"Nechtěl jsem zemřít"

Až později, kdy se začaly dostavovat zdravotní komplikace, zjistili lékaři po důkladnějším vyšetření, že se nejedná o žloutenkové onemocnění, ale o zvláštní nemoc, které se říká autoimunita.

Můj imunitní systém se jakoby zbláznil, vybral si játra a likvidoval je jako nějaké cizí těleso. Až do té doby jsem si vlastně ubližoval. Bral jsem totiž léky na zvýšení imunity, dodával svému tělu byliny, což byl přesně opak toho, co jsem právě potřeboval. Jaterní testy byly stále horší. Dva roky před transplantací už jsem byl nemocný jako člověk, který umírá na cirhózu jater. Mohl jsem vlastně kdykoliv vykrvácet. Asi čtyřikrát se mi také stalo, že jsem spodem i vrchem začal náhle krvácet.

Nakonec jsem se dostal do Brna, do transplantačního centra v nemocnici U sv. Anny. Čtrnáct dnů po vstupní kontrole mi lékaři oznámili, že jsem schopen podstoupit transplantaci.

Svět Grálu:

Jak si vysvětlujete, že jste takto onemocněl?

Před asi patnácti lety, zhruba v pětačtyřiceti letech, jsem měl klasickou chřipku, měl jsem pak hodně zvýšenou sedimentaci. Lékařka mě poslala na vyšetření do nemocnice, kde jsem nakonec zůstal 6 týdnů. Už tehdy vzniklo podezření na onemocnění jater. Můj zdravotní stav se začal zhoršovat. Byl jsem žlutý, hubl jsem, bral léky, až později jsem se dozvěděl, že ta léčba byla špatná.

Svět Grálu:

Jak se onemocnění projevovalo?

Pořád jsem byl nesvůj – trpěl jsem chronickou únavou, zkrátka, nebyl jsem ve své kůži. Kam jsem přišel, tam jsem usnul. V práci mě nikdo nešetřil, navíc jsem opravoval dům. Domů jsem přicházel až v jednu v noci a v pět už zase vstával do práce. Usínal jsem v trolejbusu a usínal jsem vlastně všude, kde to šlo. A ještě se učil anglicky… tím se mé onemocnění zřejmě urychlovalo.

Svět Grálu:

Myslíte si, že kdybyste se nevystavil takovým obrovským nárokům, nemoc by se nevyvinula do tak velkých rozměrů?

Myslím, že by se to určitě postupem času vyvinulo. Já už se řadu let věnuji józe, vedu jógu 35 let. Znám určité praktiky, kdybych měl čas, tak bych si určitě pomohl sám. Teď mám třeba ideální podmínky. Po transplantaci jsem přibral a cítím se dobře, protože jsem vlastně už dříve toužil vypadnout z toho shonu. Stačil jsem splatit všechny dluhy, beru trvalý důchod a mám na sebe konečně čas.

Svět Grálu:

Lékaři Vám řekli, že není jiné cesty než transplantace?

Čekal jsem na ni více než rok. Byl jsem zařazen do evidence čekatelů na orgán. To je řízeno centrálně. Ke konci, protože už jsem byl v důchodu a byl jsem v klidu, se můj zdravotní stav začal zlepšovat. Přestalo krvácení, uměl jsem si i sám pomoci, chodil jsem k léčiteli, navštěvoval bylináře. Byl jsem konečně doma, v klidu. V té době jsem přibral i na váze. V Brně se mě ptali, jestli už jsem po transplantaci, že najednou tak dobře vypadám.

Svět Grálu:

Takže Vy jste nešel na transplantaci na smrt nemocný, Vám bylo dobře…?

Byl jsem dokonce v takovém rozpolcení, že jsem to chtěl oddálit, nechtělo se mi do toho. Dokonce jsem jednou požádal, aby mě vyřadili z evidence čekatelů, že jsem nachlazený, uměle jsem to pořád prodlužoval….

