Jak DRAHÝ je LEVNÝ nákup?

Snad ani neexistuje člověk, který by se dokázal vyhnout vtíravé reklamě obchodních řetězců. Snaží se u spotřebitelů zabodovat reklamními slogany, které hrají na tu nejnižší strunu. Lakota ještě nedávno platila za opovrženíhodnou vlastnost, ale dnes to vypadá, že mnozí lidé jen čekali na to, až bude konečně vyhovovat společenským zvyklostem. Z honby za výhodným nákupem se stala společenská hra. Zatímco bezpočet zavedených společností a obchodů vyhlašuje bankrot, nejlevnějším diskontním prodejnám rostou obraty.

Mluví však něco proti tomu, abychom nakupovali co nejlevněji? Proč platit víc, než je nutné? Kdo má dnes na rozdávání? A copak není spravedlivé, když vyhrávají obchody a firmy, které jsou v hospodářské soutěži nejúspěšnější?

Rozšíříme-li však svůj zorný úhel, rychle poznáme, že honba za levným zbožím není nevinnou hrou bez dalekosáhlých následků. V praxi se nezřídka stává, že nepřiměřeně nízkou cenou trpí kvalita a zpracování výrobku. V tomto případě si musí spotřebitel položit otázku, zda mu dobře vyhlížející, ale méně kvalitní „partiové zboží“ nepřijde kvůli své krátké životnosti nakonec dráž, než dražší, ale trvanlivější kvalitní výrobek.

Přesto však existuje také neuvěřitelně laciné kvalitní zboží, triumf každého lovce výhodných nákupů! Jak je to možné?

Toto zboží může být většinou nabízeno tak výhodně proto, že se vyrábí ve velkém množství. Přitom je lidská pracovní síla nahrazena stroji a výrobci se přesunují do zemí, v nichž se platí mnohem menší mzdy než ve vyspělých zemích a v nichž jsou také často méně přísné zákony na ochranu životního prostředí. To všechno snižuje náklady. Doprava zboží do (zatím) bohatých průmyslových zemí je relativně levná. Škody na životním pro-středí a klimatu, způsobené jak výrobou, tak přepravou, se do kalkulací nezapočítávají. Stejně málo se podniky zajímají o lidské osudy pracovníků, kteří toto zboží musí vyrábět. Neboť každé sebemenší zvýšení nákladů zlepšením platů a pracovních podmínek prodražuje zboží a přináší nevýhody v mezinárodní konkurenci.

A tím jsme se ocitli u přízraku globalizace, která nám připravuje stále větší problémy. Pracovních míst ve vyspělých zemích postupně ubývá, neboť náklady na mzdy jsou v soutěži s rozvojovými zeměmi o nejlevnější zboží příliš vysoké. Ale mají něco z toho alespoň lidé v rozvíjejících se ekonomikách a v zemích třetího světa? Ne, protože také tam je práce stlačována na nejnižší možnou úroveň mezd, a aby lidé vůbec práci měli, lopotí se často v nezdravých a lidsky nedůstojných podmínkách a na pokraji existenčního minima.

Jako následek globálního závodu o nejlevnější výrobky tak člověk vidí v první řadě nemilosrdné vykořisťování všech lidí, pracujících ve výrobním a prodejním řetězci! Počínaje dělníky v zemích s nejnižšími příjmy, kteří se pomalu otravují chemikáliemi, jimž jsou každodenně bez ochrany vystaveni, až k našim prodavačkám v diskontních prodejnách, jež si stěžují na velmi špatné ohodnocení a zacházení.

Zcela „mimochodem“ trpí také životní prostředí produkovanými jedy, odpady a gigantickými dopravními toky.

Tento pohled můžeme rozšířit o další aspekty, které také potvrzují názor, v němž je stále více lidí zajedno: proti takovému vývoji se musí něco podniknout! Dobrá, a kdo tedy musí podle našeho mínění jednat? Samozřejmě politici! A také vrcholní manažeři! U stolu v hospodě se viník rychle najde.

Ale na to rozhodující rádi zapomínáme: na moc, kterou máme v ruce my spotřebitelé – každý z nás! Svým rozhodnutím o koupi sami určujeme, zda naše peníze plynou do ka-nálů, které budují nebo ničí! Zda podpoříme vykořisťovatele nebo poctivě pracující lidi!

Výroky jako: „Vždyť je všechno tak drahé!“ nebo „Sám přece tak jako tak nic nezmůžu!“ ve skutečnosti neplatí a jednotlivce nezprostí odpovědnosti. Například počty nezaměstnaných se budou stále zvyšovat, pokud tuzemské firmy nebudou moci své zboží prodávat. A reklamní, cenové a produktové strategie výrobců a obchodníků se orientují konec konců také podle všeobecného chování kupujících. Když se ví, že dnes patří 20 % obyvatel k takzvaným „odmítavým kritikům“, kterým je všechno příliš drahé a na něž neudělá dojem ani kvalita, ani dobrá pověst výrobku, pak se přirozeně vyvíjí strategie, jež má také tyto spotřebitele oslovit. Lakota – to je pro ně to správné heslo.

Ale kdo se oddává lakotě, ohrožuje nakonec ve většině případů také své vlastní pracovní místo nebo se alespoň musí smířit s výraznými sociálními ústupky. Krátkodobý užitek z levného nákupu s sebou přináší ve středním a dlouhodobém horizontu škody a vede k tomu, že stále více lidí má stále menší kupní sílu. Následkem toho se stále více lidí vrhá na nejlevnější nabídky – začarovaný kruh se uzavírá! A z něj se můžeme dostat jen důkladnou změnou myšlení.

Přitom bychom neměli zapomenout, že také náš hospodářský a společenský život se řídí oněmi obsáhlými zákonitostmi, jimž je podřízeno vše ve stvoření. Již v Bibli je slovy „Co člověk zasévá, to mnohonásobně sklidí“ popsán zákon zpětného působení. Podle něj nemůže nikdy vzniknout z lakoty, podvádění a vykořisťování dlouhodobý užitek, ale jen škoda! Princip je to jednoduchý a jasný – pouze jako spotřebitelé rádi potlačujeme souvis-lost příčin a následků, když hledíme jen na svůj okamžitý zisk.

Se zákonem zpětného působení je také těsně spojen princip nutného vyrovnání mezi dáváním a braním, který se také nemůže porušovat bez velkých škod. Lakomý člověk chce vždy jen brát – aniž by něco dával. Právě v tom je nedostatek celého hospodářství a peněžnictví naší doby – pomysleme například na různé burzovní obchody, u nichž jde o to, rozmnožit vlastní majetek bez vyrovnání, tedy bez práce.

Obrovské škody z toho, že se neřídíme zákony stvoření, jsou každým dnem zřetelnější – projevují se v hospodářských a společenských problémech, jimiž trpíme.

Co tak tento směr změnit? Každý za sebe, podle svého přesvědčení, které se neptá na to, co je právě v módě a co dělají druzí!