Duše, láska, sexualita - zamlčená fakta

Odhalené ženské tělo jakoby se stalo symbolem doby. Jsou lidé, kteří tvrdí, že se konečně prosazuje sexuální přirozenost. Jiní si však myslí, že tento trend prosazují zejména farmaceutické firmy, které na "lůně ženy" vydělávají miliony a že tyto tendence jsou v rozporu nejen s etikou, ale i s vědeckými poznatky o psychosexuálním vývoji člověka. O těchto i jiných souvislostech sexuality je následující rozhovor, který časopisu Svět Grálu poskytla MUDr. Margaréta Černáková.

Před naším rozhovorem jste uvedla v dnešní době dost překvapující tvrzení, že předčasné zkušenosti „náctiletých“ jsou často provázeny rozčarováním a frustrací. V médiích se ale prezentuje spíše opak…

Tomuto tématu se podrobně věnovali mnozí psychologové a sexuologové, například anglický psychoterapeut Maxwel Anchell, který realizoval průzkum s více než 2500 respondenty. Publikoval práci „Předteenagerský a teenagerský sex a jeho důsledky“, v níž se zabýval všeobecně přijatou tezí, že už „náctiletí“ mají s nástupem puberty erotické představy, které jsou považovány za přirozený průvodní jev tohoto období, ale zároveň dokázal, že tyto myšlenky nespojují s představou sexuálního aktu. Anchell poukazuje na to, že mladí lidé tyto „romantické představy“ ve skutečnosti odvozují spíše z potřeby milovat a být milován, cítit blízkost a zájem milovaného člověka.

Nebo jiný fakt: chlapci v teenagerském věku už jsou sice schopni sexuálního aktu, ale děvčata ještě přirozeně pociťují nezájem až odpor. Mohou cítit obavu z budoucnosti a potřebují oporu partnera, kterou on v tomto věku ještě není schopen poskytnout. Odpor k sexualitě je u mladých dívek podmíněn i anatomicky – žena dospívá pohlavně později než muž, přibližně až ve 22.–26. roce života. Je to sice individuální, ale právě dívky uvádějí zklamání a frustraci, protože v tomto věku často ani nejsou schopny prožívat samotný tělesný styk plnohodnotně. Může to však být i naopak. Někteří chlapci mohou být citlivější než děvčata, protože je v nich touha dívku chránit a přirozeně u ní očekávají určité zábrany. Naopak některé dívky chtějí být za každou cenu „in“, žádoucí, a proto se přímo nabízejí…

Důsledky takovýchto sexuálních vztahů, jak víme i podle frekvence rozchodů a promiskuity, jsou velmi často negativní. Vznikají ale i následky psychického charakteru, kdy citová traumata mohou v dospělosti vyústit do některých typů depresí nebo k odporu k sexualitě, zejména u žen. Je důležité si uvědomit, že v sexuálním vztahu nedáváme své tělo, ale sebe, své vnitřní já. Své tělo nemohu dát tak, jako se dává auto nebo peníze. Proto se ve věku dospívání přirozeně projevuje také stud, který nám dala příroda jako ochranu.

Profesorka Wanda Poltawská z Polska při rozhovorech se svými pacienty například zjistila, že některé ženy trpí psychickým blokem, protože přišly z lehkomyslnosti příliš brzy o panenství. Později v manželství nedokážou prožívat zdravý sexuální život. Tyto ženy si vyčítají, že předčasně ztratily něco, co bylo jejich klenotem.

Také je tu skupina homosexuálně se chovajících – nikoliv orientovaných pacientů. S poznatky tohoto druhu vystoupila v roce 1997 v Bratislavě na Mezinárodním vědeckém kongresu o homosexualitě doktorka Sheila Martinez, psychosexuoložka z Anglie. Ukazuje se, že část jedinců s homosexuálním chováním pochází ze skupiny citově zraněných teenagerů, zklamaných předčasným heterosexuálním vztahem, kteří si našli podobně zraněného partnera stejného pohlaví. Někteří jakoby dokonce ztratili svoji sexuální identitu, a proto jsou nuceni vyhledat pomoc sexuologa. Tři z těchto pacientů anonymně vystoupili na zmíněném kongresu.

Jak se projevují následky předčasné sexuality v tělesné oblasti?

V odborných kruzích byly už publikovány dřívější studie o vývoji limbického systému mozku, který zpracovává emocionální zážitky člověka a řídí psychosexuální vývoj jednotlivce. Podle současných poznatků trvá tento vývoj přibližně do 22 až 24 let, někteří autoři uvádějí do 26 let. Předčasným sexuálním životem se tento vývoj může narušit do té míry, že nedojde ke správnému emocionálnímu prožívání sexuálního aktu a nastanou poruchy sexuálního chování. Víme, že tělo reaguje na různé citové podněty pomocí přenašečů – látek nazývaných neurotransmitery. Dostanou-li se v období dospívání do oblasti limbického systému předčasně látky, které zasahují do normálního psychosexuálního vývoje, mohou způsobit sexuální poruchy nebo dokonce deviace.

