Jak působí barvy na vyzařování krve

Blahodárný vliv výrazně zbarvených surovin na naše zdraví byl vypozorován již dávno a prokázán je i současnou vědou. Mezi přírodními barvivy se totiž nacházejí vitaminy, významné antioxidanty (látky zabraňující nepříznivým změnám působením kyslíku), antikarcinogeny (látky s ověřeným účinkem proti vzniku rakoviny) a další příznivě působící látky, jejichž léčebný účinek je všeobecně uznáván.

Barva krve

Rozpustíme-li barevné částice v kapalině, ať je to již voda či naše krev, odpovídajícím způsobem ji obarvíme. Obdobně působí barevné potravinářské suroviny, jež po strávení přecházejí do naší krve: mění nejen její složení, ale i zabarvení. Abychom co nejlépe pochopili tyto děje, vysvětlíme si nejprve některé vlastnosti krve.

Krev může mít více odstínů, od růžové, šarlatové, zrzavé, sytě červené až po červenomodrou. Je známo, že na její zbarvení mají vliv mnohé faktory. Třeba při otravě některými látkami lze pozorovat zřetelné odchylky od normálního zabarvení; například dusitany (jsou přítomné ponejvíce v uzeninách) zapříčiňují hnědnutí krve.

Aby krev měla potřebné zbarvení a mohla bezchybně plnit všechny své funkce, musí obsahovat odpovídající hladinu všech nepostradatelných krevních součástí. Naopak by neměla obsahovat látky, které její záření zakalují či poškozují, což způsobují hlavně umělé a toxické sloučeniny.

Přirozené zbarvení krve vyplývá převážně z přítomnosti sloučenin určitých nepostradatelných látek jako je železo, kobalt a další. Kromě toho se v krvi vyskytují výrazně zbarvené sloučeniny, mnohdy i odpadní produkty metabolismu. Chceme-li vědomě ovlivňovat zabarvení krve, musíme se nejprve stručně seznámit s jejími základními součástmi.

Červené zbarvení krve závisí hlavně na dostatečném množství normálních červených krvinek, jejichž nedílnou součástí je železo vázané v hemoglobinu. Vztah mezi zabarvením stravy a krve si nejprve uvedeme u této její převažující barvy. Nejvýznamnějšími zdroji hemového železa ve stravě jsou sytě červené potraviny živočišného původu, např. čerstvá játra, červené maso a další. Kromě toho je pro tvorbu červených krvinek potřebný sytě červený vitamin B12, který se rovněž vyskytuje ve výše uvedených surovinách.

Další důležitou součástí krve je plazma, což je v podstatě tekutá složka krve, obsahující převážně vodu, v níž jsou ostatní krevní částice rozptýleny nebo rozpuštěny. Obrovský význam krevní plazmy je zřejmý již z toho, že obsahuje životně důležité minerály, organické látky s nejrozmanitějšími funkcemi a odvádí zplodiny látkové výměny. V neposlední řadě rozvádí živiny a ostatní potřebné látky, které byly vstřebány trávicím traktem ze stravy. Jelikož se zde věnujeme převážně vlivu výživy, budeme se dále zabývat pouze touto funkcí krve.

Při odběru krve lze dle vzhledu plazmy určit, kteří lidé jsou po vydatném jídle a kteří nalačno. Je též prokázáno, že mnohé výrazně žlutě, oranžově či jinak zbarvené vitaminy přecházejí ze stravy do krevní plazmy a můžeme je v ní stanovit. Přestože jde o nízká množství, která nebudou v krvi okem běžně patrná, jde o látky výrazného vyzařování.

Právě uvedený případ, tzn. skutečnost, že barviva ze stravy přecházejí do naší krve, čímž do ní jakoby „vkládají“ určitý druh barevného záření, je velmi významný. Tento způsob má výraznější, trvalejší a hlubší působení, než ostatní metody léčení barvami, při nichž barevné záření působí z vnějšku, např. přes povrch těla.

