Dům hoří – hasit se bude pozítří

Předpokládalo se, že se zde bude řešit mnoho problémů, především ale, že se přijmou účinná opatření proti finanční krizi a pro větší ochranu životního prostředí. Výrazná sebechvála zúčastněných zástupců nás ale nesmí oklamat – nebylo prakticky dosaženo ničeho, co by se dalo konkrétně použít.

To ale není nic divného, neboť skutečné reformy se očekávají spíš od malého počtu lidí, kteří jsou připraveni hledat příčiny dnešních problémů, než od velkých, relativně pomalých struktur.

Určitý úspěch setkání na nejvyšší úrovni je vidět ve zřejmém úmyslu přenášet postupně roli řídícího grémia světového hospodářství států G–8 na skupinu států G–20, kde jsou zastoupeny také země jako je Čína, Indie, Brazílie, Mexiko a Saudská Arábie.

Tím působí také nové vyspělé rozvojové země jako most ke Třetímu světu, což sice neulehčí nalezení řešení, ale na druhou stranu přece jen posune zájem o země chudé a nejchudší na světlo veřejnosti.

Jednání o světovém klimatu - žádný výsledek! Úplným propadem skončilo jednání o světovém klimatu, tématu, které mělo mít nejvyšší prioritu. Nevzešlo z něho absolutně nic, takže také pro prosincové jednání na nejvyšší úrovni v Kodani nebyly vůbec vytvořeny příznivé podmínky.

Chtějí a mohou státy kontrolovat bankovní systém? Těžiště jednání tvořilo téma peníze.

Byly zde učiněny váhavé pokusy o změnu vyplácení bonusů bankéřům, což ale narazilo na odpor především u šéfů vlád Velké Británie a USA vzhledem k jejich silnému postavení na burze.

Tento úmysl je považován za smysluplný, poněvadž vysoké bankovní výnosy neustále svádějí bankéře k tomu, aby pokračovali v uzavírání lukrativních, ale vysoce riskantních obchodů v obratech několika miliard. Ty mohou vést k velkým krizím, jakou právě prožíváme. První šok už byl překonán, neboť mnohé banky byly zachráněny státními příspěvky, které tyto státy ruinují. - A banky dělají znovu to, co dosud. Široce rozšířený názor, že se z krize nepoučily, ale není správný!

Naopak! Banky se velmi rychle poučily, že mohou bez okolků pokračovat ve svých vysoce riskantních obchodech, protože důsledky za ně okamžitě přebírá stát, respektive jeho daňoví poplatníci, bez větších následků pro banky samotné. Jako vždy jsou zase zisky privatizovány, tedy nasypány jen několika vyvoleným, a ztráty zestátněny, tedy převedeny na většinu.

Z toho důvodu musí být zavedení plánu povinné regulace odměn pro bankéře až v roce 2012 posuzováno velmi skepticky. Na toto téma se vyskytly články v novinách Süddeutsche Zeitung: „Německý ministr financí jasně naznačil, že tvrdší opatření by měla vstoupit v platnost až při stabilním hospodářství, aby nezpůsobila ještě větší zhoršení krize.

Tato pravidla by měla být načasována tak, aby byla účinná, až se zlepší finanční podmínky a bude stabilizován hospodářský růst“, stálo v návrhu komuniké. Proto by měla být opatření realizována až koncem roku 2012“.

Není to jako spor, zda se má dům hořící jasným plamenem hasit okamžitě, aby se zamezilo ohrožení dalších domů, nebo počkat do pozítří, protože se očekává, že se požár uklidní?

Někteří politici vážně usilují o zavedení skutečných reforem. Ale nic nesvedou proti tendenci většiny, která se spokojí s populistickým, více méně nezávazným účelovým prohlášením, a dobře ví, že po nějaké době, nepřijde-li další krize, upadne toto téma v zapomnění a avizovaná opatření se rozvolní nebo úplně zaniknou.

V případě regulace bonusů bankéřů je ovšem také velmi problematické, zda podle platných předpisů je vůbec státní zásah do privátního sektoru přípustný – neboť banky jsou převážně privátní instituce, i když přes peněžnictví zasahují velmi intenzivně do veřejného života!