Lékař na mě pak udeřil, jestli tedy chci nebo nechci. Pokud bych tehdy odmítl, poslal by mě zpátky do práce. Kdybych se znovu dostal do toho shonu, vrátilo by se i onemocnění, krvácení. Lékaři už mi podruhé nepomohou, protože jsem odmítl transplantaci – říkal jsem si. A tak jsem na ni nakonec přistoupil.

Svět Grálu:

Takže se Vám na transplantaci nechtělo? Jak si to vysvětlujete?

Nechtělo. Cítil jsem se dobře, myslel jsem si na jedné straně, že to zvládnu sám, na druhé straně jsem byl velmi nejistý. Nevěděl jsem, co bude dál… Jde o to, že lékaři jsou svým způsobem trochu ješitní. A moc dobře by si zapamatovali, že jsem je jednou odmítl. Co kdyby znovu nastalo krvácení? Ten pocit nejistoty – půjdu se projít do lesa a vykrvácím…

Svět Grálu:

Ten pocit jistoty, kterou jste chtěl mít, byl pro Vás pak podnětem k tomu, že jste dal souhlas k transplantaci?

Byl jsem k tomu v podstatě přinucen. Neměl jsem jinou cestu. Hrál tady taky roli můj důchod.

Svět Grálu:

Když se znovu vrátíme k Vašim pocitům před transplantací – vadilo Vám, že budete žít s cizím orgánem?

Částečně to byl důvod, proč jsem couval… Jednak jsem měl i varování, že vibrace toho orgánu jsou jiné než mé vlastní a že mě to může nějakým způsobem ovlivnit.

Svět Grálu:

Kdo Vás varoval?

Jednak můj léčitel, astrolog a numerolog, hlavně jsem měl také vnitřní varování, že by se ta vyzařování nemusela snášet. Ale na druhé straně jsem si dost věřil. Měl jsem vždycky takovou schopnost – i když jsem bral třeba bylinky, dokázal jsem si svou myslí pomoci daleko víc. Mám zkrátka takovou vnitřní sílu, že i kdybych se napil kyseliny sírové, tak mnou snad projde a neublíží… Je to asi dar. Věřil jsem si, že jsem schopen to ovlivnit. Při tom rozhodování bylo ale moc pro a moc proti. A doktor mě najednou postavil před hotovou věc… A tak jsem řekl ano.

Svět Grálu:

Jaká byla operace, jaké bylo to bezprostřední čekání?

Čeká se, až bude vhodný orgán. Podmínkou je přesná krevní skupina a hmotnost. Čekatel na orgán by si měl stále držet stejnou váhu, jakou mají lékaři v evidenci – kvůli velikosti orgánu. Já jsem byl připraven. Řekli mi – to může přijít kdykoliv, třeba ve tři v noci, a vy musíte okamžitě přijet. Měl jsem čtyři mobily na sanitáře, u postele dva telefony. Všude jsem chodil s mobilem a byl stále připravený kdykoliv vyjet. No a jednou ten den přišel, já byl tady doma, bylo zrovna odpoledne, ozval se telefon – máme pro vás vhodný orgán, okamžitě přijeďte. Za chvíli jsem byl v Brně.

Svět Grálu:

Jaké jste měl pocity?

Z duchovního hlediska je to hrozně zvláštní. Měl jsem takový zvláštní pocit, že člověk je tady jen na návštěvě. Byl jsem úplně v klidu. Po vstupní kontrole jsem čekal na orgán, který vezli z Prahy. Šel jsem si lehnout a usnul jsem. Probudili mě večer, že orgán už vezou. V noci se sešel tým lékařů a transplantovali mi náhradní játra. Operace trvala čtyři hodiny. Druhý den v poledne jsem se probudil. Dozvěděl jsem se, že transplantace jater je ze všech nejnáročnější… Za tři týdny jsem šel domů. Všechno bylo bez problémů, bez komplikací. Určitě tady hrála roli psychika.

Svět Grálu:

Myslel jste cestou do nemocnice na toho člověka, který někde zemřel a se kterým teď jste určitým způsobem propojen?