S nástupem puberty může na mladého člověka, chlapce, doléhat potřeba vybít sexuální energii a on ji realizuje masturbací nebo sexuálními vztahy. Oba tyto způsoby slouží v tomto období jen jako prostředek k dosažení cíle, jímž je získání slasti, něčeho příjemného pro sebe. Jde o vývoj sexuality na nejnižší úrovni. Nebezpečí je v tom, že oba tyto způsoby sexuálního chování si mladý člověk podrží i v dospělosti. Podobně se k tomuto tématu vyjadřoval i Viktor Emanuel Frankl, zakladatel logoterapie. Frankl poukazoval na skutečnost, že lidská sexualita by neměla zůstat na dvou nejnižších stupních – na úrovni sebeukájení a sexuálního styku bez citové vazby, což označoval jako psychosexuální retardaci. Oba tyto způsoby v současnosti vydatně podporuje „sexuální“ průmysl a také někteří sexuologové, kteří baví diváky v talkshow a říkají to, co mnozí lidé chtějí slyšet, totiž že toto chování je „pokrokové“. Na druhé straně se v ordinacích sexuologů stále častěji řeší poruchy potence mužů. To je právě následek – vyjádřím se slovy jednoho známého slovenského sexuologa – „uhonění štvaného zvířátka“. Na druhé straně sebeukájení chlapců v teenagerském věku přináší často jiný psychosexuální problém – u muže dochází k předčasnému sexuálnímu vyvrcholení, kdežto žena k němu nedospěla. Disharmonie v intimním životě je často příčinou rozpadu manželství. Avšak odborníci tvrdí, že kde je pravá láska, tam nejsou sexuální problémy.

Většinou se takovéto názory uvádějí jako církevnický světonázor, který se lidem vtlouká do hlav…

Víte, každé téma, které se prezentuje z etického pohledu, má své velké kritiky především v řadách těch, kteří v tomto směru nemají příliš čisté svědomí. Další věc je, že na předčasné sexualitě mladistvých se v ohromné míře obohacují firmy, které prodávají hormonální antikoncepci. Záměrně zužují diskusi na otázku: „Jste pro potrat, nebo pro antikoncepci?“

Tady ale jde o lidský život, o štěstí i o zdravé sexuální soužití partnerů. Předčasný sexuální život nedospělých lidí nikdy nedává pocit štěstí, a to proto, že tělo nemá schopnost lidi spojovat. Dva skutečně hluboce se milující lidé se milují nezávisle na vzájemné vzdálenosti. Naproti tomu těla mohou být v bezprostřední blízkosti, a dva lidé si nemají co říci. Na druhé straně se mohou fyzicky nacházet na opačných koncích zeměkoule, a blízkost srdcí zůstane zachována. Zamilovaní lidé si slíbí, že na sebe budou myslet v přesně určenou hodinu, a v té chvíli jsou si tak blízko, že je nic nemůže rozdělit.

Co byste mladým lidem poradila Vy?

Aby prožívali zdravé nesexuální vztahy především s osobami stejného pohlaví – ta typická chlapecká a dívčí kamarádství. Chlapci v tomto období mohou vybít nadbytečnou energii i zdravým tělesným pohybem. Obrovskou hodnotu v psychosexuálním vývoji má právě ona posmívaná „platonická láska“, která hledá způsob citového vyjádření a pomáhá i osobnostnímu růstu, když se dospívající snaží přiblížit se určitým způsobem svému ideálu. Lidskou osobnost netvoří jen tělo s pohlavními orgány; ani sexualita by neměla být životním cílem, ale vyjádřením hlubokého vztahu dvou zralých partnerů. Nejvyšší stupeň lidské sexuality je výrazem lásky. Znamená nejhlubší možné proniknutí do osobnosti partnera. Jinými slovy – je to „nastavení“ na duchovní osobu milovaného člověka v celé její jedinečnosti a nezaměnitelnosti. To tělesné a emocionální, co nás tak přitahuje, je vlastně „vnějším rouchem“, které duchovní osoba „nosí“. Skutečně milující člověk jakoby vidí duchovní osobnost samotnou skrze toto její fyzické a duševní roucho. Pro takovou lásku je úplně přirozené, že se potřebuje ztělesnit, vyjádřit se v tělesnosti a citovosti. Taková láska je nesobecká, protože chce dobro milované osoby.