Skutečná reforma může ale nastat jen tehdy, když se penězům vrátí jejich původní funkce směnného a neutrálního prostředku pro uchování hodnoty! A i kdyby se provedla velmi výrazná opatření proti bonusům bankéřů, stejně by to nebylo nic jiného než „chození kolem horké kaše“. Existuje jen jedno jediné řešení, jak zabránit zneužívání peněz ke spekulativním účelům: Odebrat úplně penězům tuto možnost a nechat je ozdravit, čímž se zase vrátí ke své původní funkci směnného a neutrálního prostředku hodnoty!

Vlastnost peněz jako prostředku zajišťujícího výnos, vyvolaná zavedením úroků a úroků z úroků, je příčinou finanční a hospodářské krize v minulosti i v budoucnosti – z důvodu špatného přerozdělování zdola nahoru a stále větší ziskuchtivosti.

Tato problematika byla známa Argentinci německého původu Silvio Gesellovi už před 90 lety a v rámci čtyřdílné série článků o penězích podrobně diskutována v časopise Grals Welt. ¹

Řešení finančního problému by bylo vlastně velmi jednoduché: skromný cirkulační zajišťovací poplatek na peníze by zvýšil likviditu, urychlil toky peněz a úroky nechal klesnout téměř k nule, ku prospěchu celého lidstva!

Tím by se nůžky mezi bohatými a chudými už dále nerozevíraly, nýbrž zase začaly dokonce částečně přivírat! Také by zmizel hlad ve Třetím světě. Není tomu tak, že by bylo málo peněz pro zdravé hospodářství, jsou jen nerovnoměrně rozděleny!

Proč nejdou politici touto cestou, můžeme jen spekulovat. Je to neznalost? Vlastní zájmy? Nebo také zasahování mocných, finančně silných lobbistů, kteří nechtějí ztratit svá privilegia? Je toto obchodování v politice zrcadlem našeho nesprávného postoje? U všech pozemských problémů je krajně důležité si ujasnit, že se naše životní podmínky  utvářejí podle našeho přesvědčení. Jestliže se tedy vytvořily struktury, které jsou nebezpečné pro život, působí nespravedlivě a ničivě nebo způsobují onemocnění, tak je to jedině tím, že my, lidé, je nosíme ve svých myšlenkách, a ony se proto v souladu s naším postojem také uskuteční, ne naopak!

Z toho vyplývá, že skutečné, smysluplné reformy, které by byly zaměřeny na zvýšení všeobecného blaha, nemohou být uskutečněny, protože jim v cestě stojí příliš mnoho egoismu většiny lidstva.

A protože víceméně veškeré lidstvo má zjevné přání získat co nejvíce s vynaložením co nejmenších nákladů, tedy víc brát než dávat, musíme být nyní svědky toho, jak zde „znalci“, „mistři“ v uskutečňování nesprávných požadavků nacházejí v nesprávném peněžním systému ideální rejdiště a bez vynaloženého úsilí se obohacují na náklady veřejnosti.

A tak máme velkou šanci získat na základě probíhajících bouřlivých změn cenné zkušenosti! Tím máme také příležitost poznat skutečné příčiny a zavčas přehodit výhybku. Tak je také pro tuto finanční krizi zcela a plně výstižný následující citát z Poselství Grálu:

 „Máte sice moudrá přísloví a rádi je opakujete. Již jenom jedna věta vám řekne mnoho. Malé příčiny, velké následky! A přece se jí neřídíte. Při všem, co se kolem vás děje, co vás ohrožuje, skličuje, tísní, nemyslíte na to, abyste nejdříve hledali malé příčiny a těm se vyhýbali, aby nemohly vzniknout velké následky.

To se vám zdá příliš jednoduché! Proto raději chcete jenom přijít nejdříve na kloub těžkým následkům, pokud možno s velkým pokřikem, aby váš čin byl plně oceněn a přinesl vám pozemskou slávu!

Ale tak nikdy nezvítězíte, i když jste přesvědčeni, že jste k tomu dokonale vyzbrojeni, neodhodláte-li se ve vší prostotě hledat příčiny, abyste se těmto všem příčinám vyhýbali, a tak provždy zamezili i těžkým následkům!“