Člověk jako čarodějův učeň

Od Černobylu k Fukushimě

Zatímco se nehoda v Černobylu udála jako následek lidského selhání a technických nedostatků, v Japonsku je tomu zcela jinak: Při stavbě jaderné elektrárny byla použita vysoce ceněná západní technologie a bylo počítáno s možným zemětřesením o síle 8 stupňů Richterovy škály. To, že nedávné zemětřesení – a následná vlna tsunami – vypadaly mnohem hůře, nebylo pomocí běžných výpočtů pravděpodobnosti vůbec předvídatelné. Je to omluva? Na to se dá odpovědět „ano“ i „ne“: Podle dosavadních znalostí bylo učiněno vše, aby bylo zabráněno atomové havárii. Zde není třeba hledat chybu, ta totiž leží v samotném systému. – Proč? Jaký vztah je mezi jadernou energií a přírodou? Je známo, že v přírodě existují nejrůznější regulační okruhy, které v ideálním případě hormonálně-chemikálním působením řídí určité fyzikální procesy a tak umožňují například stálou tělesnou teplotu. Jedná se mimo jiné o zajistění tělu vlastní vnitřní rovnováhy, která vyrovná vnější vlivy.

Tohoto ideálu biologického regulačního okruhu mohl do současné doby člověk v technice těžko dosáhnout. K tomuto vzoru přírody se pokouší přiblížit se střídavými úspěchy. Zvlášť v případě jaderné energie zůstalo jen u zavádějících jazykových přirovnání, kupříkladu pojmu „koloběh jaderného paliva“. Tak se můžeme dočíst: „Zvláštní vlastnosti uranu umožňují, že může být použit v koloběhu šetrném na spotřebu paliva. Různé kroky – od dobývání uranu v dolech, přes jeho použití jako paliva v jaderné elektrárně, případně atomové elektrárně, až k recyklaci a odstranění radioaktivního odpadu – jsou shrnuty pod pojmem „koloběh jaderného paliva“. (1)

Zcela jinak zní následující definice:

„Oběhem paliva nebo oběhem jaderného paliva jsou zpravidla popisovány všechny děje spojené se zásobováním a odstraňováním jaderného paliva v jaderných elektrárnách. K tomuto řetězci náleží na straně zásobování - kroky dobývání rudy uranu, obohacování a výroba paliva. Na straně odstraňování jsou typické kroky jako mezisklad, kondiciování a dodnes celosvětově nevyřešený krok konečného úložiště vysoce radioaktivního odpadu.

S koloběhem nemá celý proces vlastně nic společného. I když v opaku k tomuto 'přímému odstranění' je vsunuto takzvané 'znovuzpracování', může být tímto způsobem zrecyklována jen část paliva. Celkové množství vyskytujícího se a znovu nepoužitelného radioaktivního odpadu je pomocí tohoto znovuzpracování spíše zvýšeno. Přitom navíc vzniká vysoce jedovaté plutonium.“(2)

Pomocí tohoto popisu je problematika klidného využívání jaderné energie celkem jasně znázorněna: Současná jaderná technologie v žádném případě nefunguje jako regulační okruh, ale spíše jako jednosměrná ulice, která ústí do slepé uličky. Jaderná technologie umožňuje nebezpečný, třebaže proveditelný způsob získávání energie, nezajištuje však odstranění vznikajícího vysoce radioaktivního popřípadě jedovatého odpadu. Toto získávání energie neprobíhá v souzvuku s přírodou, ale v koloniálním stylu, podle receptu jednostranného využívání. Co přebývá, nebo zbude, je i pro člověka zatěžující hypotézou budoucnosti: Zda je to pro přírodu únosné, na to se nikdo neptá.

A to při tomto pozorování ještě vůbec není řeč o atomových haváriích! Jednoduše: Člověk má nenasytný hlad po energii a chce ho uspokojit, ať to stojí cokoli. Obdobně je ze strany provozovatelů jaderných elektráren řečeno: „Jestli v Německu dojde k odpojení nebo ne, to bude za stávající světové poptávky po energii těžko někoho zajímat.“(3)

Hlad člověka po energii a konzumu

Nejdůležitější heslo: hlad po energii! V Goethově baladě „Čarodějův učeň“ je přeci na počátku taky nevinné přání plné vany a „technický sluha“ má jen být nápomocen, „by k užitku vodu nosil“. Následně vznikne v domě žalostná potopa, protože tento učeň – v nepřítomnosti „mistra“ – zapomene slovo, které by „kouzlo“ ukončilo. V zoufalství učeň rozštípne svého sluhu sekyrou (!), a hle, jsou z něj dva. Situace se viditelně zhoršuje, až se nakonec „mistr“ vrátí a může učinit přítrž.

Vany a sprchy milionů, ba miliard lidí – je na tom něco nespravedlivého? Jistě ne! Celosvětově převažující ideologie růstu a konzumu vedly k tomu, že bohatství - k tomu patří přirozeně i energie - je spotřebováváno dřív, než vůbec vznikne reálná protihodnota. Agresivní reklama zvyšuje nejen v západních zemích hlad  po věcech, které dříve vůbec nebyly v zorném poli jednotlivce.

Jen když se kolo – kolo pro křečka – přání konzumu, jejich částečného uspokojování a opětovného probouzení nových přání otáčí, stále rychleji – ale ne příliš rychle - tak se hospodářství daří dobře, říkají odborníci. Teď nemá naneštěstí toto kolo nic společného s regulačním oběhem, mnohem více s sebou toto konzumní chování v západních zemích přináší jen obrovské problémy.

Příroda si nechá mnohé líbit, a přece se mýlíme – může to být jen klid před bouří! Protože člověk sám od sebe nezmoudří, musí mu vykořisťovaná příroda připomenout, že jeho rozpínavost má meze. Že to potkává právě teď Japonce, kteří museli tak strašlivě trpět již před 65 lety bombami v Nagasaki a Hirošimě, se vyhýbá možnostem našeho hodnocení.

U nás všech, kteří nutně musíme přihlížet, by to mělo vzbudit naši vnitřní připravenost pomoci. Musí to rozhýbat vnitřní a pokud možno i vnější podporu hrdinského boje Japonců s následky současné jaderné katastrofy. Současně je zapotřebí zvážit vlastní pozici ve věcech jaderné energie. Skutečně věříme, že se nemůžeme vzdát atomové energie a změnit naše konzumní chování? Může náš pohled zůstat omezen na čistě materiální cíle?!