Kromě výše uvedených barviv naší stravy, jejichž typ zbarvení zůstává stejný i po jejich vstřebání, se setkáváme ještě s dalšími možnostmi ovlivňování barvy krve. Kupříkladu stopové prvky, které se ve stravě vyskytují ve velmi nízkých množstvích, nemusejí určovat základní zabarvení stravy.

V potravinách přítomné sloučeniny také nemusejí odpovídat barvě, která vzniká po zabudování těchto prvků do funkčních částic krve. Jako příklad lze uvést měď, jejíž významné zdroje, jako jsou játra, houby, kakao a další suroviny, nejsou zbarvené modře jako ceruloplasmin, jenž je nejdůležitější krevní bílkovinou vázající měď. Těmto reakcím stopových prvků se však nyní věnovat nebudeme, neboť jde o problematiku přesahující rámec tohoto článku.

Harmonizace organismu barvami

Léčení barvami je známo odedávna a využití barevných kamenů či paprsků je popisováno v mnoha publikacích. Kupříkladu se doporučuje ozařovat oblasti nejdůležitějších energetických center (čaker) barevnými světly, která odpovídají barvě těchto center. Uvědomíme-li si základní principy těchto metod, pochopíme, že zrovna tak bude významně ovlivňovat vyzařování jednotlivých energetických center zabarvení potravin.

To potvrzují i klinické pokusy. Bylo prokázáno, že lidé, kteří mají v krvi vysoké hladiny lykopenu, jenž je hlavním barvivem rajských jablíček, vykazují mnohem nižší riziko rozvoje nádorových onemocnění močového měchýře a dalších orgánů této oblasti. Proto lze usoudit, že toto sytě oranžové přírodní barvivo posiluje a harmonizuje výše uvedené orgány, ležící přibližně v úrovni druhé čakry.

Pouze stručně si uveďme, že k posílení první čakry jsou vhodné hlavně červené suroviny, a to jak živočišného, tak rostlinného původu. Mnohé žlutě zabarvené suroviny, např. jáhly, působí příznivě na žaludek a další orgány příslušející ke třetí čakře. Zelené potraviny zase pomáhají při onemocněních srdce a spodní části plic, které jsou přiřazovány ke čtvrté čakře. Modré a modrofialové suroviny mají příznivý vliv na úrovně páté a šesté čakry.

Při léčebném užití je však potřeba brát v úvahu působení jednotlivých barev na různá onemocnění. Kupříkladu při zánětech není vhodná červená ani blízko ní ležící barvy. Aby byla barevná terapie příznivá, musíme se stručně seznámit s obecným rozdělením barev světelného spektra a jejich vlivem. Všeobecně se barvy rozlišují dle jejich působení na hrubohmotné úrovni do dvou skupin:

Do první patří tzv. teplé, tj. červená, oranžová a žlutá, které podněcují k vyšší aktivitě, povzbuzují činnost vegetativního nervstva a dalších orgánů. Barvy této skupiny vykazují nižší frekvenci pohybu elementárních částic světla. Proto je hrubá hmota více absorbuje, z čehož vyplývá i to, že ji výrazněji zahřívají. Z léčebného hlediska je proto vhodné využívat takto zbarvené suroviny obzvláště tehdy, potřebujeme-li prohřát danou část těla, zaktivizovat určité orgány či celkově daného člověka.

Barvy druhé skupiny, označované jako studené, mezi něž patří zelená, modrá a fialová zase uklidňují organismus a vyvolávají útlum tělesných funkcí. Jelikož směrem k fialové se zvyšuje frekvence, a tudíž i míra energie, budou tyto barvy působit více na jemnější úrovně.

Doplňme si ještě obecně známou skutečnost, že mezi přirozenými surovinami nacházíme nejen výše uvedené barvy, ale i čistotu podporující bílou a také hnědou, která posiluje obzvláště „uzemnění“.