Napadlo mě, že někdo musel zemřít, abych já mohl dostat jeho orgán. Něco cenného jsem si vzal od někoho, kdo zemřel. Řekl jsem si, že on byl třeba určen k tomu, aby takovýmto způsobem opustil tento svět a já si pak vzal jeho orgán. Pořád jsem si věřil, že mám tolik síly, že působení toho člověka svou psychikou „přerazím“.

Svět Grálu:

Myslíte si, že jste byl silnější než Váš „dárce“?

Nechci se porovnávat, ale spíš bych řekl, že ten dárce mě nijak neovlivnil. Ani pozitivně, ani negativně. Ta moje vibrace je silnější než jeho.

Svět Grálu:

Když jste se dostal po operaci z pooperačních komplikací: Říká se, že občas u lidí s transplantovanými orgány dojde k určitým změnám v chování. Přetrvávala ta vaše vnitřní síla stále, nebo tam docházelo k určitým výkyvům?

V této oblasti těžko porovnávat. Před tím jsem byl hodně nemocný, zesláblý – nejprve práce, pak obavy. Po transplantaci už bylo všechno rozhodování za mnou, cítil jsem najednou úlevu a měl pocit, že teď můžu dělat cokoliv. Lékaři mi řekli, že teď můžu jít klidně na hory, že nemusím mít strach. Pořád ale jednoznačně nejsem přesvědčený o tom, že transplantace byla v mém případě nezbytná.

Svět Grálu:

Jak se teď léčíte – chodíte na kontroly? Užíváte léky?

Čtyřikrát do roka chodím na kontroly. Vezmou mi krev, lékař ohmatá břicho, výsledky se dozvím za dva týdny. Musím teď – pravděpodobně to mám na celý život - užívat léky, které snižují imunitu organismu. Problém je totiž v tom, že tělo se přirozeně proti cizímu orgánu v těle brání, a proto je třeba snížit jeho obranyschopnost.

Je zajímavé, že teď bych se měl hodně hlídat – neměl bych v době chřipek vůbec vycházet ven. Ale tady znovu hraje roli moje psychika – dělám všechno, chodím všude a ještě jsem nebyl za celou tu dobu nemocný. Asi tady hraje roli i to, že jsem jogín.

Svět Grálu:

Když bychom se vrátili ještě jednou k lékařům – zmínil jste, že při rozhodování, zda podstoupit transplantaci, či nikoliv, hraje roli jakási jejich ješitnost, zaznívá občas názor „bohové v bílých pláštích, kteří se nepokoří před ničím jiným než před svou vědou“.

Lékaři vidí dárce a příjemce, musí mít oba určité proporce – takovým způsobem to vysvětlí i pacientům. Já si jejich práce nesmírně vážím, ale oni to skutečně vidí jen takto, nějaké duchovní souvislosti neřeší.

Svět Grálu:

Doporučil byste transplantaci i dalším lidem? Jste jejím zastáncem?

Kdybych věděl, že ten člověk nemá jinou možnost a stojí před rozhodnutím žít, nebo zemřít, doporučil bych ji – ale až jako krajní možnost, kdy jde o život. Nakonec to ale stejně není tak, že po transplantaci je člověk vyléčený. I když se transplantace podaří, celý zbytek života musíte užívat léky – ty jsou velmi drahé, mají řadu negativních účinků – mám teď vysoký krevní tlak, musím hodně pít, protože léky jsou agresivní vůči ledvinám… Jsou tu určitá omezení. Kdybych jel na dovolenou, musím zase sledovat řadu dalších aspektů – počasí, tlak, pitný režim…

Dokud v sobě máte něco cizího, tak pořád je to něco, co není vaše. Nikdy už nejste zdravý člověk. Není to nejpřirozenější způsob léčby a života. Transplantace je ale podle mě menší zlo, než zemřít.

Svět Grálu:

Vnímáte transplantovaná játra stále jako cizí orgán?

Postupně se s nimi sžívám. Něco v nich je, vibrace toho člověka. Částečně je vnímám... Myslím si, že moje vibrace jsou ale mnohonásobně silnější než jeho.