalomanský způsob myšlení. Vzato kolem a kolem, bude nezbytné se v myšlenkách připravit na to, že současný západní životní standard není udržitelný. Bez radikálních řezů to nepůjde!

Kdo si chce houževnatě co nejdéle udržet svůj současný blahobyt, dopouští se chyby, neboť o to bolestněji bude muset prožít to, že vývoj na něj nebude brát ohled.

Vnitřní příčiny krize - zákon dávání a braní

Je třeba si uvědomit, že finanční krize uplynulého podzimu nemá svůj původ u několika lehkomyslných bankéřů, kteří přišli o jakákoliv ručení realitami a půdou. Za tím se přece ukrývá něco jiného, co nemá nic do činění s chytrostí a postupy světa financí: Je to západní ideologie požitku a konzumu u převládající většiny, jež se co možná jednostranně orientuje na braní, a na dobrovolné dávání - ať již v nezištném dávání sebe sama pro dílo nebo bližnímu - úplně zapomněla.

Přesto se Západ ve vymezení vůči jiným náboženstvím nazývá křesťanským a ukazuje svou pýchu, odvolává se svými politiky na Boha, a přece by se teprve musel snažit stát se opravdu křesťanským!

Úsloví „dávat je blaženější než brát“ je sice „jen“ ve Skutcích apoštolů a zdá se, že platí jen pro „zcela zbožné“, ale přece jsou zásadní pro mezilidské vztahy, pro svět, dokonce pro celý vesmír.

Abd-ru-shin poukazuje ve svých spisech na to, že „dávání a braní“ v sobě skrývá zákon Stvořitele, který platí jak pro tělesně-hmotné děje, tak pro ty duchovní. Udává například dýchání: „ Všimněme si jednou dýchání! Jenom ten, kdo správně vydechuje, může a bude samovolně také zdravě a dokonale vdechovat, je dokonce správným vydechováním k tomu puzen a donucován. To dává tělu zdraví a sílu.

Vydechováním člověk dává! Vydává něco, co je ve stvoření užitečné; uveďme tu jenom uhlík potřebný k výživě rostliny. Následek toho je, že ten člověk, který věnuje péči vydechování, je ve zpětném působení schopen opět hluboce a plně vdechovat, a tím proudí do něj velká síla, zcela jinak než při povrchním dýchání. […]

A jak je tomu s tělesnými věcmi, tak je tomu i s duchovními ději. Chce-li duch čerpat, tedy přijímat, musí přijaté po proměně předat dále. […]

Tento zákon lze označit také jinak, osvětlit z jiné strany, tím, že řekneme: Kdo přijímá, musí dávat dále, jinak vznikne zastavení a poruchy, které jsou škodlivé a mohou se stát i zhoubnými, protože je to proti samočinně působícímu zákonu stvoření.“

Jaké podstatné závěry lze z naší dnešní situace učinit?

„Nahromadění a selhání“ zažíváme v současnosti v nejrůznějších oblastech, příčina bývá však téměř vždy hledána venku, u bankéřů, politiků nebo ropných magnátů - i oni jistě dělají chyby-, nikoliv v pochybeném chování většiny západní společnosti, která se rozmazleně bije o svá práva a ukazuje nedostatečnou ochotu odložit svůj egoismus a myslet na bližního.

Samozřejmě je mnoho příkladů lidí, kteří ukazují velkou ochotu pomoci, nezištnost a opravdovou lásku k bližnímu, a sice v oblastech budícících méně rozruchu nebo mediálně méně zpracovávaných. Tyto oblasti jsou důležitější a zásadnější než veskrze oprávněná hnutí za alternativní energii.

Opravdová výstavba se děje - stejně jako růst rostliny, či obecně v přírodě – zevnitř ven, od malého k velkému. K tomu patří také trpělivost nechat věci se vyvinout a nesázet na rychlý úspěch, tedy opak toho, co má být nyní zakrátko zinscenováno, aby se přece jen odvrátila krize – právě tak jako ta krize, která přijde po ní.

Čím více se prosadí poznání, jak důležitý je postoj k životu, k dárci všeho života, Pánu všech světů, o to méně nás zasáhnou krize, jež nás čekají. Neboť v konečném důsledku nás krize vyzývají přemýšlet o svém životě a dát mu nový směr.