Zopakujme si, že příznivě působí pouze ta barviva naší stravy, která jsou skutečně přirozeného původu, tzn. pospojovaná dle nezkřivených přírodních zákonů. Vždyť jen přírodě můžeme plně důvěřovat! Umělá barviva, která jsou získávána chemickou syntézou (kupř. z dehtu), působí naprosto odlišně, neboť zakalují vyzařování krve. To vyvolává nepříznivé změny v chodu organismu i vnímání, a proto bychom je pokud možno neměli přijímat.

Jak zjasňovat barvy

Vyjděme z toho, že světlo je energie a barva vykazuje její druh. Můžeme pokročit ještě dále a říci, že má též svou sytost a jasnost. Základní výše uvedené barvy mají být syté a jejich vyzařování se pozměňuje nejen jejich vzájemnou kombinací, ale i mísením s barvami nepestrými, tj. s černou a bílou. Černá symbolizuje ohraničení či důstojnost, bílá zase čistotu, světlo atd.

Přimísíme-li do základních sytých barev černou, docílíme tím ztmavnutí původního odstínu. Čerň brzdí energii, zhušťuje a stahuje ji, lze také říci, že ji „drží pod tlakem“. Naopak smísením s bílou barvou získáme světlejší odstíny tzv. pastelových barev. Bílá uvolňuje energii, zjemňuje a pročišťuje, čímž působí více na jemnější úrovně. Něžně pastelové barvy budou preferovat obzvláště citlivější jedinci, jimž budou v důsledku jejich jemnějšího vnímání i „odlišného vidění“ více vyhovovat.

V oblasti polarity mezi černou a bílou může výrazně spolupůsobit náš duch, neboť usiluje-li k čistotě a Světlu, bude celkové vyzařování jeho obalů světlejší a zářivější. Z toho vyplývá i to, že se duch může živěji projevovat, je schopen řídit větší okruh a dokáže více pochopit. Rovněž může rychleji stoupat do světlých výšin.

Nechá-li se ale duch přitahovat temným působením, zakalí se jeho nejbližší okolí. Volný duch se poté stává spoutaným, a tudíž méně pohyblivým, přičemž se zatemňuje i schopnost jeho „vidění“ a výrazně se omezuje jeho rozhled. Tím riskuje, že neuvidí správnou cestu, byť by na ni třeba narazil, a nebude se proto moci jako vědomý duch navrátit do světlých úrovní, z nichž svou podstatou pochází.

Obecné zásady pro výběr barev

V prvé řadě by se každý sám měl snažit vycítit, jaký typ zabarvení ho v určité době přitahuje. Přitom bychom se neměli nechat ovlivňovat svými předsudky, módními trendy a dalšími vlivy, které vycházejí převážně z činnosti rozumu. Naopak je vhodnější svůj rozum jakoby „vypnout“ a zkusit vnímat vnitřní impulsy, jako jsou třeba obrazy. Kupříkladu můžeme konkrétní barevnou surovinu „vidět“ při zavřených očích.

U těchto vjemů je však třeba rozlišovat, zda vycházejí z našeho nitra, nebo při tom mají převažující roli podvědomé předsudky, jako jsou např. sklony či závislosti. Piják piva by zřejmě řekl: „Když zavřu oči a chci si něco představit, vidím orosenou sklenici piva…“ Každý sám může snadno rozlišit, která vidina vyplývá ze závislosti a která ukazuje na skutečnou potřebu. Jednoduše – stačí si uvědomit, bez jaké pochutiny se nemůžeme nebo nechceme déle obejít.

Vjem, který přichází z jemnohmotných nebo dalších světlých úrovní, mnohdy vnímaný i formou „vnitřního hlasu“, směřuje vždy k našemu skutečnému prospěchu. Proto nás zjevně nebude nabádat ke konzumaci často přijímaných pochutin, ale naopak spíše upozorní na něco, co jsme déle nejedli a co naše tělo nutně potřebuje. Mnozí jistě potvrdí, že skutečná inspirace bývá natolik překvapivá, že ji někdy doprovází až nadšený úžas.

Také nám může být ukázána pouze určitá barva, přičemž je na nás, kterou konkrétní surovinu vybereme. Takové „zprávy“ bychom měli brát vážně a co nejdříve do svého jídelníčku odpovídající suroviny zařadit.

Konzumujeme-li však častěji určité potraviny, jejichž druh zabarvení a záření nás „přitahuje“, je třeba dávat pozor na opačný extrém, který může vést k jednostrannosti. Běžně bývá doporučováno, aby se v denním stravovacím režimu vyskytoval určitý podíl potravin všech základních barev. Barevnou pestrost zdrojů stravy by měla doplnit také rozmanitost jejich zpracování. Samozřejmě bychom se měli snažit užívat pokud možno co nejširší okruh potravinářských surovin, tzn. zbytečně se nevyhýbat ničemu, co nám nabízejí bytostní našeho zeměpisného pásma a kontinentu.

Provádíme-li výraznější zásahy do jídelníčku, berme v úvahu omezení a zákazy určitých potravin či jejich součástí při konkrétních onemocněních. Vhodné či nevhodné potraviny, stejně tak jako chybějící barvy či další údaje, lze stanovit např. svalovým testem¹. Důležitý je rovněž pohovor týkající se zdravotního stavu, zvyklostí pacienta apod. Doporučená změna jídelníčku by zároveň neměla vést k „dietní diktatuře“, která může mít za následek, že se ze stravování vytratí tolik potřebná radost! Jídlo nás má přitahovat a kromě toho by mělo být i „pastvou“ pro oči. Každý z nás ví, že když se na nás z talíře „usměje“ krásně upravené jídlo pestrých barev, podpoří to i dobrou náladu.

Co vše lze užívat k léčení barvami

Chceme-li lidskému duchu napomáhat při putování tímto stvořením, aby co nejlépe uzrával a usiloval jen k ušlechtilým cílům, měli bychom mu skrze vyzařování krve nabízet pro něj právě vhodné a pokud možno co nejčistší barvy. Kromě toho lze pomocí barev harmonizovat i další tělesné obaly. Nejznámější je působení drahých kamenů a vhodně zbarveného oblečení. Existují však i další možnosti.

V tomto článku se věnujeme účinkům stravy a nápojů. Kromě výrazně zbarvených potravinářských surovin lze k ovlivnění barvy vyzařování krve používat i běžně známé léčivé bylinky. Jistě není náhodná barevná pestrost květů rostlin. Pozorujeme-li třeba nádherně fialový zvonek, vidíme i dle tvaru jeho květu, jak úžasné energie přivádí.

Kdo si chce udělat širší přehled o rozličných zdrojích přirozených barviv, může nahlédnout do knihy „Tajemství krve“², v níž jsou uvedeny soupisy barevných surovin, užívaných jako potraviny či léčivé bylinky. Nemálo surovin řadíme současně do obou skupin, neboť potravina může být zároveň léčivem.

Barvy patří k nejvýznamnějším podnětům, které lze v přírodě pozorovat. Vždyť každého, kdo se v ní rozhlédne, osloví nádherná pestrost rozkvetlé louky, modrá obloha, zklidňující tlumené barvy lesa nebo podzimní nádhera, kdy jakoby bytostní chtěli ukázat, kolik odstínů dokáží vytvořit. Pestrá je rovněž nabídka barev plodů a dalších produktů přírody určených pro stravování.

Je tedy v našem vlastním zájmu usilovat o poznávání všech zákonitostí, jimiž k nám příroda promlouvá – mimo jiné právě i zbarvením. Využijeme-li poznané ke svému prospěchu, tedy budeme-li se dle daných zákonitostí řídit, můžeme posílit nejen oslabené orgány, ale ovlivňovat i projevy temperamentu a další úrovně bytí. Naučíme-li se vědomě rozvíjet a řídit barvy vyzařování krve, nalezneme tím opět jeden ze ztracených klíčů k umění života i ke stupňům duchovního vzestupu.